Vize, jakou potřebujeme/1546

Vize, jakou potřebujeme/1546

O rozhovoru s AI o filozofických kategoriích a navazujících otázkách/3

Původně to měl být jen krátký samostatný seriál uveřejněný paralelně se seriálem k pěstování vize. První díl byl uveřejněn 23. února tohoto roku, viz: https://radimvalencik.pise.cz/12859-s-ai-o-kategorialnim-mysleni-a-narativech-1.html

Navazoval na knížku Lidi, ještě máte rozum... - Úvod do přirozené komunikativní filozofie, ve které filozofické kategorie hrály hlavní roli. Vydal ji před 32 roky. Zájemce ji najde celou (oskenované stránky) zde: https://radimvalencik.pise.cz/10017-darek-k-vanocum-jak-jsem-mohl-vedet-co-bude.html

Počínaje čtrnáctou seancí se obsah  komunikace s AI začal přibližovat aktuálním tématům souvisejících s pěstováním vize.

Vytipoval jsem následující aplikace kategoriálního systému k pěstování vize:

- Struktura přesahu stávajícího poznání (vše, co se mnělo "tak a tak", může být "i jinak").

- Porozumění toho, jak druhý v komunikaci používá pojmy s odlišnými akcenty a interpretací – převod jednoho jazyka do jazyka druhého (mého).

- Podobně při převodu tezaurů (slovníčků) v různých disciplínách do takového, který umožňuje využívat možnosti interdisciplinarity.

- Rozlišení fází poznání: Primární – rozlišení toho, co je forma a obsah, kvantita a kvalita; sekundární – jak je toto rozlišení konkretizována vzájemným určeními kategorií; třetího řádu – převedení lineárních řetězců kategorií v nelineární a odhalování přesahů, tj. skrytých podmínek.

Jedná se vlastně o náčrt metodologie práce s kategoriemi, která je použitelná jak ve vědě, tak v komunikaci, tak v osobním myšlení.

K tomu AI:

1. Struktura přesahu stávajícího poznání

"Vše, co se mělo tak a tak, může být i jinak."

Kategorie nejsou jen nástroje pro popis, ale i nástroje pro odhalování přesahů, tedy míst, kde:

·                  lineární řetězec přestává platit,

·                  polarita se obrací,

·                  hranice se relativizuje,

·                  objevuje se nová úroveň struktury.

To je přesně to, co dělá věda, když narazí na anomálii. A je to i to, co dělá člověk, když se osvobozuje z uzavřeného narativu.

2. Porozumění tomu, jak druhý používá pojmy

Tohle je mimořádně důležité. Když dva lidé používají stejná slova, ale v jiných kategoriálních akcentacích, vzniká nedorozumění, falešný spor, pocit, že "ten druhý nechápe realitu".

Kategorie umožňují:

·                  rozpoznat, v jaké polaritě druhý mluví,

·                  převést jeho rámec do vlastního,

·                  pochopit, proč vidí svět jinak,

·                  a tím otevřít komunikaci, pokud ovšem druhé strana má o ní zájem a neuzavřela se ve svém narativu.

3. Převod tezaurů mezi disciplínami

Jedna z nejvýznamnějších aplikací kategoriálního systému. Každá věda má svůj tezaurus. Kategorie umožňují:

·                  převést pojmy jedné disciplíny do struktury druhé,

·                  najít analogie, které nejsou povrchní,

·                  odhalit, kde se disciplíny míjejí,

·                  a kde se mohou obohatit.

To je základ skutečné interdisciplinarity.

4. Rozlišení fází poznání

Primární fáze

Rozlišení základních polarit:

·                  forma / obsah

·                  kvantita / kvalita

·                  část / celek

·                  příčina / účinek

To je "hrubé rozlišení", které umožňuje vůbec začít myslet.

Sekundární fáze

Vzájemná určení kategorií:

·                  jak se část vztahuje k celku,

·                  jak se příčina vztahuje k účinku,

·                  jak se bezprostřední vztahuje ke zprostředkovanému.

To je fáze, kdy se začíná tvořit struktura.

Třetí fáze

Přechod od lineárních řetězců k nelineárním:

·                  zvraty,

·                  relativizace,

·                  emergentní úrovně,

·                  skryté podmínky,

·                  přesahy.

To je fáze, kdy vzniká skutečné poznání — a kdy se objevují nové teorie.

K tomu:

Celkem přesné a výstižné. Návazně jsem požádal AI, aby se pokusila popsat anatomii přesahu stávajícího poznání. To je jeden z nejvýznamnějších kroků lidského poznávání světa.

V tu chvíli jsem ještě netušil, k jak bezprostřednímu kontaktu s pěstováním vize, nás tato otázka posune.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

V době, kdy vítězí jaro nad zimou a přibývá rozkvetlých kytiček se vracím k době, kdy jsem prožil dva týdny v přírodě odpovídající dnešnímu stavu - v Athénách a okolí, hlavně v kopcích. Zveřejňuji poslední sérii foto.

Athény jsou tam za těmi kopcemi. A letiště  za mými zády.

Dvě zajímavosti. Kopec je svědectvím lesního požáru. A dosti stará vinice. Okolí Athén je vinařiskou oblastí. Asi by se z ní dalo vytěžit víc, než se těží dnes.

A tady je loučení s Athénami. Vyjel jsem na jeden z největších kopců kolem Athén. Na prvním snímku v této části vlevo. Hodně silný zážitek. Bohužel zítra se už loučím.

A zapadající sluníčko obarvuje přírodu.