Kam až zajde Putin?

2. září 2014 | 08.00 |

Putin zabral Krym, teď se chystá zabrat Doněckou a Luganskou oblast, pak přijde na řadu jih Ukrajiny, následovat budou pobaltské státy, Moldávie a jako (patrně nikoli poslední) se toho dočkáme i my. – Strašák byl vypuštěn a částečně (byť asi ne tak, jak čekali ti, co ho vypustili) zabírá. Ve světě i u nás.

Naznačený scénář by mohl platit, pokud by Putin a Lavrov byli nepříčetní. Zatím se zdá, že jsou v současné hře vysoce racionální, dostatečně soudní a že jim to nějakou dobu (odhadem minimálně 5-7 let, kdy se bude rozhodovat o přežití naší civilizace) vydrží. (Dodávám – to se ne zcela dát říci o jejich protějšcích, ale o tom někdy příště.)

Jaký je hlavní a dostatečný důvod, proč je výše naznačený scénář nesmysl? Z jednoduchého důvodu, který se v komentářích současného dění dost překvapivě téměř nevyskytuje: Nejde o to jen určitou zemi či její část viditelně či skrytě obsadit, ale také udržet. A to je možné jen v případě, kdy model země, která je nositelem expanze, nabízí ekonomicky, sociálně a správně efektivnější model. (Tomu by tak odpovídala ještě část Východní Ukrajiny, ale i tam je to nereálné, protože by docházelo k systematickému narušování infrastruktury – k tomu se ještě dostanu někdy příště.) V dnešním světě je naprosto nemožné prosadit silou moci něco, co se místnímu obyvatelstvu příčí. Velmi rychle to znamená velké neudržitelné ztráty pro okupanta, resp. toho, kdo si prosadil dominantní vliv.


Osobní poznámka: K napsání tohoto článku mě přiměl článek na blogu P. Makovce. Jak si jinak vážím jeho postřehů, tentokrát se mýlí, když píše:

"Každé nové přerozdělování vlivu a bohatství ve světě se v historii dělo vždy za pomoci válek a u vítězství ve studené válce a s ním spojeným potvrzením "územních zisků" tomu asi nebude jinak. Z tohoto hlediska je globální válečný konflikt fakticky nevyhnutelný a otázkou zůstává pouze to, jak dlouho se bude dařit jeho rozpoutání oddalovat. Po odzbrojení bývalých sovětských satelitů (viz např. bývalé Československo) se některé země navíc zdají být i snadnou kořistí."

Viz: http://makovecpavel.

blog.idnes.cz/c/424481/Treti-svetova-valka-jiz-probiha.html

Podle mého názoru není dnešní svět o územních ziscích, ale o efektivnosti správy. A zcela konkrétně – Ukrajina není územní zisk pro nikoho, ale (ekonomický) Černý Petr pro toho, kdo za ní svým způsobem ponese odpovědnost, kdo na ní bude mít dominantní vliv. A vidět nějaké přesahy až směrem k nám, je prostě hloupost.


Obsazení území v dnešní době je z hlediska ekonomického Černý Petr. Příkladů máme víc než dost: Sovětská okupace Afghánistánu (po které je Rusko z podobných dobrodružství na hodně dlouho vyléčeno), dobrodružství Spojených států (s komplici) též v Afghánistánu, následně v Iráku, Libyi, Sýrii, kde žádný problém nevyřešili, ale naopak, sami so dostaly do ekonomicky i jinak neřešitelné situace.

Období mezi světovými válkami a po druhé světové válce bylo odlišné. Byl to mj. i střet vizí mezi socialistickým pokusem a západní demokracií. Existence vize socialismu (do doby, než se ukázala její neudržitelnost) umožnila Sovětskému svazu po určitou dobu expanzivní chování. Putin dnes žádnou takovou vizi nemá a jednoznačně dává přednost pragmatickému přístupu k řešení ekonomických a sociálních otázek své země. Proto se ani nemůže (a podle mého názoru ani nechce) pustit do nějaké expanze. (Nevojenské obsazení Krymu byl v dávno připraveném – nikoli Putinem – dobrodružství na Ukrajině defenzivní, vynucený krok, který dotáhl nikoli do pragmatičtější podoby loutkového státu, ale přímého připojení k Rusku spíše z důvodů upevnění své vnitřní pozice.)

Jaké příčiny má tedy současná hra? Psal jsem o tom vícekrát. Snad nejlépe se mi to podařilo v diskusi v Jazzové sekci 21.8.2014 (cituji):

Pokusím se velmi stručně naznačit, k čemu došlo, co je příčinou toho, co se odehrává:

1. Celé dějiny lze nahlížet z hlediska důsledků dvou tendencí:

- Investování do rozvoje lidských schopností, které je nositelem společenského pokroku, ze kterého mají užitek všichni.

- Investování do společenské pozice, kdy ti, co mají více prostředků, získávají výhody tím, že omezuji možnost rozvoje a uplatnění schopností druhých.

2. V určitou dobu (dodal bych zbytečně) převládla představa, že dynamický rozvoj společnosti není trvale udržitelný a že tudíž dojde ke střetu, ve kterém se bude rozhodovat o přežití. Poziční investování začalo získávat převahu.

3. To by ještě nebylo tak strašné. Existují společenské mechanismy, které tuto tendenci vyvažují. Zapůsobil však jiný, nesmírně devastující mechanismus:

- Ve snaze dostat se pozičním investováním mezi "vyvolené", začali někteří pod tlakem konkurence porušovat obecně přijatá pravidla, která jsou základem institucionální stability společnosti. To je běžné a je také běžné, že někteří jsou potrestáni, jiným se podaří postoupit do vyšší hry.

- Skutečný problém začíná ve chvíli, kdy začnou mít převahu ti, co na sebe něco vědí, tj. vědí, že porušili obecně uznávané zásady. Společenský vzestup začíná být podmíněn již nikoli dostatečným majetkem, ale i schopností porušovat zásady, z toho pak vyrůstajícím vzájemným vydíráním, ale i krytím a protěžováním v institucionálních strukturách.

- Struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad propojené s vytvářením majetkových pozičních výsad jsou sto ovládnout celý institucionální systém společnosti. V dějinách se tento fenomén vyskytl v různých dobách a vedl k zániku států či celých říší.

- Problém je, že dnes žijeme v monopolárním světě a zasaženo je přímo globální mocenské centrum. Došlo k propojení struktur, které vznikly výše popsaným způsobem, s enklávami zpravodajských služeb, které se vymkly jakékoli kontrole a které mj. ovládly i prezidentskou administrativu Spojených států. Proto jsem svědky tragikomických jevů, pokud jde o vystupování amerického prezidenta a jeho nejbližšího okolí. O euroreprezentaci, která byla dosazena výše popsanými mechanismy, ani nemluvím. Ta není nejen schopna prosazovat, ale ani zformulovat zájmy Evropské unie. A v důsledku svého nabubřelého europapalášství si potřebu dělat skutečnou eurounijní politiku ani neuvědomuje.

4. Struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad spojené s vytvářením majetkových výsad mohou existovat jen díky permanentnímu vyvolávání konfliktů, jejich stupňování, vytváření obrazu nepřítele, pokryteckému využívání karty "lidských práva", "demokracie", "protiteristického boje", používání dvojího metru k prosazování takového "řešení" problémů, které trestá jakoukoli oponenturu či opozici, a to doslova za každou cenu.

Svět se žene do stupňujících se konfliktů, do bahna představy vyvolených, že porušování jakýchkoli obecně přijatých zásad (daných zákony, zvyklostmi, morálkou, lidským cítěním či dokonce i rozumným zdůvodněním) je normální a že v tomto směru neexistují žádné meze. To, co vyrostlo na bázi pozičního investování a vzájemného krytí ovládlo institucionální systémy zemí, zpravodajská, finanční a informační centra. Disponuje obrovskou převahou majetku, moci, informací. Je výsledkem spontánního procesu, ke kterému došlo za určitých specifických podmínek. - Jak za této situace zformulovat optimistickou vizi? Je to vůbec možné?

Domnívám se, že ano. A to z následujících důvodů:

1. Základní ideové paradigma, které si vytvořila a na kterém stála dosavadní moc, je v krizi a stává se neudržitelným. Neudržitelným se stává jak současný typ moci, tak i jeho ideové krytí.

2. Pozitivní vize existuje. Globální společnost prochází změnou obdobnou průmyslové revoluci. Jsme na prahu ekonomiky založené na produktivních službách, službách umožňujících nabývání, uplatnění a uchování lidských schopností.

Poznámka k Rusku:

- Rusko již prošlo Gorbačovsko-Jelcinovským obdobím (naivního reformátorství a následného velkého rozkrádání a výprodeje bohatství i moci), obnovuje základní funkce státu.

- Spojených států (které rovněž potřebují obnovit základní funkce státu vůči tomu systému moci, který jsem výše popsal) se pokus o naivní reformátorství gorbačovského typu jen letmo dotkl v období raného obamovství, aby následně tato země spadla přímo do jelcinovského období velkého rozkrádání a dezintegrace státu v období pozdního obamovství. Doufejme že i této zemi se podaří zvrátit tendenci vlastního rozvratu.

Celé viz: http://radimvalencik.pise.cz/1580-optimisticka-vize-dnes-v-kontextu-ruska.html

Série Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie vedla k rostoucímu ekonomickému oslabování Spojených států. Po Sýrii si již Spojené státy z ekonomických důvodů nemohly dovolit dobrodružství, do kterého by nebylo vtaženo Rusko. To by totiž příliš posílilo. Bylo nutné naformátovat konflikt s jeho účastí, aby začalo být též ekonomicky vyčerpáváno. A tak byl spuštěn dlouhodobě připravovaný projekt počítající s destabilizací Ukrajiny.

Mimo jiné – připomeňme si, co se odehrálo v Sýrii. Již tam byl pokus o vtažení Ruska do války. A použily se obdobné tahy:

- Obvinění Sýrie, že použila chemické zbraně (srov. s ostřelovači na Majdanu, sestřelením letadla).

- Podpora fundamentalistických teroristů, kdy se popíralo, že tam žádní nejsou, dnes z nich je Islámský stát (srov. s tím, že neexistuje žádný genocidní ukrajinský nacionalismus, dnes etnické čistky na obsazených územích).

Hlavní ekonomické ztráty však působí nikoli pěstování fundamentalismu, výroba nepřátel, vyvolávání konfliktů... Hlavní ekonomické ztráty působí zhoubné působení struktur založených na vzájemném krytí poručování obecně přijatých zásad prorostlých se strukturami vznikajícími na bázi investování do společenské pozice. To vede k podlamování ekonomik, které si ne náhodou tak dobře "rozumí" s "oligarchizovanou" ukrajinskou ekonomikou. Tento zhoubný proces může zvrátit jen tlak globální konkurence ze strany zemí, které mu nepodlehly. Jsem přesvědčen, že naše země má schopnost vrátit se k normálnímu fungování. Hrozba Ruska by existovala pouze tehdy, pokud by se naše ekonomika a celý demokratický systém pod vlivem parazitických struktur zhroutily. Pak by snad mohla mít ruská teritoriální expanze šanci, pokud by ovšem o takto kontaminované území Rusko stálo (o tom dost pochybuji).  

Z tohoto hlediska je dost zvláštní role, kterou hrají naši "majdanisté", když vystoupili proti B. Sobotkovi. Cituji z jejich petice:

"My, zde podepsaní, ovšem míníme, že při jednání s vojensky expandujícím Ruskem není času nazbyt, a jestli máme opravdu zaujmout postoj, který efektivně Rusko zastaví, nesmíme takto váhat. Jednáním naší reprezentace v Bruselu bylo efektivní uplatnění sankcí a realizace Porošenkova "Mírového plánu" oddáleno. To ovšem je pouze ve prospěch okupujícího Ruska, a my, zde podepsaní, proto žádáme o okamžitou změnu Českého postoje vůči novému zavádění sankcí Evropskou Unií vůči Rusku."

Viz: http://www.petice24.com/petice_proti_oficialnimu_eskemu_postoji_vi_protiruskym_sankcim

(Ještě, že dali do uvozovek slovo Porošenkův "Mírový plán" – odmítnutí jednání, požadavek bezpodmínečné kapitulace s následnou genocidou na územích obsazených soukromými ozbrojenými skupinami, před kterými ustupuje i on sám.)

Svou aktivitou se snaží podpořit to, na čem stojí současná prohnilá moc. Snaží se nás vtáhnout do ještě většího bahna servility vůči těm, co rozkládají naši společnost založenou na důvěře ve fungování institucí opírajících se o fungování trhu, tržní konkurence, demokratické principy. A tak si kladu otázku, zda – řečeno s trochou nadsázky – nás naši "majdanovci" neprodali Putinovi.

Post scriptum pár poznámek:

- Tento článek záměrně uveřejňuji pod dvěma názvy – "Naši majdanovci nás prodali Putinovi" a "Kam až zajde Putin?". Docela mě zajímá, jak se různé "balení" projeví v ohlasech.

- Za chvíli začíná jednání konference a tak jsem řadu důležitých věcí vynechal. Ostatně – článek je i tak dost dlouhý. Vrátím se k němu, jakmile bude mít čas, doplňujícími poznámkami.

- Až se vrátím do Prahy, zajdu mezi naše "majdanovce", popovídám si s nimi a zjistím, co jsou zač.

- Podle mého názoru lze poměrně přesně prověřit, která z hypotéz je pravdivá (scénář expanzivních choutek Putina či vytloukání klínu klínem v důsledku logiky chování struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad). To už je role poctivé a na ideologii nezávislé vědy.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře