Putinova expanze, nebo pokračování americké série?

3. září 2014 | 10.20 |

V článku zveřejněném pod dvojím názvem "Naši majdanovci nás prodali Putinovi" a "Kam až zajde Putin?"

viz: http://radimvalencik.pise.cz/1608-kam-az-zajde-putin.html

jsem formuloval následující tvrzení:

"Podle mého názoru lze poměrně přesně prověřit, která z hypotéz je pravdivá (scénář expanzivních choutek Putina či vytloukání klínu klínem v důsledku logiky chování struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad). To už je role poctivé a na ideologii nezávislé vědy."

Nejdříve upřesním obě alternativy:

- Buď se jedná o přirozené expanzivní choutky Ruska v současné době reprezentovaného Putinem. S těmi má svět své zkušenosti. Výboje do střední Asie, obsazení Pobaltí a Moldávie před 2. světovou válkou, napadení Finska v téže době, napadení Polska po vypuknutí 2. světové války na základě dříve uzavřené dohody s Hitlerem, využití vítězství ve 2. světové válce k velkým územním ziskům a získání řady satelitů, intervence 1956 v Maďarsku, v 1968 u nás, v roce 1979 v Afghánistánu. Přímá pomoc při oddělení Abcházie, později Jižní Osetie. Dnes obsazení Krymu a patrně totéž v případě dalších částí Ukrajiny. A pak (po Pobaltí a Moldávii) může dojít i na nás.

- Nebo se jedná o přímé pokračování linie politiky USA (do které je vtaženo prostřednictví své servilní reprezentace i EU) agresí typu Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie. Všechny byly spojeny s pěstováním obrazu nepřítele i nepřítele samotného, s určitou kolaborací s fundamentalistickými silami, využitím různých záminek (většinou vylhaných nebo využívajících dvojího metru). Všechny byly kontraproduktivní a pro obyvatelstvo příslušných zemí tragické. Žádná u nich nic nevyřešila, ale vyčerpává ekonomiky intervenujících zemí. Formou angažovanosti na Ukrajině (podporou Majdanu, a to až do ostřelování demonstrujících, tradičním nedodržováním průběžných dohod a s využitím provokací) snaha naformátovat takový konflikt, do kterého by bylo vtaženo Rusko, které by jinak příliš posílilo, pokud by se v obdobných konfliktech nemuselo přímo angažovat. A to vše proto, že pouze vyráběním nepřítele a stupňováním konfliktů lze překrývat stále zjevnější fakt toho, až institucionální systémy USA a podřízených zemí EU jsou ovládány tím, co vzniklo prorůstáním struktur vzniklých na bázi pozičního investování se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. To vedlo k tomu, že určité enklávy některých zpravodajských složek (napojené na oba typy struktur) se zcela vymkly kontrole a realizují nyní svou politiku.

Jak se pozná, která z alternativ je správná (resp. převládá a je dominující)?

1. V prvním případě můžeme očekávat v dohledné době určité uklidnění, ke kterému stačí v podstatě jen změna postoje A. Merkelové. – Ve druhém případě vždy, když se bude zdát uklidnění blízko, nakonec rozhodující hráči, kteří vyzvali či podnikli kroky k uklidnění, změní své stanovisko. Případně (pokud jde o ty slabší) proti nim bude vyvolána trestající kampaň či podniknuty jiné sankční kroky.

2. Fundamentalistické síly na Blízkém východě budou posilovat. V prvním případě si tento vývoj vynutí určitý typ spolupráce s Ruskem. – Ve druhém případě i přes výzvy některých politiků a analytiků k tomu nedojde i za cenu dalšího zhoršování situace, která se postupně bude vymykat kontrole.

3. K uklidnění by přispělo důsledné došetření některých kauz, zejména tragédie malajsijského letadla a přesné (nezfalšované) z žádné strany zmapovaní ruské angažovanosti v Doněcké a Luganské oblasti, současně i přímé angažovanosti zemí EU či NATO na straně druhé. V prvním případě dojde ke snaze tyto sporné momenty vyjasnit. – Ve druhém případě se naopak bude stupňovat dezinformační válka a budeme svědky i dalších provokací, možná mnohem drastičtějších.

4. V prvním případě bude snaha respektovat limity ekonomické a s tím spojené sociální "průchodnosti" toho, co se odehrává. – Ve druhém případě se počítá s neodvratným výrazným ekonomickým propadem v důsledku dysfunkčnosti institucionálního systému, následně se sociálním odporem přerůstajícím v protestní akce, pro jejichž decimaci se začnou připravovat podmínky drastickým omezováním demokratického systému (vše pochopitelně zdůvodněné existencí "vnějšího nepřítele" a podpořené příslušnými provokacemi).

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.57 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře