Společenské vize pohledem nezaměstnaného

24. červen 2014 | 12.50 |

Na mém blogu se k článku "Jaké reformy a proč (138) Katastrofismus IV" objevil komentář autora používajícího značku "abhoul". Zaujal mě. Jednak proto, že zachytil určitý významný aspekt dané problematiky, jednak proto, že se jedná o pohled z pozice člověka, který marně hledá práci a který je traumatizován tím, že ji nemůže najít. Rozhodl jsem se ho zařadit jako příspěvek do diskuse o reformách. Z několika důvodů:

1. Považuji za důležité, aby koncept reforem byla poctivě a reprezentativně "prokomunikován", a to všemi skupinami obyvatelstva. Komentář vyjadřuje postoj lidí, kterým se delší dobu nedaří sehnat práci. Zaslouží si, aby při projednávání koncepčních otázek byl brán v úvahu i jejich pohled na věc.

2. Komentář mě inspiroval k jedné myšlence, kterou považuji za významnou a kterou se pokusím formulovat.

3. Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké hledat práci a jakou roli může sehrát náhoda. V tuto chvíli pomáhám najit práci pro třem vysoce kvalifikovaným osobám. Již několik měsíců, ve dvou případech více než rok, a marně. Třeba někdo bude o něčem vědět pro autora komentáře... (Proto příspěvek uveřejňuji hned a do seriálu o reformách ho po dílčí úpravě zařadím, až na něj přijde řada.)

Nyní zmíněný komentář (tj. příspěvek k diskusi o konceptu reforem, který navrhuji), pak se ještě vrátím k tomu, k čemu mě inspirovat:

Systém přenesené ceny. Jsou například různé kurzy formou videi a webinářů. Jeden kurz se třeba jmenuje jak ze sebe udělat značku a slibuje vám dvojnásobné zvýšen vašich příjmů. Další třeba jak získat práci která vás baví. No neprodávají se formou přenesené ceny.

0001pt; text-align:left;line-height:normal" class="MsoNormal">

Ceny konkrétně těchto dvou kurzů jsou dost odlišné. V jednom kurzu by se mohlo platit až po zdvojnásobení příjmů a v druhém po, získaní práce, která vás baví. Pouze ti, co nemají příjem, by neměli co zdvojnásobit. Nebo to, že vás nějaká práce baví, neznamená, že vám i jde. (Když vám něco jde tak vás to většinou i baví ale ne naopak). Platilo by se určitým procentem z příjmů jak se u přenesené ceny má. Tím by ani nemuseli dávat stoprocentní garanci na vrácení peněz s tím, že kurz vám i pro vrácení peněz zůstane. Taky jsou webinaře, jak se naučit lépe balit, tam je hůř měřitelná efektivnost, ale určitě by se do formy přenesené ceny dali také zpracovat.

Pořád se tady píše o ekonomice produktivních služeb, která je založena na kontraktech či smlouvách, které fungují na bázi přenesené ceny. Ovšem pokud jste si všimli, tak takové smlouvy se v praxi nevyskytují. Nezaleží na tom jestli, jsou efektivní, logické skvělé. Kdyby však byly tak skvělé, lidi by je už asi používali, nejsou úplně hloupí. Ale lidé tyto smlouvy z nějakých důvodů používat nechtějí. Tím pádem není možná ani takzvaná ekonomika produktivních služeb, o které se tady píše.

Má náš svět, naše civilizace a naše planeta problémy? - Lepší je při řešení čehokoliv postupovat takzvaně step by step.

Stručně jsem na hlavní myšlenku příspěvku (podtržena) reagoval:

Dík. Podnětné. Z hlediska historického nadhledu také dřív nebyly takové finanční nástroje, jako třeba akcie. Ty se vyvinuly až s nástupem průmyslové revoluce. Nebo pojišťovací produkty s rozvojem mořeplavby. Apod. Myšlenka přenesené ceny vznikla až v roce 1955 a zkouší se v různých podmínkách zhruba od roku 1963. Podle mě její (tj. přenesené ceny) zrod jako funkčního, rozšířeného, standardního a stabilního finančního nástroje bezprostředně souvisí s tím, jak se bude rodit ekonomika založená na produktivních službách.

Nejblíže k funkční přenesené ceně byl americký systém MyRichUncle. Vypadal velmi nadějně. Jenže příliš "osvobozoval" absolventy (nedělal je vydíratelnými k poslušnosti, jak to činí systém založený na půjčkách studentům, tak jak ho mj. kritizoval Chomsky). A tak byl (jako akciovka) odkoupen, vytunelován a ve zmrzačené podobě předělán na systém normálních půjček. Byl to typický příklad boje mezi tendencí ke společnosti založené na rovnosti šancí pro nabývání a uplatnění schopností a tendencí k nadvládě pozičního investování, které společnost ekonomicky segreguje a rovnost šancí potlačuje. Cesta ke změně existuje, ale "chce to chtít" a hlavně - používat rozum.

"aboul" pak dodal ještě následující:

Stejně třeba když se někoho zeptáte, jestli neví o nějaké práci. Tak vám buď řekne či napíše, abyste ho neotravovali se svými problémy nebo něco ještě horšího, nebo že žádné neví. Přitom na Nově, když si někdo postěžuje, že se nu něco rozbilo nebo že na něco nemá peníze atd. Tak mu lidi posílají věci či peníze snad okamžitě. Na pohovoru vás nevezmou (tedy, pokud se vůbec dostanete na pohovor). Protože nemáte zkušenosti a nemáte zkušenosti, protože vás nikde nevezmou.

Lidé jsou schopni se vraždit, mučit a týrat pro úplné kraviny. Zároveň se dokážou bez důvodů milovat a pomáhat si. Staráme, se o to jak sehnat práci lidem hloupým a nevzdělaným, přitom už skoro neumíme či nechceme sehnat práci chytrým a vzděláním. Pokud neumíme vyřešit takovéto prkotiny, těžko si můžeme myslet že vyřešíme problémy celého světa. Problémy se nevyřeší tím, že se svět bude mít lépe, ale tím že lidé se budou mít lépe. Samozřejmě hodně lidí už se má i teď dost dobře. Svět se mění většinou zdola nahoru, ne shora dolů.

Jestli mě někdo, kdo to bude číst, sežene zaměstnání, tak udělá pro svět asi tak stejně, jako kdybych přemítal o ekonomice produktivních služeb. A asi to bude i mnohem jednoduší.

Právě o ničem jiném než o RichDad nebo RichUncle a o nějakých studentských půjčkách v Austrálii (to byl možná ten RichUncle), jsem neslyšel, ani neviděl a ani nečetl. Takže si to shrňme: Za 59 let jeden až dva údajně sabotované pokusy. Buď to lidé nechtějí, protože jsou úplně hloupí, nebo to je úplně hloupé, proto to lidé nechtějí. Nebo je tu nějaký jiný důvod, proč to lidé nechtějí. Každopádně, pokud bych si už usmyslel, že budu dělat nějakou reformu, tak bych použil něco, co lidé chtějí nebo chtít budou.

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/1407-komentare.html#513042

Jak je to s konceptem přenesené ceny? Velmi úspěšně po dlouhá léta byl využíván v Austrálii v podobě systému se zkratkou HECS (higher education contribution scheme). Bylo o něm napsáno velké množství prací. Velmi úspěšně se začal rozvíjet i systém MyRichUncle v USA. Pak došlo ke zvratu. V Anglii byl prosazen systém, který je založen na bankovních půjčkách a který dělá absolventa celoživotně vydíratelným a tudíž konformním. K něčemu podobnému  došlo i v USA. Místo hledání způsobu, jak vytvořit rovnost příležitostí, a to zejména pokud jde o přístup ke kvalitnímu (i nejkvalitnějšímu) vzdělání nezávisle na výchozí majetkové a příjmové pozici, se prosadil systém půjček na vzdělání, který zvyšuje celoživotní závislost člověka na vůli bohatých. Místo rovnosti příležitostí v oblasti nabývání a uplatnění lidských schopností tak převážil vliv pozičního investování.

Pokud posuzujeme danou problematiku z historického nadhledu, pak platí následující: Pokud některý problém, který vyvstal před lidstvem v jeho vývoji, není řešen včas, zmocní se jeho neřešení i problémů vyplývajících z jeho neřešení ti, kteří chtějí vývoj zvrátit, ti, kteří reprezentují to, k čemu lze použít označení "síly reakce". Vývoj systému financování vzdělání - od hledání cesty k vytvoření rovnosti šancí k podstatnému omezení člověka (podvázání jeho svobody) formou celoživotního zadlužení je názornou ilustrací toho, že pojmy jako "historický zvrat", "reakce", "obrana privilegií založených na majetku" apod. ani v dnešní době neztratily smysl.

A ještě k následující myšlence autora komentáře: "pokud bych si už usmyslel, že budu dělat nějakou reformu, tak bych použil něco, co lidé chtějí nebo chtít budou". - Takto by to bylo hodně jednoduché. Jsou tací, kteří "těm dole" nabízejí líbivé kýče v podobě různých katastrofických či rádoby revolučních vizí. Ty i ti pak vždy selhávají (jak vize samotné, tak i ti, co je nabízejí). Pokud chceme udělat něco pro změnu k lepšímu, nesmíme se bát lidem nabízet i to, co se jim nelíbí, co nechápou, co v danou chvíli třeba i nechtějí. V přelomových dobách dochází k tomu, že lidé se dokážou učit ze svých zkušeností. A podle mě jsme do takové doby vstoupili.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře