O globální moci, jejích slouzích teď, po Jihlavě/1

7. srpen 2017 | 09.18 |

Pro pochopení toho, o co dnes jde, má zcela zásadní význam odhalení mechanismů fungování (ale i geneze, degenerace, rozpadu, krize) současné globální moci. Termín "současná globální moc" používám poměrně často, protože když popisuji současné dění, rozlišuji mezi "slouhy globální moci" (dominantní osoby současné euroreprezentace typu Merkel, Junckera nebo Macrona), "slouhy slouhů současné globální moci" (Sobotka, Zaorálek, Bělobrádek, ale patří sem třeba i Filip) a "poskoky současné globální moci" (Janda, Štětina, Gabal). Některé případy jsou hraniční, např. mezi "slouhy slouhů současné globální moci" a "poskoky současné globální moci" (Stropnický, Telička, ale i Dolejš). Společným jmenovatelem všech je, že se nesnaží pochopit příčiny současných problémů, jejich zmnožování a stupňování, případně na tuto otázku nabízejí jednoduchou odpověď, která tváří v tvář elementárním faktům neobstojí.

Z přisluhování současné globální moci v pozici kterékoli z uvedených typů figurek se hloupne. Ti, kteří podlehnou silokřivkám současné globální moci, neodvratně ztrácejí schopnost uvažovat v alternativách, vnímat vývoje většinového veřejného mínění, resp. chápání toho, o co jde.

Polarita slouhovství globální moci či hledání způsobu obrany před ní a před důsledky jejího působení bude určující pro průběh a výsledek letošních voleb do poslanecké sněmovny a bude mít zásadní vliv i na veřejné diskuse před prezidentskými volbami, které nás čekají na počátku příštího roku.

Vím, že každé "škatulkování" je zjednodušené, zejména pokud se jedná o člověka. Každý jednotlivec má mnohem více rozměrů a zařadit jej do určité škatulky je vždy problematické. Na druhé straně platí, že ti, kteří podlehli silokřivkám současné globální moci, sami škatulkují či přesněji kádrují bez jakýchkoli rozpaků, dokonce používají kádrování místo argumentů při jakékoli příležitosti, když jim někdo nabídne příležitost konfrontovat selhávající stereotypy, v nichž jsou uvězněni, s realitou.

V rozhovoru, který ze včerejška na dnešek uveřejnily Parlamentní listy, jsem v souvislosti s použitím výše uvedené kategorizace slouhovství znovu připomněl svůj článek ze 7. dubna (dnes jsou to právě čtyři měsíce) "Před Jihlavou: O (degeneraci) současné moci". Před setkáním kriticky myslících intelektuálů v Jihlavě jsem se v něm pokusil stručně formulovat základní teze týkající se současné globální moci.

Jak mě informuje můj blog, článek je neustále čten (za minulý měsíc měl téměř tisíc přečtení, což u starších článků nebývá obvyklé, a po uveřejnění odkazu na něj v Parlamentních listech se počet přečtení dvojnásobil na téměř dvě tisícovky).

Vím, že čtyři měsíce jsou dost dlouhá doba a že seriózní vědecká práce by měla vést k posunu i v oblasti chápání toho, jak funguje, degeneruje současná globální moc, jak reaguje na svoji krizi, jak se ro projevuje v různých důsledcích, pokud jde o vývoj ve světě i jeho průměty u nás. Pokusím se některé nové poznatky uveřejnit formou červeně psaných poznámek do původního modře obarveného textu:

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Zítra (v sobotu 8. dubna) bude v Jihlavě (Dělnickém domě) významný volně přístupný seminář "Měnící se svět 2017 a Projekt pro 10 miliónů", který pořádá Nová republika. Podrobněji viz: http://www.novarepublika.cz/2017/04/seminar-nove-republiky-jihlava-2017.html

V rámci odpoledního programu na něm přednesu příspěvek "Čtvrtá průmyslová revoluce a ekonomika produktivních služeb". Pokusím se předem avizovat některé teze a myšlenky:

I.

Pokud se dnes hovoří jen o tzv. Čtvrté průmyslové revoluci či Průmyslu 4.0, je to zavádějící redukce, která je mj. nebezpečná. Navozuje totiž představu toho, že budoucí vývoj je jen záležitostí odborníků a že lidí bude brzy přebytek. Je nutné vycházet z toho, že:

- Automatizace, elektronizace a informatice průmyslu (což je obsahem tzv. Čtvrté průmyslové revoluce) je jen jednou z více převratných technologických změn, kterými bude výroba procházet. Bude např. docházet též k lokalizaci výrob a s tím spojenému radikálnímu snižování nákladů v oblasti výroby prakticky čehokoli.

- Především však (aby se naše civilizace vymanila ze slepé uličky setrvačného vývoje) se bude těžiště ekonomického vývoje přesouvat do oblasti produkce lidských schopností, přesněji do oblasti produktivních služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností. Ekonomika se změní z produkce výrobků prostřednictvím výrobků na ekonomiku produkce lidí prostřednictvím lidí. Jde o změnu právě tak významnou, jakou byla průmyslová revoluce.

K tomu: Nejvýznamnější inovací v rozpracování uvedeného schématu je spojené s aplikací modelů, resp. konceptů založených na analýze her typu Titanic her typu Souboj klanů, k tomu viz pětidílný seriál "Největší rizika při obraně proti zlu", zde dávám odkaz na nejdůležitější 4. díl:

http://radimvalencik.pise.cz/4828-nejvetsi-rizika-pri-obrane-proti-zlu-4.html

Současný vývoj lze chápat i jako střet dvou tendencí:

- Snahu prosadit nekooperativní strategii ve hře Titanic (aby se vyvolení zachránili, je nutné obětovat co nejvíce obyčejných lidí).

- Snahu prosadit kooperativní strategii ve hře Titanic (pokusit se o záchranu všech).

Ti, co volí nekooperativní strategii, se snaží rozehrát hry typu Souboj klanů (šanci na záchranu má jen ten, kdo se přidá na "správnou stranu"), kterými překrývá podstatu současného dění. Ti, kteří volí kooperativní strategii, nutně potřebují znát realistickou vizi, která umožňuje vyvést současný vývoj ze slepé uličky setrvačnosti.

Zde jsme u dalšího úskalí. Sama hra Titanic je ze strany těch, kteří používají nekooperativní strategii, vystavena tlaku, aby se přeměnila ve hru typu Souboj klanů (aby zdegenerovala v tuto hru a tím ti, kteří prosazují kooperativní strategii, ztratili étos, kterým kompenzují své poziční nevýhody ve hře Titanic). Proto je tak mimořádně významné porozumět obsahu přechodu k ekonomice založené na produktivních službách jako ekonomice, která otevírá cestu k dynamickému růstu a současně růstu spojenému s využíváním nevyčerpatelných možnosti vývoje naší civilizace.

K tomu poznámka: Různí lidé se mohou vzájemně obviňovat z toho, že je to právě ten druhý, kdo slouží "zdegenerované moci" (která je, nebo usiluje stát se globální). Na místě je i pochybnost každého korektně uvažujícího člověka, zda on sám nepatří mezi některou z kategorií globálního slouhovství. Skepse v tomto směru, schopnost uvažovat v různých alternativách je vždy zdravá. Ale úplný relativismus není na místě. Ten, kdo poctivě hledá realistickou pozitivní vize překonávající důsledky současného setrvačného vývoje, ten hledá kooperativní strategii ve hře typu Titanic. Ten, kdo jen obviňuje ty druhé (aniž by se vůbec dokázal zamyslet nad úskalími současného globálního vývoje), ten je nositelem nekooperativní strategie, která se snaží přeměnit hru typu Titanic ve hru typu Souboj klanů, kterou mají pod kontrolou vyvolení a kterým by se právě tímto podařilo nekooperativní strategii prosadit.

II.

Ekonomika založená na produktivních službách (jako je vzdělání, zdravotnictví, výchova v rodině, lázeňství apod.) bude nikoli jen "trvale udržitelná" (což je zavádějící pojem), ale bude to ekonomika nevyčerpatelných možností rozvoje vycházejících z nevyčerpatelného bohatství možností rozvoje lidských schopností a nevyčerpatelného bohatství přírodního prostředí, ve kterém žijeme a jehož jsme součástí.

K tomu:Nepochopení toho, že základní a velmi hluboká změna ve vývoji globální společnosti bude mít charakter průmyslové revoluce (spočívající ovšem v doplnění průmyslu zcela novým sektorem, který se stane dominantním, podobně, jako se kdysi průmysl stal novým a dominantním ve vztahu k zemědělství) a nikoli "socialistické revoluce" (změnou vlastnických vztahů formou vyvlastnění na základě dobytí politické moci), jak o ní dosud někteří sní, vede k ideové sterilitě (i praktickému slouhovství) radikální levice ve světě, včetně komunistické (a neomarxistické) a včetně naší KSČM. Například naše KSČM řadou svých aktivit přispívá k rozehrání některých z her typu Souboje klanů, protože i současnou realitu vidí prizmatem této hry, nikoli hry, ve které má kooperativní strategie étos nalezení cesty k záchraně všech. (Politika "sociálního pocukrování", která je jen odpustkářstvím za papalášské vyžírkovství, jak se jí vyznačuje reprezentace ČSSD, ale které podléhá i část reprezentace KSČM, není odpovědí na cestu ze současné krize.)

(Pokračování zítra druhou částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář