Hra typu TITANIK a kauza "Rath"

29. červenec 2015 | 08.11 |

Včera jsem napsal úvod do problematiky sestavení konceptu hry typu "Titanik". Není představím první pracovní koncept.Umožní nám mj. ukázat, proč vznikla a jakou roli sehrává kauza "Rath".

Zobrazíme jej formou matice:

Matice obsahuje jak strategie (tučně červeně), které mohou hráči volit, tak možnosti, které mohou nastat (zeleně). Rozlišujeme tedy to, co může hráč zvolit, od toho, co může nastat nezávisle na tom, jak se hráč rozhodne.

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";mso-font-kerning:16.0pt;mso-fareast-language: X-NONE;mso-bidi-font-weight:bold">Za jednoho z hráčů považujeme jednotlivce (pro stručnost ho označujeme jako "JÁ"), za druhého hráče považujeme všechny ostatní, resp. celou pospolitost (označujeme jako OSTATNÍ).

V modrém poli jsou uvedeny výplaty v jednotlivých případech, a to výplaty jen hráče "JÁ". Výplaty každého z ostatních hráčů jsou stejné, ale parametry toho, s jakou pravděpodobností mohou nastat jednotlivé možnosti, jsou odlišné.


                                                                       Ostatní

                                            

kooperativní

řešení

nekooperativní

řešení

původní

vzpoura

kooperativní

řešení

nekooperativní

řešení

kooperuji

+ +

život

odměna

smrt

++

život

odměna

+/

nejistý

výsledek

nekooperuji

                   

budu

"nahoře"

+

život

sankce

+

život

+

život

velká sankce

smrt

nebudu "nahoře"

+

život

sankce

smrt

+

život

sankce

+/

nejistý

výsledek

Koncept by bylo možné také vyjádřit v explicitním tvaru, kdy nejdříve rozhoduje hráč "JÁ", pak hráč "OSTATNÍ" a pak okolnosti. Okolnosti rozhodnout, zda hráč bude "nahoře" či "dole", dále pak o tom, zda dojde ke vzpouře či nikoli. Zdůrazňuji, že se jedná jen o pracovní, nedokonalý koncept, nikoli model se zadáním hry ve smyslu teorie her. Potrvá ještě nějakou doby, než se podaří některé prvky reálné hry převést do podoby matematického modelu.

Pokud bychom tento koncept aplikovali na současnost, tak platí následující:

1. Existuje reálná možnost kooperativního řešení pro všechny. - Není nutné hrát hru nekooperativně. (To si někteří neuvědomují a jakmile se nekooperativním přístupem, snahou získat prostředky k tomu, aby mohli být "nahoře", zkompromitují, ani si to nechtějí uvědomit.)

2. Většina těch, co si myslí, že se jim podaří dostat se mezi ty "nahoře", se mýlí. - A čím více začnou chápat, že se skutečně hraje hra typu "Titanik", tím více to ti inteligentnější budou či začínají chápat.

3. Ti, kteří zjistí, že se hraje hra typu "Titanik" a že nemají šanci dostat se mezi ty "nahoře", budou mít snahu měnit strategii na kooperativní. - To bude znovu a znovu vést ke snahám o nápravu i z řady těch, co se zdáli být "nahoře", byli blízko tomu být "nahoře", nebo usilovali o to být "nahoře". Pro ty, co jsou skutečně "nahoře, to bude představovat největší ohrožení možností toho, že proběhne úspěšná vzpoura proti stávajícímu směřování k nekooperativnímu řešení.

4. Proto ti "nahoře" (a jejich slouhové z řad těch, co se domnívají, že se tam díky slouhovství dostanou), kteří hrají nekooperativní hru, budou vždy jakýkoli pokus o změnu strategie trestat nesmírně tvrdě, brutálně, krutě. - Budou přitom používat demonstrativně dvojí metr, aby odstrašili kohokoli dalšího.

Poznámka:

To, co jsem popsal, by se dalo nazvat též, "jak vypočítat Ratha". Pokud by existoval dobře zpracovaný model a měli bychom jej kalibrovaný, dalo by se skutečně vypočítat, s jakou pravděpodobností se budou objevovat "další Rathové". Ti budou muset být mnohem více připraveni, pokud nemají dopadnou jako Rath. I když uvidíme, co on sám ještě předvede. Jeho výdrž je obdivuhodná. Ovšem i to je výsledek hry. Hra si vyrábí své figurky. Jakmile do ní někdo vstoupí, těžko se z ní vyskakuje.

Když začínala kauza Rath, mnozí říkali - to jen teď udělají bububu. Pak, protože sami mají máslo na hlavě a víc než on, ho pustí. Oponoval jsem, že nepochopili hru. Neměl jsem ji sice ještě tak dobře popsanou jako nyní (i když se stávajícím popisem ještě zdaleka nejsem spokojen). Ale věděl jsem, že systém je prohnilý, bojuje o své přežití a to, o co se snažil Rath, systém nejvíce ohrožuje. Tím, že se hned na začátku nepokořil, bude snaha o jeho exemplární likvidaci pokračovat. A současně s tím se stále více bude obnažovat podstata systému. A o to jde. Aby co nejvíce normálním lidem bylo zřejmé, že jsou to oni, kdo bojují o života. A také to, že vzpoura bude úspěšná jen při spojení těch "zdola" s částí těch "shora". V tomto spojení je prohnilý systém nejzranitelnější. A proto se bude snažit pronásledovat až za hrob, exemplárně trestat a difamovat formou kampaní ve sdělovacích prostředcích kohokoli dalšího, komu dojde, že nemá šanci dostat se mezi ty tam "nahoře" a pokusí se o nápravu celého systému.

O osobu Ratha a ani o osobu těch, co se pokusí o něco obdobného, přitom vůbec nejde. Nejde o to, zda a kolik kradli. Nejde ani o jejich charakter. A už vůbec nejde o to, nakolik je či bude kdokoli z nich komukoli druhému sympatický či nikoli. Jde o pochopení podstaty hry.

Pro připomenutí:

Před více než rokem a půl jsem napsal (3. ledna 2014):

"Celá kauza "Rath" sloužila k zastrašení všech osob, které mají dostatečný vliv (politiků apod.), tím, že demonstrovala, kam až jsou v krytí korupce schopny zajít orgány, které mají proti korupci bojovat, pokud se někdo na cestu s bojem proti korupci vydá."

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/926-kauza-rath-a-politicka-lobotomie.html

Nemám na tom co měnit. Spíš doplnit a konkretizovat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář