Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jezevec-mrzout: Základní chyba, kterou Západ ve vztahu Rusku (aktuálně na pozadí ukrajinské krize) dělá, je že odmítá – či přímo není schopen – připustit, že to, co z perspektivy Západu vypadá nějak, může z perspektivy Ruska vypadat zcela jinak.

Můžeme s ním polemizovat, ale měli bychom ho brát vážně, protože popírání, zesměšňování a zakazování nemůže vést k ničemu jinému, než k nemožnosti domluvy a ke konfrontaci, kterou si přinejmenším Rusové nepřejí, ale cítí se k ní být povinováni, protože vlastní pozici vnímají jako čistě defenzivní. Ruský pohled, přinejmenším pohled ruský politických elit, objasňuje kremelský prominent S. A. Karaganov:

Celý svět se mezitím změnil. Dovolte mi připomenout, že naši západní přátelé kromě mnoha dalších příležitostí, kde také změnili svoje původní stanovisko.
Rusko bohužel vícekrát vidělo, jak se nakládá se sliby učiněnými Západem jemu nebo jeho spojencům, nebo třetím stranám.

Vezměte si vám jistě blízký příklad – rozšiřování NATO. Nejdřív nám při sjednocení Německa říkali, že nebudou posouvat svou sféru vlivu na východ od východního Německa, potom, když se začalo mluvit o přijetí některých zemí do NATO, jsme se snažili Západ přesvědčit, ať to nedělají. Na to nám odpověděli, že vlastně nemáme právo protestovat. Tentokrát jsme řekli, že máme právo protestovat – a sice železnou pěstí. Svým způsobem je to vyjádření nedůvěry za to, co všechno nám říkali, jak nám dokonce posledních dvacet a více let lhali.

Jsou lidé, kteří se cítí ohroženi Ruskem proto, že se touží cítit ohroženi Ruskem, a proto, že doufají v dodatečnou pomoc a benefity od svých bohatších sousedů na Západě.

Vím, že v mezinárodní politice vyslechl už hodně slibů [Vladimír Putin, pozn. red.], například o vytvoření společného prostoru EU-Rusko se mluvilo už na petrohradském summitu před jedenácti lety. Ta věc by mimochodem bývala vyřešila i problém Ukrajiny. Nakonec byl Putin odmítnut. Nasbíral vícero zkušeností s různými západními partnery, kteří nikdy neplnili sliby. Řekl bych, že jim prostě nevěří. Má pro to spoustu dobrých důvodů. Jeho nedůvěra k nim je totální.

Nemyslím, že by Rusko mělo nějaký přehnaný zájem o smírné zakončení. Protože celá léta vždycky, když se pokusilo o appeasement se Západem, bylo nakonec nějak podvedeno.

zdroj:http://tribun.name/2014/05/06/rozumet-rusku/#more-927581

---
jezevec-mrzout.pise.cz

radimvalencik: Děkuji za upřesnění.

---
radimvalencik.pise.cz

jezevec-mrzout: Je mi ctí a potěšením. Přidám ještě něco, třeba se to bude hodit.

Podívejme se na posloupnost událostí v jednání EU s Ukrajinou:

Summit Ukrajina – EU byl svolán aby Ukrajina podepsala Asociační dohodu.

Ukrajinci vyjednávali až do posledního možného dne.

Poslední Evropou nabízená verze dohody byla ale pro Ukrajinu nepřijatelná.

Ukrajinci nedostali ani nějaký vzdálený příslib zrušení vízové povinnosti.

Ukrajinské zboží mělo do neurčené doby zůstat mimo hranice EU, protože prý neodpovídá Evropským standardům. (Sztejné to bylo s ČR, leč my jsme to přijali a trh pro zboží z EU otevřeli bez jakékoli kompenzace ze strany EU - pozn. Jezevec.)

Zboží z EU mělo mít okamžitý plný přístup na Ukrajinský trh.

Ukrajina má volnou hranici s Ruskem. Rusko, které se chce bránit přívalu bezcelného evropského zboží pohrozilo, že v takovém případě zavře své dosud otevřené hranice s Ukrajinou. A závislost Ukrajiny na obchodu s Ruskem je pro Ukrajinu kritická, zvláště nesmí-li její zboží do Evropy.

Ukrajina před vypuknutím nepokojů stála před bankrotem.

Hospodářská pomoc Ukrajině? Nějaká náhrada za ztracený Ruský trh? Ze strany EU žádná - EU nabídla půjčku ve výši 620 milionů eur. Ukrajina ale potřebuje mnohonásobně tolik. Za těchto okolností nechce Ukrajinská vláda asociační dohodu podepsat a přerušuje rozhovory.

A v této situaci nabídlo Rusko Ukrajině okamžitou pomoc ve výši 15 miliard eur a okamžité snížení cen plynu..

U nás se to prodává tak, že na Putinův nátlak Ukrajina svévolně zavrhla asociační dohodu s EU a prezident ji zavlekl zpět do područí Moskvy.

Nebylo to spíše tak, že to byla nevůle EU poskytnout Ukrajině jakoukoliv hmatatelnou pomoc a spěch s uzavřením dohody ještě před evropskými volbami, co donutilo Janukovyče přerušit rozhovory s EU, které z pohledu Ukrajiny nevedly nikam a přijmout Putinovu nabídku?

Kdosi, jmenovitě EU, tady hodně zpackal.

---
jezevec-mrzout.pise.cz

ondrey: O nejen součastné české malostátnické zahraniční politice

Neue Rheinische Zeitung, v němž jejich redaktor Karel Marx uvádí krátký text o Slovanech, v němž Marx označí Čechy a Chorvaty za pouhou verbež. "Nesmiřitelný boj, válka do posledního dechu proti Slovanům, zrádcům revoluce ... ne v zájmu Německa,ale v zájmu revoluce ...všeobecná válka, která přichází rozdrtí slovanské
spojenectvf a zcela vyhladí tyto zatvrzelé národy věští Marx. Podobně laděné
články uveřejní i v deníku New York Herald. Sám Karel Marx bez ohledu na české minulé či současné marxopřisluhovače věděl o co v tomto prostoru jde. Českým marxistům se pro ně "západní" učení nehodilo a začali ho adorovat, až když se ujalo v sovětském Rusku. Na konec nechali postavit v Praze největší Stalinovu sochu na světě a drželi se komunisty u moci jěště hluboko do devadesátých let.
"Tato válka se odlišuje od všech předchozích. Kdo obsazuje území, ten nastoluje svůj vlastní společenský řád. Každý zavádí svůj systém tam, kam vstupuje jeho armáda. A jinak tomu být nemůže, "prohlašuje Josif Vissarionovič Stalin v dubnu 1945. Sovětský svaz má přitom zálusk na území protektorátu a především Prahu už přinejmenším od počátku roku 1944.Uznávaný sovětský diplomat Ivan Majskij (1884-1975) doporučoval Stalinovi (1878-1953): "Vzhledem k politickým náladám československého obyvatelstva a také v souvislosti s nedávným podpisem
sovětsko-československého paktu o vzájemné pomoci na 20 let je tato země schopna se stát nástrojem našeho vlivu ve střední a jihovýchodní Evropě." Ano, sovětská vojska musejí po Berlínu osvobodit i Prahu. "Aby se okouzleni naší Rudou armádou nezměnilo v rozčarováni, " pozvedá k přípitku sklenku Stalin 28. března 1945 během oběda s československou delegací v Kremlu ...Winston Churchill (1874-1965):
"Je nepochybné, že osvobození Prahy a co největší části západního území Československa vašimi silami by mohlo zcela změnit poválečnou situaci
v sousedních zemích," píše 30. dubna 1945 novému americkému prezidentovi Harrymu Trumanovi (1884-1972). Jenže tady naráží. Jeho spojenec ve Washingtonu se k problematice Československa staví více než netečně. Postup do srdce starého
kontinentu nechává zcela v režii svých vojevůdců. A americký generál Dwight D.
Eisenhower (1890-1969) jako vrchni velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě
vůbec se vstupem na území ČSR nepočítá. Automaticky předpokládá, že Praha spadá
do sovětské operační zóny. "Spolehlivě plní své závazky," pochválí ho za to sám J.V.Stalin. "Nepokusím se o žádný postup, který považuji za vojensky nemoudrý, jen pro dosažení politického zisku, " reaguje na Churchillovy požadavky Eisenhower. Mezi americkými veliteli pak kolují zprávy o "anglických sklonech komplikovat válku politickými názory". Američané nehodlají na sklonku války zbytečně riskovat životy svých mužů a také je nyní pro ně spojenectví se Sovětským svazem mnohem důležitější než s Brity. Doufají, že když teď Stalinovi ukážou vstřícnou tvář, on pak vypoví smlouvu o neútočení s Japonskem, což uspíší konec války na Dálném východě. Eisenhower proto poctivě informuje Moskvu o pohybu svých armád na přelomu dubna a května 1945. Jenže Stalin mu moc nevěří. Ví, že sila 3. americké armády operující v inkriminované oblasti je tak velká,
že by Prahu bez nesnází osvobodila a Sovětům snadno vypálila rybník ...
Každý kdo na zahraniční politiku nazírá v rámci historických kontextů narozdíl od sochuby L.Zaorálka ví, že sovětský maršál Ivan Stěpanovič Koněv vyrážel z Berlína 5. května a generál George S. Patton (1885-1945) 6.května (2 hodiny od Prahy) dostává rozkaz zůstat na demarkační čáře. Zde je zlom. Český současný klausoprotektorát se nikdy z ruského područí (u jehož zrodu stál ideově již T.G.Masaryk (ten opustil myšlenku Rakouska-Uherska již za 1.světové války) a dotáhl ho Edward Beneš s Klementem Gottwaldem během a po 2.válce) nevymanil a jen tak nevymaní z ruské sféry vlivu. Zde znovu platí již zmíněná Marxova slova a naivita T.G.Masaryka a jeho následovníka dr.Edvarda Beneše s vyčleněním "jakéhosi" umělého Československa, tedy produktu nevyspělé malostátnické (neevropské) zahraniční politiky. Plazící se a obcházející tradiční historické evropské názory a pohledy. Lubomír Zaorálek mluví o zlodějích za hranicemi aby nebylo vidět na ty domácí, jelikož mu dochází po pádu klausovské ODS jsou na řadě oranžoví žrouti. Už nyní ČSSD ví, že s komárem J.Kellerem žádný úspěch nedosáhli a politické Waterloo s Bohúšovskou strategii a liability, not an asset je na obzoru.