Volby 2017/212: O smyslu teorie/7

Už jsem chtěl sérii článků k říjnovým volbám věnovaných smyslu teorie a problémům vztahu teorie a praxe, ale připojím ještě jeden díl. V České pozici se totiž objevil článek, který skvěle ilustruje konkrétní příklad uvedený v šestém pokračování série a také neuvěřitelnou hluchotu politických stran k elegantnímu řešení jednoho ze zásadních problémů.

Podobných článků, jako je tento od Vojtěcha Wolfa v České pozici s výstražným názvem "Důchod v 65 letech? Pro mladší ročníky zřejmě jen sen", se patrně objeví ještě hodně. Možná si to jejich autoři ani neuvědomují, ale matou veřejnost, říkají nepravdy a snaží se vsugerovat představu, že bez kapitalizace úspor (fondového systému) to nepůjde. Vybírám z Wolfova článku nejdůležitější pasáže a pak se k nim vyjádřím (uvedu, v čem je článek koncepčně chybný):

Letošní zastropování hranice důchodového věku na 65 let je kvůli stárnutí české populace a nízké porodnosti nejspíš dočasné... Lidé, kteří letos slaví 46. narozeniny, se mohou těšit na odchod do důchodu v 65 letech. Tedy jen prozatím – zda se penze skutečně dočkají už v roce 2037, je vzhledem k průběžným změnám pravidel důchodového systému značně nejisté. Pro jejich potomky se tak dosažení důchodového věku v 65 letech stává spíše vidinou než vyhlídkou.(Moje poznámka – hovoří se o lidech, kteří půjdou do důchodu až cca o třicet let později, tj. v roce 2067, za 50 let!) ...

V Německu pak v srpnu think-tank DIW varoval, že dnešní mladí Němci nepůjdou do důchodu dříve než v 70 letech. "Politika by měla být konečně upřímná a lidem říct: Doba, po kterou lidi pracují, se bude muset dále prodlužovat," uvedl pro německý list Rheinische Post šéf DIW Marcel Fratzscher. "Za každý rok, o který se zvyšuje očekávané dožití, budou lidé muset pracovat o osm měsíců déle, aby se dal důchodový systém vůbec financovat. Někdy budeme muset mluvit i o důchodu v 70," dodal.

Ostatně v Česku by tlak na zvýšení hranice odchodu do důchodu nad 65 let může nastat někdy kolem roku 2030. Na rozdíl od několika posledních let, kdy se hranice penzijního věku zvyšovala automaticky, bude přitom záležet jen na politicích, zda se k nepopulárním kroku odhodlají. Současná vláda totiž letos na jaře zastropovala penzijní věk na 65 let s možností úprav podle demografického vývoje. "Je pravda, že v zákoně je i revizní mechanismus důchodového věku, nicméně ten má podle zákona pouze informativní charakter. Je pouze na politické vůli, jestli k tomu opravdu dojde," konstatuje ekonom Šatava.

Pokud by budoucí vlády nerevidovaly a nezvyšovaly hranici důchodového věku, rozpočtový deficit by nabobtnal příliš. Podle analýzy analýzy ministerstva práce a asociálních věcí by šlo ročně asi o 1,5 procenta HDP neboli 67 miliard korun.

Důchody lze financovat v zásadě ze dvou zdrojů. Prvním je průběžný systém, který ve světě převažuje a v němž pracující přispívají na příjem penzistů. To je samozřejmě pro populaci, v níž počet důchodců poroste a naopak počet aktivně pracujících klesne, neudržitelné. Druhou možností je financování prostřednictvím investičních fondů.(Moje poznámka – a už je šídlo z pytle ven.) Ostatně to si už Česko vyzkoušelo díky penzijní reformě, s níž před několika lety přišel kabinet premiéra Petra Nečase (ODS). Ten lidem umožňoval kombinaci průběžného pojištění s dobrovolnými odvody. Než ji současná vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL zrušila, mohli lidé od roku 2013 část svých povinných odvodů na důchodové pojištění nově směřovat do soukromých penzijních fondů na osobní důchodový účet...

Bez nějaké reformy se ovšem Česko neobejde. "Chceme-li tedy zachovat náhradový poměr neboli podíl důchodu a předdůchodového příjmu, je nutné buď zvýšit částky strhávané z výdělků pracující populace a odváděné do průběžného či fondového pilíře, nebo zvýšit věk odchodu do důchodu," řekl LN analytik České spořitelny Michal Skořepa.

Tuzemští politici však ani nedlouho před podzimními parlamentními volbami s konkrétními nápady příliš konkrétní nejsou. "Znovu otevřeme diskusi o důchodové reformě s cílem dosáhnout politického konsenzu na jejím vyřešení," stojí například ve volebním programu TOP 09.

Podobně neurčitě se vyjadřuje i KDU-ČSL. "Prosadíme naši penzijní reformu, která zohledňuje i počet vychovaných dětí a zajistí výplatu důchodů," slibují lidovci. Občanští demokraté tvrdí, že chtějí umožnit posílat jedno procento z důchodového pojištění jako příspěvek na důchod přímo rodičům nebo prarodičům, kteří jsou v penzi. ODS chce také umožnit zaměstnavatelům spořit svým pracovníkům v zaměstnaneckých nebo penzijních fondech.

Hnutí ANO svou představu o budoucí důchodové reformě dokonce ještě ani nepředstavilo.

A podle lídra sociálních demokratů Lubomíra Zaorálka je současný důchodový systém překvapivě udržitelný. "Nyní je to 2,66 produktivní osoby na jednu osobu v důchodovém věku, bude to klesat směrem k číslu dvě. Jenže když se pak na křivce podíváte na rok 2080, zase to vyroste na 2,66. Vývoj sice klesne, ale pak opět půjde nahoru. Představa, že to jde do pekel, není pravdivá," uvedl Zaorálek v rozhovoru pro deník Právo...

Přestože panuje obecné přesvědčení, že pracovat déle než do věku 65 let je pro většinu lidí nereálné, dosažení této věkové hranice nemusí při současných trendech znamenat konec produktivity. "Jistě, málokterý senior bude mít sílu pracovat se sbíječkou nebo u montážního pásu v automobilce. Ale právě mnohá z těch nejnamáhavějších pracovních míst jsou zralá na částečnou nebo dokonce úplnou automatizaci," soudí například ekonom České spořitelny Michal Skořepa... "Dalším trendem je rostoucí poptávka po službách – a tam je mnohdy důraz na fyzickou zdatnost mnohem menší. Trendy ve struktuře ekonomiky a ve výrobních procesech tedy naštěstí myšlence zvýšit věk pro odchod do důchodů nahrávají. Asi i proto je v řadě zemí možno podle údajů OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – pozn. red.) pozorovat tendenci zvyšovat tento věk," pokračuje Skořepa s tím, že prodlužování ekonomicky aktivního života nebude samozřejmé ani snadné, protože bude od "mladších seniorů" vyžadovat například vyšší ochotu se rekvalifikovat. (Moje poznámka, to už je rozumnější ale řešení je jinde.)

Zdroj: https://ceskapozice.lidovky.cz/duchod-v-65-letech-pro-mladsi-rocniky-zrejme-jen-sen-fw0-/tema.aspx?c=A170904_094600_pozice-tema_houd#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

K tomu několik poznámek:

1. Články tohoto typu se snaží sugerovat neodkladnost řešení, ale když se podíváme na časové parametry, které uvádějí, vyhrocení problému je ještě hodně a hodně vzdálené. To samozřejmě neznamená, že o něm nemáme uvažovat s předstihem.

2. V turbulencích, do kterých jdeme, je hledání řešení ve fondovém systému nejen nebezpečné, ale i účelově zaměřené. Fondové systémy se velmi pravděpodobně stanou skládkou hromadících se toxických finančních aktiv v ekonomice. Rozhodně to není cesta k tomu, jak zvýšit finanční zabezpečení lidí ve stáří. Účelovost apelů na fondové systému je celkem zřejmá.

3. Především však existuje elegantní řešení. Nikoli paušální zvyšování odchodu do důchodu (ze 65 na 70, ze 70 na...?), ale naplnění skutečného smyslu toho, co pojem PENZIJNÍ POJIŠTĚNÍ znamená. Tj. pojištění proti ztrátě schopnosti zajistit si dostatečné prostředky pro život, ke které dochází v důsledku stárnutí. Prostě je nutné vytvořit podmínky pro to, aby existovala pojistná solidarita mezi těmi, kteří mohou a chtějí být ve vyšším věku produktivně (výdělečně) činní, a těmi, kteří tuto schopnost v důsledku stárnutí ztrácejí. K tomu může naprosto dostatečně a efektivně fungovat postgraduální nadstavba systému penzijního pojištění, o které jsem psal včera v šestém pokračování seriálu o smyslu teorie, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/4961-volby-2017-211-o-smyslu-teorie-6.html

Doporučuji se na předcházející díl podívat prizmatem tohoto článku. A také si položit otázku, proč dobře propracované řešení není využito např. v programech jednotlivých stran, jak o tom pojednává mimo jiné i výše prezentovaný článek v České pozici.

(Pokračování, tentokrát už skutečně dalším tématem)