Vize, jakou potřebujeme/1592

Vize, jakou potřebujeme/1592

Další, kdo zasáhl do diskuse vyvolané využitím myšlenek Ivo Budila, které podrobně rozvinul ve své knize Dějiny kapitalismu I. v pojednání Petra Saka věnovaném Kauze "Epstein", je Jaroslav Šulc. Reaguje mj. na záznam vystoupení Petra Hampla na 104. online setkání k pěstování vize, který velmi kvalifikovaně porovnal přístupy I. Budila a P. Saka (doporučuji se na záznam podívat, stojí za to): https://youtu.be/vauf7Ii9iLQ?si=uyIc_o_kp5JKIvRi

Ještě k metamorfózám kapitalismu – část III.

Jaroslav Šulc

A vedle potřeby mít dobrou teorii systému, který nás obklopuje nejen zvenčí, ale v docela perfidní podobě se po listopadu ´89 bohužel uhnízdil i uvnitř této země, vidím potřebu sledovat i další typy podnětů, na které bychom měli nějak racionálně reagovat. V tomto směru bych rád jmenoval ani na dva měsíce starý podklad pro letošní Mnichovskou bezpečnostní konferenci.

O zpupné domýšlivosti globální smetánky, která se letos zase do Mnichova sjela, nejlépe svědčí frajeřina, když organizátoři zpřístupnili veřejnosti klíčový podkladový materiál pro delegáty – "Under_Destruction Munich_Security_Report_2026" – neboli Pod tíhou destrukce, Bezpečnostní zpráva pro konferenci – únor 2026.

Není schůdné se zde zabývat celou zprávou, psanou v duchu "co dělat, aby si vyvolení ještě aspoň na nějaký čas (doufají, že nejlépe na věky) udrželi své hodně predátorsky vydobytá postavení".  Proto – s ohledem na téma velikonočního 104. semináře, zde komentuji jen pár myšlenek.

Analýzy na řadě grafů a odkazů především dokumentují až nečekaně hluboký rozklad uspořádání mezinárodních vztahů tak pracně a draho budovaných od roku 1945 hlavně zásluhou USA. Text používá obrazného výrazu "wrecking-ball politics", česky destrukce pomocí "bourací koule". Jistě trefně obrazné označení politiky D. Trumpa, jasně upřednostňujícího radikální demolici stávajících institucí a řádu namísto dosavadních pokusů o postupné, evoluční reformy.

Proč to? Dosavadní model všech poválečných modifikací kapitalismu, který dosud vyhovoval především úzkým elitám, je nyní již na hraně bankrotu. Reprezentanti globálního kapitalismu s hrůzou sledují až nečekaně rychlý rozpad systému, který jim donedávna umožňoval kumulovat bohatství na úkor střední a nižší třídy. Model "Pax Americana" byl přece ve skutečnosti neokoloniální algoritmus posilující zrychlenou příjmovou a majetkovou polarizaci, ale nikoliv globální spravedlnost. A nutně tvrdě narazil – čas hraje proti nim.

Zpráva tady po mém soudu chybně redukuje pojem "bezpečnost" jen na ochranu trhů, případně na vojenskou dominanci. Zcela účelově opomíjí bezpečnost coby součást sociální reality. Autoři si zjevně netroufli argumentovat sociální nerovností coby zdrojem nestability (bezpečnosti). Raději akademicky meditují nad "geopolitickými šachy", a ignorují mezery současného systému.

Odvážnější je zpráva v pasážích, kde sice interpretuje "ztrátu důvěry domácností" jako hrozbu pro stabilitu zemí, ale již nikoliv jako logický důsledek systému, ve kterém zisky končí u spekulantů a spekulativních finančních skupin, zatímco reálné mzdy zaměstnanců stagnují. Stát je zde alibisticky vykreslen jako bezradný, ale mediálně vychytralý manažer, který místo ochrany nejslabších raději investuje miliardy do zbrojení.

Autoři zprávy tak vcelku spolehlivě spadli do vlastní ideologické pasti vycházejíce z mylného předpokladu, že neoliberální trajektorie byla v zásadě správná a její "destrukce" je tudíž tragédií. Nejsou ochotni vstřebat pravý opak své mantry, že totiž právě neoliberální ekonomický model přivodil jak mnohostrannou ekologickou destrukci, tak na obou pólech společnosti polarizaci bohatství a bídy.

Levici může těšit, že zpráva fakticky jen potvrzuje námi dlouhodobě zastávanou diagnózu: že globální kapitalismus v jeho neoliberální fázi bude požírat sám sebe. Je však tragikomické číst pasáže, kde autoři s neskrývanou nostalgií hovoří o "destrukci" řádu, když ale současně zapomínají dodat, že tento řád byl pro mnohé regiony světa jen systémem skvěle organizovaného dlouhodobého drancování těch slabších.

Proto dnešní politika "bourací koule" není přece vůbec náhodným výkyvem, ale nutným produktem jak "řešit" vnitřní rozpory systému, který morálku nahradil čistou transakční logikou peněz. Pokud snad zpráva (a právem) naříká nad tím, že občané již zhusta nevěří demokratickým institucím, tak by se měli jít podívat na jejich materiální podmínky. Ostatně právě o tom je pasáž Rostislava Čuby Praskání pod parketami: Hlas z uliček[1] na straně 4 jeho nedávné eseje.

Zpráva se právem děsí světa ovládaného "regionálními hegemony" a "soukromými zájmy", ale nepochopitelně přehlíží, že právě k tomuto stavu vedou desetiletí upřednostňování zisku před člověkem. Přece politika Trumpovy "bourací koule" je jen brutálně upřímnou verzí praxe dříve probíhající pod rouškou diplomatických frází o všelidských hodnotách.

K tomu:

Esej Rosti Čuby si zaslouží podrobný rozbor, podobně jak k tomu došlo v případě jeho dřívějších prací. Určitě se na ni (tuto esej) dostane v rámci pěstování vize.

Formulace: "dlouhodobě zastávaná diagnóza: že globální kapitalismus v jeho neoliberální fázi bude požírat sám sebe" je sice vzletná, ale dost nepřesná. Podle mě jde na globální úrovni o něco jiného:

Globální: Zde se prorůstání struktur pocházejících z pozičního investování a struktur vzniklých na základě vzájemného krytí lumpáren vyvinulo až v současnou globální moc, která je kompaktem nejbohatších dynastických rodin, nekontrolovatelných enkláv zpravodajských služeb, emitování a rozdělování nekrytých peněz (prostřednictvím FEDu, BlackRocku atd.). Je kompaktem ovládajícím institucionální struktury (včetně mediálního mainstreamu) zemí našeho civilizačního okruhu. Dění v této rovině je určováno střetem jádra současné globální moci s velmi disparátní strukturou odporu vůči ní (do které patří i periférie současné globální moci, reprezentace některých zemí s autoritativním režimy či autoritativními demokraciemi, a to včetně velmocí) a širokým, ovšem většinou dezorientovaným odporem zdola. Z našeho hlediska je důležité podporovat proces emancipace Středounijního prostoru vůči neokoloniálním ambicím dominantních zemí EU a na tomto základě usilovat o sjednocování Střední Evropy. (Mj. posuzovat a podporovat či nepodporovat naše reprezentace podle toho, jak si v tomto ohledu vedou.)
Celé v širším kontextu zde: https://radimvalencik.pise.cz/12892-jak-cist-aktualni-deni.html

Nemusím mít pravdu. Mohu prezentovat zavádějící interpretaci současnosti. Tak si to vyjasněme. Na základě diskuse vycházející ze vzájemného porozumění tomu, co kdo říká.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Velikonoční svátky jsem využil k návštěvě termálních lázní Bükfürdo v Maďarsku. Jsou dobré na klouby. Lze spojit s výlety do přírody i návštěvou památek, využít možnost levnějšího vstupu od 15.00 (což úplně stačí). Lázně sice leží v rovině, ale autem je to kousek do pěkných hor. Jezdím přes Rakousko, dálnice na rakouské straně vede téměř k lázním.

Hrad v Köszegu. Docela pěkný, ale s nepůvabnou omítkou.

Nádvoří hradu.

Některé partie hradu působí romanticky.

Obešel jsem ho dokola.