Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/20

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/20

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

Začínám prezentaci druhého pojednání. Obsahuje kritické přehodnocení Marxovy teorie vykořisťování, konkrétněji jeho teorie nadhodnoty, která je naprosto nedostatečným vodítkem k pochopení toho, o co dnes jde a co dělat. Toporné lpění na ní (bez pochopení dobových kontextů a většinou i teoretické podstaty tohoto Marxova modelu) dezorientuje hnutí, které usiluje o nápravu stavu, resp. o zvrácení negativních trendů, které vedou do záhuby lidské pospolitosti.

V části 17 je podrobný úvod ke kontextu vzniku a uveřejnění druhého pojednání.

Po uveřejnění abstraktu pokračuji úvodem v pojednání:

Marxova teorie nadhodnoty, nebo teorie pozičního investování? – část IV.

Co Marx a přehlédl

(Pokračování)

Zde je na místě několik poznámek:

- Přínos Marxova díla je mnohem rozsáhlejší a podstatným způsobem spadá do oblasti metodologie: pojetí poznání jako rozvíjejícího se systému; pojetí společenského vývoje jako přírodně historického procesu přeměny přírody a od něho se odvíjejícího se procesu sebeutváření společnosti a člověka v rámci procesu přeměny přírody; koncept výrobních sil – výrobních vztahů a společenské nadstavy; identifikování podstatných aspektů dynamiky změn společenskoekonomických formací; požadavek, aby teorie nacházela adresáta uskutečnění vzestupných vývojových tendencí, resp. aby identifikovala všechny podstatné mezičlánky mezi rozvojem sebe sama jako teorie a rolí subjektu, který ideově vyzbrojuje; odhalení významných postupů při popisu reality prostřednictvím vzájemného se vymezování pojmů, tj. při invenční práci s pojmy atd.

- Šíři a metodologický rozměr Marxova díla zdůrazňujeme zejména vzhledem k tom, že podle nás není dostatečně objasněno, proč se nenašlo dost pokračovatelů v jeho díle, kteří by poprvé v dějinách navázaný přímý kontakt mezi vývojem společenské reality a rozvojem teorie udrželi. Odpověď na tuto otázku je významná, není však triviální a přesahuje předmět, kterým se zabývá toto pojednání. Dlužné však upozornit na to, že nekritická, resp. ustrnulá intepretace Marxovy teorie nadhodnoty (místo rozvíjení modelu, který ji popisoval) byla jednou z příčin neschopnosti využít Marxovo dílo při interpretaci nových jevů. Jak ukážeme v této části, byl i K. Marx příliš zahleděn do posunu v poznání společenské reality, který jeho teorie nadhodnoty přinesla, a nedokázal jej rozšířit a "vdechnout mu život" tak, aby rozšířením tohoto modelu v různých směrech byl schopen nejen popsat, ale i identifikovat a předpovědět peripetie vývoje ekonomického systému. Například to, že podobně jako v každém předcházejícím ekonomickém systému, tak i v kapitalistickém majetková divergence vedla  k postupnému prosazování pozičního investování. To potlačovalo produktivní prvky dřívějších systémů a nezadržitelná ztráta efektivnosti vedla k jejich zásadním proměnám a vzniku ekonomicky efektivnějších systémů. Touto vývojovou fází prochází i současný ekonomický systém.

- Částečně to souvisí i s tím, že "kanonizovaná" forma výkladu Marxova díla se po převratech v Rusku a dalších  zemích z ideologie třídy utlačované stala ideologií vznikající (Djilasovy) "nové třídy", která byla s formami pozičního investování propojena v ranných stádiích svého zrodu a které vyhovovalo vystavovat jako svého nepřítele  systém založený na Marxem popisované formě vykořisťování, zastírat tak mnohem nebezpečnější formu a hlavně podstatu mnohem nebezpečnější a k mnohem větší neefektivnosti systému vedoucí formy vykořisťování založené na pozičním investování. To byla mj. jedna z hlavních příčin prohry v boji o ekonomickou efektivnost při pokusu o vytvoření výkonnějšího a současně spravedlivějšího ekonomického systému.

K tomu:

Knihu Milovana Djilase Nová třída (u nás vyšla poprvé, aby byla brzy zařazena mezi "libri prohibiti", v roce 1957) deník The New York Times zařadil mezi deset nejvlivnějších knih minulého století, označil  ji za "loučení se s bohem, který selhal".Opětovně ji vydalo v roce 2019 nakladatelství Academia. Je běžně dostupná v antikvariátech.

Popisuje, jak se po "znárodnění" (postátnění) ekonomiky realizace dílčích vlastnických funkcí postupně měnila v možnost nabývání majetku, zrod a posilování sebevědomí "nové třídy", která v Rusku a zejména v dalších postsovětských republikách v Jelcinově éře triumfálně zvítězila. Přesně podle předpovědi M. Djilase a prostřednictvím mechanismů, které popsal (taky si za toto drzé rozšíření Marxova díla v intencích Marxe a s využitím jeho metodologie pár let odseděl, viz: "Byl proto několikrát odsouzen a vězněn; stal se disidentem a jedním ze světově nejznámějších kritiků komunistického politického systému. Jeho rozsáhlé práce jsou zdrojem informací o historickém vývoji Jugoslávie v polovině 20. století. Za Hovory se Stalinem byl Djilas v srpnu 1962 odsouzen k dalším pěti letům – nebo patnácti, které byly přidány k dřívějším trestům – údajně za "prozrazení státního tajemství", což popřel. Odkazy v knize na Albánii a její možné spojení s Jugoslávií považovali jugoslávští komunističtí vůdci za trapné. Během své internace Djilas také přeložil knihu Johna Miltona Ztracený ráj do srbochorvatštiny pomocí toaletního papíru. 31. prosince 1966 byla Djilasovi udělena amnestie a po čtyřech letech vězení byl bezpodmínečně propuštěn. Už nikdy neměl být uvězněn. Pokračoval jako disident a žil v Bělehradě až do své smrti 20. dubna 1995." (Wikipedie)

V Djilasově díle mj. najdeme hodně přesný popis toho, jak se společenská pozice mění v majetkovou výhodu a majetková výhoda v posílení společenské pozice. To, že K. Marx tento fenomén "přehlédl" (v jeho době nebyl příliš rozvinut a dravá produktivnost akumulace jej překryla i vytlačila, se nové třídě (těm, kteří se vydali cestou "privatizace socialismu") náramně hodilo. A pak už stačilo umrtvit rozvoj Marxova učení právě v tom směru, kde bylo toto učení potřeba nejvíce rozvíjet. – Vím, že se tyto pasáže některým "marxistům" líbit nebudou, ale pokud chtějí  být marxisty, budou to muset zkousnout a hodně na sobě zapracovat, aby nebyli mimo mísu.

(Pokračování)