Koronavirus a uprchlíci

Žijeme v době větších absurdit, než o jakých měl tušení Kefalín. Jednou z nich je, že mezi popírači, a to přesvědčenými popírači, nebezpečnosti koronavirové epidemie jsou stejně tak skálopevně přesvědčení odpůrci přijímání uprchlíků.

Nejde o to, že nebezpečí koronavirové epidemie podceňují a uprchlíků doceňují (tento problém nelze bagatelizovat), ale že si neuvědomují to, proč jsou vyráběny nejrůznější falza často obsahující zasvěcená stanoviska "odborníků" (nastrčených figur či podvodníků). Jeden (i když ne jediný z důvodů) toho, proč jsou tato falza vyráběna a částí populace se prostřednictvím nich s lidmi manipuluje, je, že pochopení toho, jak se chová "náš virus" vede k okamžitému závěru: STOP JAKÝMKOLI UPRCHLĺKŮM. Pokud ovšem chce přežít, pokud chceme zabránit rozvratu infrastruktury, pokud se chceme ubránit ještě většímu nebezpečí, než jsou nejagresivnější formy islámu, pokud odmítáme asistovanou sebevraždu naší civilizace.

Mimo jiné – Itálie, která zahájila absurdní proces proti Salvinimu za to, že svoji zemi chránil před uprchlíky, zastavila právě v důsledku nebezpečí šíření koronaviru prostřednictvím uprchlíků jejich přijímání. Prožila si v některých oblastech svoje.

Stále se přitom setkávám s názorem: "Proč věnujeme tolik pozornosti koronaviru, když jsou zde mnohem větší problémy, třeba s uprchlíky."

Průběžná poznámka: Rozumím těm, kteří prokoukli, jak jim mediální mainstream lže, že když každý den slyší o koronaviru, celkem logicky dojdou k závěru, že "to musí být naopak".

V tom mají pravdu. Ale co to znamená "naopak"? Náš učitel logiky Švec nás v prvním ročníku studia matematiky při výuce logiky učil, abychom velmi opatrně zacházeli se slovem "naopak". Uváděl to na příkladu článku, ve kterém byla popisována podzimní krajina a kde doslova stálo: "Na břehu rybníka dojila dívka kozu a ve vodě se odráželo všechno naopak." – Tak jsem se již vícekrát setkal s tím, že jsem obviněn ze zrady a podlehnutí mediálnímu mainstreamu. Další z absurdit, se kterými se setkávám. Chce se mi říci: "Lidi, ještě máte rozum..., tak ho používejte."

Logika chování našeho viru

Připomenu logiku chování našeho viru, což je pro pochopení podstaty problému to nejdůležitější. Je dána tím, k čemu se během svého mnohem delšího vývoje dopracoval, totiž k blízkosti evolučně stabilní strategie. Ta se v jeho případě sestává ze tří složek:

1. Základem evolučně stabilní strategie je strategie "pomalého spásání pastviny", resp. šetrného chování k hostiteli. Patrně takového, při kterém imunitní systém na přítomnost a množení našeho viru vůbec nereaguje.

2. Doplňující obrannou strategií, kterou spouští, když zjistí, že v napadeném organismu je mutace jeho vlastního kmene, která porušila "kmenové tabu" a začala se k hostiteli chovat nešetrně. V tu chvíli nás virus také přejde do modu rychlého spásání, resp. co nejrychlejší replikace v hostiteli. "Odbrzdí se", přechází do excitovaného, zdivočelého stavu.

3. Navazující korekční strategii, kterou zkouší, zda je ještě přítomna mutace, která porušila kmenové tabu (zda byla vytlačena nebo uklidnila). Vysílá vstřícný signál pomalého spásání, ovšem podle toho, jaká je reakce prostředí, je zase připravena přejít k obranné strategii rychlého spásání, resp. nešetrného chování k hostiteli.

Poznámka k jednomu aspektu praktického významu výše uvedeného:

V případě třetí složky strategie a návratu k první složce musí být náš virus evolucí kalibrován velmi přesně:

- Příliš včasné a časté vysílání vstřícných gest poskytuje zvrhlé mutaci (té, která je v modu rychlého spásání) příliš velký prostor pro replikaci a případnou dominanci.

- Nedostatečná tendence k uklidnění může vést k tomu, že dojde k lokálnímu zániku hostitele a tím i našeho viru.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/8086-covi-kavicka-12-7-cr-53-us-61719-komentar.html

K současné situaci:

Je bohužel dost pravděpodobné, že v některých velkých lokalitách druhá složka, kterou brání náš virus svou evoluční strategii, nezabrala, nesehrála svou roli. Nedošlo k potlačení mutace porušující pravidlo šetrného chování k hostiteli a převážila agresivní mutace. Nemusí to být definitivní, ale vznikla tím velmi nebezpečná situace, kdy:

1. Strategie "Hrátky" (s naším virem) může selhávat.

2. Svět se začne dělit na země, jejichž infrastruktura bude těžce zdevastována (o ekonomice ani nemluvě), a země, které se od světa, ve kterém to prostě nezvládli, budou izolovat; přiblíží se přitom více k evolučně stabilní strategii lidského rodu. Vrátit náš virus do uklidněného stavu se patrně podařilo v Číně, Japonsku, Jižní Koreji, Austrálii, v některých zemích jej dokonce ve zklidněném stavu udržet, Rusko či Izrael a některé země jsou blízko je zklidnění. (Tomu se bude věnovat v samostatné části.)

3. Imigrace (uprchlíci) jsou mimořádně nebezpečný faktor, protože přicházejí ze zemí, kde náš virus zdivočel, kde byly vytlačeny mutace vracející se k šetrnému chování k hostiteli.

O co jde u nás

U nás se nyní rozhoduje, do které části světa budeme patřit: Do té, která bude mít epidemii pod kontrolou, nebo do té, která se bude definitivně po dlouhou dobu potýkat se zdivočelými mutacemi a mody našeho viru, od které se bude úspěšná část světa izolovat, která bude mít rozvrácenou infrastruktura a zaostávat?

Ještě poznámka na závěr: Možná, že někteří řeknou – no a co, při nejhorším se "promoříme", ale i to je způsob překonání epidemie. Ne. Tak to nebude. Náš virus má jinou logiku chování. Nedojde k "promoření", ale k PROLOMENĺ hranic, v rámci kterých lze náš virus zklidnit. A pak už žádné léky ani vakcíny nepomohou. Od zemí, kde k tomu dochází či dojde, se budou ostatní země izolovat. Budou to země, které tváří v tvář ohrožení nenašly cestu ke své evolučně stabilní strategii. Ale o tom až v dalším pokračování.

(Pokračování na téma "Ne promoření, ale prolomení")