Radimvalencik | Srpen: Hácha a Dubček, Zeman a Merkelová

Včera pozdě večer jsem upozornil na velmi tvrdý výpad M. Zemana proti A. Dubčekovi, který předvedl na své tiskovce odpoledne, viz:

radimvalencik.pise.cz/...

Podle jeho hodnocení Dubček v srpnu při moskevských jednáních selhal víc než Hácha. Československo v tu dobu již bylo obsazené a bombardování Prahy nehrozilo. Dubček a spol. s výjimkou F. Kriegla však vyměnili velmi dočasné setrvání ve funkcích za zradu.

Upozornil jsem rovněž na poněkud překvapivé mediální mlčení k nejpozoruhodnějšímu a nejméně očekávanému momentu Zemanovy tiskovky. A slíbil jsem, že se dnes pokusím dát vysvětlení.

To, co dělá Zeman, má vždy určitou logiku. Řadu pozorných čtenářů nepochybně napadne, že Zeman byl patrně inspirován výborným článkem "Rukavice Františka Kriegla" L. Procházkové, který napsala k výročí srpnových událostí, viz:

parlamentnilisty.cz/...

L. Procházková tam otevírá (ovšem mnohem citlivěji a vyváženěji) obdobný problém.

Podle mě však Zemanovi šlo o mnohem víc (i když není jasné, do jaké míry šlo o vědomou reflexi či podvědomou reakci). Šlo mu o poněkud skryté, ale velmi tvrdé odsouzení současné eurorepezentace personifikované Merklovou, podobně jako byla ta naše nešťastná srpnová personifikována Dubčekem. Ta současné eurounijní reprezentace se totiž dopouští obdobné zrady. A přitom má rovněž možnost neustupovat zlu a neupřednostňovat držbu funkcí před riskováním osudu EU a především celého odkazu, který evropské dějiny přinesly.

Každý soudný člověk si totiž musí uvědomit, že jsou to právě hodnoty zrozené v Evropě (zrod racionality a očištění mýtu ve starém Řecku, zrod moderního státu ve starém Římě, křesťanský přístup k sociální otázce a mezilidským vztahům, novověká racionalita – zrod vědy a techniky, pojetí svobody člověka apod.), které jsou dnes vystaveny bezprecedentnímu útoku. A že právě tyto hodnoty je nutno odvalit jako balvan z cesty a zadupat do země, aby se mohla dohrát hra typu "Titanic", viz:

radimvalencik.pise.cz/...

(a dalších pět pokračování).

Současná merkelovská euroreprezentace selhává stejným způsobem, jako dubčekovská v Moskvě. Nechá se vydírat a ustupuje zlu. Přitom musí vědět, že současné organizované migrační vlny nejsou vybaveny disperzní logistikou, ale logistikou centralizovanou, že nejsou samy od sebe, ale že se jedná o dlouhodobě připravovanou akci.

Kdo dobře zná Miloše Zemana, ví, že do kauz, které rozehrává, projektuje sám sebe. On sám stál před podobnou volbou. Bylo to pozdě v noci na 24. března 1999, viz:

svornost.com/...

Tehdy on jako předseda vlády řešil – probuzen ze spánku - otázku, zda povolit či nepovolit přelet bombardovacích svazů, které mířily na Bělehrad a další cíle v bývalé Jugoslávii, přes naše území. Dlužno dodat, že tehdy byl Zeman spíše v situaci Háchy než Dubčeka, i když už tehdy to byl jeden z kroků postupného odcházení euroreprezentace od obrany eurounijních zájmů, eurounijních hodnot a koneckonců od obrany občanů EU.