Buffetův "třídní boj", Řecko - reformy, nebo puč?

11. červenec 2015 | 07.59 |

Stále více se začíná hovořit o silovém řešení "řeckého problému". Pokus o puč nelze vyloučit. Podle mě je to však trochu jinak, než jak uvažuje např. Vít Klíma v Literárních novinách 10.7.2015. V reakci na aktuální dění uveřejnil komentář, do jehož názvu dal jméno a citát jednoho z užšího okruhu těch, co vytvářejí základ současné moci globální moci – "Warren Buffet: "Je to třídní válka a moje třída tuto válku vyhraje"!"

Zde je text článku (podtrhuji v něm to nejdůležitší, tučně zvýrazňu autor článku):

Většina laskavých čtenářů si spíše přeje, aby Řecko eurozónu opustilo. Není to spíše tak, že by se Řecko mělo zbavit své levicové vlády a pak by mohlo klidně zůstat?

V případě lídra západního světa převažují nad ekonomickými zájmy, zájmy geopolitické.

Kohl, Mitterrand a Západ jako takový (včetně USA) investovali do Řecka už tolik politického i finančního kapitálu, že Řecko jen tak jednoduše eurozónu opustit nemůže.  Připomeňme si jen, že to byli právě Kohlovi ekonomičtí poradci, kteří mu důrazně nedoporučovali přijmout Řeky do eurozóny a byli to právě Kohlovi právní poradci, kteří jej zapřísahali, aby - když už Řecko v eurozóně tak mermomocí chce – a do přístupové smlouvy alespoň vloží pojistku v podobě možnosti vyloučit jej, nebude-li dodržovat základní finanční disciplinu.

Hlavními důvody, proč jejich rady Helmut Kohl nevyslyšel, byly:

Řecko hrálo klíčovou a nezastupitelnou roli v jižním křídle NATO, v Řecku a Itálii byly tradičně silné komunistické strany a Západ oběma zemím, prostřednictvím dotací zajišoval mnohem větší prosperitu a životní standard, než jim mohl nabídnout tehdejší Sovětský svaz. Jinými slovy, šlo v podstatě o "úplatek", aby Řecko a Itálie nesklouzly do sovětské zóny vlivu.

Nevím, jaký názor má laskavý čtenář, ale já si myslím, že na geopolitických zájmech Západu se dnes nezměnilo vůbec nic. Řecko pořád hraje důležitý part v NATO a sklouznutí, dnes už ne do Sovětské, ale do Rusko – čínské zóny je stejně aktuální jako v minulosti.

Prioritním geopolitickým zájmem USA je a zůstává Řecko v eurozóně a v EU udržet za každou cenu, ovšem bez levicové vlády! Na závěr této úvodní části a se znalostí věci -stačí na tomto místě konstatovat, že záměry USA a zemí eurozóny jsou ve výše uvedeném cíli naprosto identické. Správně položená otázka nespočívá v tom, jak a kdy by mělo Řecko splatit své dluhy, nebo zda jej vyloučit či nevyloučit z eurozóny, ale správně položená otázka zní: "jak v Řecku odstranit levicovou vládu Syrizi"? To je podstata problém a řecké dluhy jsou jen jeho jevem!

V historii se Západu při odstraňování nepohodlných vlád osvědčily tři taktiky:

"Stalingradská", obklíčit a vyhladovět, nebo jak jí nazývají Němci: nechat řeckou vládu a řecký lid "podusit ve vlastní šávě", puč, kdy armáda svrhne vládu a přebere moc, přímá vojenská intervence, pokud se puč nepovede.

V současné době Západ používá taktiku "dušení Řeků ve vlastní šávě", s tím že buď:

levicová vláda kapituluje a přijme podmínky "Velké trojky", nebo vládu svrhne sám naštvaný řecký lid, kdy své strádání - na hranici humanitární katastrofy - přičte na vrub neschopnosti Syrizi.

K moci se po té dostane klasická pravicová vláda a jako mávnutím kouzelného proutku dluhy začnou hrát zcela nepodstatnou roli. Západ mu je odpustí, nebo alespoň podstatnou část, vytvoří pro Řecko (nějakou) obdobu Marshallova plánu a tím celá tato bouře ve sklenici vody "šastně skončí". Obdobně šastně skončí i puč či intervence.

Vláda Syrizi má jen malou šanci na přežití. Pokud se nějakým zázrakem udrží, bude Řecko donuceno eurozónu opustit. Až bude levice z vlády odstraněna a nastolena nová pravicová vláda, bude Řecko s velkou slávou zase přijato zpět. Jak trefně řekl, nemýlím-li se, Warren Buffet: "je to třídní válka a moje třída tuto válku vyhraje"! Nezbývá, než dát mu za pravdu.

Na úplný závěr prosím laskavé čtenáře, aby se pokusili odlišit jev od jeho podstaty a nepsali mi v komentářích připomínky typu: "Řecko musí splácet své dluhy" a "Řecko musí být vyloučeno z eurozóny", nebo dluhy jsou jen jevem. Podstatu problému – válku tříd - Warren Buffet vystihl přesně. Nemůžete se nad jeho slovy, prosím, alespoň zamyslet?

K textu V. Klímy několik poznámek:

1. Původním záměrem části těch, kteří usilovali o vstup Řecka do Eurozóny, mohlo být jeho (zdánlivě pevnější) přikování k mocenské politice NATO, ale pro skutečné šíbry to byla jen záminka k vytvoření gigantického finančního tunelu, který měl tyto parametry:

- Vysokými úroky z rychle narůstajícího a v podstatě vnuceného dluhu (který bude ve specifických podmínkách neodvratně růst do závratné výše) získat obrovské finanční prostředky, období jejich nasávání prodloužit formou "pomoci" – a až se tato stane neudržitelnou, včas převést dluh mimo původní primární finančnní skupiny (což se stalo).

- K tomu podporovat domácí řecké ekonomicko-politické šíbry tím, že se jim umožní rokrádání ve velkém přes nepotismus, veřejné zakázky apod. Aby byla získána podpora z jejich strany, aby se ke hře přidali. Otevřít tak cestu k ještě dynamičtějšímu bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.

- U obyčejných Řeků vytvořit iluzi, že je to normální a že mohou žít trvale nad poměry.

- V neposlední řadě pak země jako Německo na tom vydělají podstatným snížením nákladů na dluhovou službu (výrazné zvýšení úroků z řeckého dluhu má za následek hledání stability a tudíž snížení úroků v zemích vyhodnocených jako stabilní).

2. Příležitost dělá zloděje a velká příležitost velkého zloděje. Když se výše popsaný scénář rozjel, nikdo tehdy neuvažoval nad tím, co dělat, až tahle hra narazí na přirozené a nepřekročitelné limity. Přitom:

- Limity se objevily dříve, než se čekalo.

- Udržení pozice těch, co kradou ve velkém (v Řecku) a ještě větším (část původních "věřitelů") si vydržuje uchování velkých finančních zdrojů, proto se je snaží udržet, i když je to již nereálné, a ani jinak nemohou jednat.

- K případnému sanování řeckého problému v Řecku samotném i mimo něj není dostatek prostředků, protože se EU nechala vtáhnout do ukrajinského dobrodružství a kromě toho celý systém její správy degeneruje stále více.

- V Řecku vznikl masový odpor proti hře, která se s jeho zneužitím hraje. Odpor sice nedostatečně kvalifikovaný (nebyla dostatečně rozpoznána podstata hry, ani nevycházel z pochopení toho, o čem je současný svět, kde je perspektiva a jakou podobu mají skutečné žaby na prameni). Přesto však odpor mnohem silnější, masovější a dokonce i kvalifikovanější, než se čekalo.

3. Na první pohled se může zdát, že vojenský puč (podpořený třeba i bratrskou vojenskou pomocí "pučistickým nositelům demokracie") by mohl být řešení, ale:

- Zastaví se tím bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, tj. rozkrádání Řecka? Vždy ti, co by puč dělali, jsou do špinavé hry nejvíce namočeni. Systém beznadějně uvízl v pasti siamského propojení těch, co na sebe vědí dost, aby se od sebe nedali oddělit.

- Zvýší se tím výkonnost řecké ekonomiky (budou Řekové šatněji pracovat v továrnách a polích, resp. v hotýlcích a tavernách, oživí se pučem turistický ruch)?

- Překryjí se tím perverzní finanční kšefty, které vedly ke vnucení dluhové řecké toxicity sekundárním (povolným) věřitelům?

4. Ono to na první pohled vypadá jednoduše: Puč jako záruka stability, privatizace všeho, co se privatizovat dá (ve stylu ukrajinské cesty, kde se Jaceňuk snaží "privatizovat" už i orgány v těle lidí, kteří budou zbaveni základních práv), vytvoření prostředí, které naláká zahraniční investice, odpuštění "dluhu", umlčení těch, kterým došlo či dochází, o co jde. – Jenže takto dnes ekonomika nefunguje, problém je mnohem hlubší a komplexnější, dnešní svět je již jiný než v době, kdy "recepty" Warrena Buffeta mohly platit. Představa tohoto starce spíše vypovídá o tom, jak samotná centra globální moci degenerují – koncetrují zapšlost a zlobu stáří vyrostlého nad bezuzdným překračováním všech mezí lidskosti a slušnosti v obklopení intelektuálně použitelných, ale pečlivě vyselektovaných slouhů, kteří nejsou schopni vlastního názoru. Je to jejich tragédie. Jen na nás záleží, do jaké míry se stane i naší vlastní.

Místo závěru: Co dělat?

Odpověď jsem se před pár dny pokusil dát v článku "Lidi, pojďme do nich..., ale jak?, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2438-lidi-pojdme-do-nich-ale-jak.html

Obsáhleji pak v týmově zpracované monografii "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb", viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2316-reformy-99-odkaz-na-monografii.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1 (11x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší