Optimistická vize? Dnes? V kontextu Ruska?

21. srpen 2014 | 09.57 |

Dnes proběhne diskuse o Rusku:

 Mám na ni prý přinést nějakou optimistickou vizi. Slíbil jsem to. Ale jak slib splnit? Promýšlím to již několik dní. Čím rychleji se akce blíží, tím více si uvědomuji, jak je to obtížný úkol.

Jedna dobrá optimistická vize tu již byla. Stojí zato ji připomenout. Mezinárodně slavná. Richtova "Civilizace na rozcestí" (z roku 1956). Brzy bude mít kulaté výročí a zasloužila by připomenutí. Ti, co ji neznají, nebudou litovat, když si ji přečtou. Je ke stažení i s komentářem:

http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/rri_cnr.htm

Podle ní jde o společnost, ve které svobodný rozvoj schopností a z něj vycházející tvůrčí práce bude rozhodujícím faktorem ekonomického růstu, a to v podmínkách sounáležitosti, tj. v podmínkách, kdy svobodný rozvoje jednoho bude podmínkou svobodného rozvoje každého. O něco později (v roce 1992) s velmi podobnou optimistickou vizí přišel F. Fukuyama ve svém "Konci dějin a posledním člověku". S trochou nadsázky lze říci, že jediný rozdíl mezi oběma vizemi je, že to, co R. Richta nazývá "socialismem", F. Fukuyama nazývá "liberální demokracií".

Jak vidíme dnes, uvedené vize se nenaplnily. Žijeme ve světě, který se výše naznačeným směrem nevyvíjí. Prohlubuje se ekonomická segregace, bohatší jsou ještě více bohatí, chudí ještě více chudí, rovnost šancí pro společenský vzestup se omezuje. Menší konflikty střídají větší, malé lži jsou střídány ještě většími lžemi. Menší lumpárny jsou překrývány ještě většími lumpárnami. Menší darebáky střídají větší darebáci. - A to v poslední době se zrychlující se tendencí.

Kam až zajde tento vývoj? Existuji nějaké meze slušnosti, přijatelnosti, nebo aspoň přežitelnosti, které nelze překročit? Proč se pozitivní vize nenaplnily? A proč dochází k historickému excesu, který málokdo čekal a ke kterému se obtížně hledá dějinná analogie?

Pokud chceme dát optimistickou vizi, musíme se s uvedenými otázkami vyrovnat. A to si vyžaduje dost úsilí, trpělivosti, studia, přemýšlení. Nikoli pouze individuálního. Pokusím se velmi stručně naznačit, k čemu došlo, co je příčinou toho, co se odehrává:

1. Celé dějiny lze nahlížet z hlediska důsledků dvou tendencí:

- Investování do rozvoje lidských schopností, které je nositelem společenského pokroku, ze kterého mají užitek všichni.

- Investování do společenské pozice, kdy ti, co mají více prostředků, získávají výhody tím, že omezuji možnost rozvoje a uplatnění schopností druhých.

2. V určitou dobu (dodal bych zbytečně) převládla představa, že dynamický rozvoj společnosti není trvale udržitelný a že tudíž dojde ke střetu, ve kterém se bude rozhodovat o přežití. Poziční investování začalo získávat převahu.

3. To by ještě nebylo tak strašné. Existují společenské mechanismy, které tuto tendenci vyvažují. Zapůsobil však jiný, nesmírně devastující mechanismus:

- Ve snaze dostat se pozičním investováním mezi "vyvolené", začali někteří pod tlakem konkurence porušovat obecně přijatá pravidla, která jsou základem institucionální stability společnosti. To je běžné a je také běžné, že někteří jsou potrestáni, jiným se podaří postoupit do vyšší hry.

- Skutečný problém začíná ve chvíli, kdy začnou mít převahu ti, co na sebe něco vědí, tj. vědí, že porušili obecně uznávané zásady. Společenský vzestup začíná být podmíněn již nikoli dostatečným majetkem, ale i schopností porušovat zásady, z toho pak vyrůstajícím vzájemným vydíráním, ale i krytím a protěžováním v institucionálních strukturách.

- Struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad propojené s vytvářením majetkových pozičních výsad jsou sto ovládnout celý institucionální systém společnosti. V dějinách se tento fenomén vyskytl v různých dobách a vedl k zániku států či celých říší.

- Problém je, že dnes žijeme v monopolárním světě a zasaženo je přímo globální mocenské centrum. Došlo k propojení struktur, které vznikly výše popsaným způsobem, s enklávami zpravodajských služeb, které se vymkly jakékoli kontrole a které mj. ovládly i prezidentskou administrativu Spojených států. Proto jsem svědky tragikomických jevů, pokud jde o vystupování amerického prezidenta a jeho nejbližšího okolí. O euroreprezentaci, která byla dosazena výše popsanými mechanismy, ani nemluvím. Ta není nejen schopna prosazovat, ale ani zformulovat zájmy Evropské unie. A v důsledku svého nabubřelého europapalášství si potřebu dělat skutečnou eurounijní politiku ani neuvědomuje.

4. Struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad spojené s vytvářením majetkových výsad mohou existovat jen díky permanentnímu vyvolávání konfliktů, jejich stupňování, vytváření obrazu nepřítele, pokryteckému využívání karty "lidských práva", "demokracie", "protiteristického boje", používání dvojího metru k prosazování takového "řešení" problémů, které trestá jakoukoli oponenturu či opozici, a to doslova za každou cenu.

Svět se žene do stupňujících se konfliktů, do bahna představy vyvolených, že porušování jakýchkoli obecně přijatých zásad (daných zákony, zvyklostmi, morálkou, lidským cítěním či dokonce i rozumným zdůvodněním) je normální a že v tomto směru neexistují žádné meze. To, co vyrostlo na bázi pozičního investování a vzájemného krytí ovládlo institucionální systémy zemí, zpravodajská, finanční a informační centra. Disponuje obrovskou převahou majetku, moci, informací. Je výsledkem spontánního procesu, ke kterému došlo za určitých specifických podmínek. - Jak za této situace zformulovat optimistickou vizi? Je to vůbec možné?

Domnívám se, že ano. A to z následujících důvodů:

1. Základní ideové paradigma, které si vytvořila a na kterém stála dosavadní moc, je v krizi a stává se neudržitelným. Neudržitelným se stává jak současný typ moci, tak i jeho ideové krytí.

2. Pozitivní vize existuje. Globální společnost prochází změnou obdobnou průmyslové revoluci. Jsme na prahu ekonomiky založené na produktivních službách, službách umožňujících nabývání, uplatnění a uchování lidských schopností.

Poznámka k Rusku:

- Rusko již prošlo Gorbačovsko-Jelcinovským obdobím (naivního reformátorství a následného velkého rozkrádání a výprodeje bohatství i moci), obnovuje základní funkce státu.

- Spojených států (které rovněž potřebují obnovit základní funkce státu vůči tomu systému moci, který jsem výše popsal) se pokus o naivní reformátorství gorbačovského typu jen letmo dotkl v období raného obamovství, aby následně tato země spadla přímo do jelcinovského období velkého rozkrádání a dezintegrace státu v období pozdního obamovství. Doufejme že i této zemi se podaří zvrátit tendenci vlastního rozvratu.

Poznámka k odpovědi na otázku "Co dělat?":

Rizika současného vývoje jsou velká a mají povahu rizik civilizačního přežití. Co z tohoto hlediska dělat? Podle mě je nejdůležitější učit se, učit se:

1. Učit se chápat, co se odehrává, učit se číst realitu, učit se předvídat současné dění, učit se odpovídat na otázku, co dělat.

2. Učit se vzájemně mezi sebou. Každý z nás vidí jen kousek toho, o co jde. Proto bychom se měli více vnímat, efektivněji komunikovat, chránit a šířit společně poznávané. Protože proti majetku, moci, ovládání institucí, financí, médií, převaze in-side informací atd. musíme něco stejně tak silného postavit. A tím nemůže být nic jiného, než pravdivé a kvalifikované poznání reality, včetně znalosti toho, jak provést nejen nápravu, ale i nutné pozitivní změny, které otevírají cestu pro naplnění pozitivní vize.

Dnešní setkání může být důležitým impulsem, ale i krůčkem na dlouhé cestě. Kdo se chce dozvědět více, zejména pokud jde o otázky, pro jejichž výklad jsem neměl dost času (co je současné základní globálně sdílené ideové paradigma a proč je v krizi, o jakou změnu ekonomického systému jde, resp. co je to ekonomika založená na produktivních službách, jaké reformy k prosazení nutných změn realizovat), může se podívat na můj blog. (Lze ho najít snadno, stačí dát do Google moje jméno a příjmení či najít můj profil na FB.)

Tak nějak bych to chtěl říci. Ještě to zpřehledním, utřídím, zjednoduším. Možná něco vynechám či naopak doplním. Třeba mi někdo poradíte. Mám dnes sice dost povinností, ale na přípravu ještě zbývá pár hodin.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře