Vize, jakou potřebujeme/1467

Vize, jakou potřebujeme/1467

Ke 4. výročí vize/7

První díl seriálu k pěstování vize byl uveřejněn 17. prosince 2021. Dnes jsou to tedy čtyři roky. Zde je první díl:

https://radimvalencik.pise.cz/9991-vize-jakou-potrebujeme-1.html

Příležitost k ohlédnutí odkud kam jsem došli a zamyšlení nad tím, jak dál.

V této části reaguji na příspěvky, které zdůraznily význam vzájemného sdílení poznatků a nedostatky v této oblasti. Konkrétně se jedná o příspěvky Miroslava Slouky a Jany Nováčkové. K tomu následující body:

1. Toto téma považuji za naprosto zásadní a každý posun v této oblasti má obrovský význam. Jde o to, aby se každý naučil vidět za horizont svého poznání a to nové, co tam vidí, byl schopen používat k obohacení vlastního pohledu na svět. Pohledu, který je založen na pojetí pravdy jako rozvijícího systému, který jako takový umožňuje vzájemnou komunikaci a sjednocování pohledu na to, o co jde a co dělat, současně je i odolný vůči manipulaci nejrůznějšího typu.

2. K posílení sdělování toho nejvýznamnějšího jsem na svém blogu odstartoval paralelní seriál "Učebnice ekonomie produktivní spotřeby". Jedná se koncept pracovní verze učebnice, ale zájemce zde najde ucelený a v rámci možností i (z hlediska srozumitelnosti) obecně přístupný výklad ekonomických základů pěstování vize. Zveřejnění sledují následující:

- Je vhodné oddělit systematický výklad teoretických základů vize od hlavní větve seriálu. Z technických i metodických důvodů.

- Současně je důležité podat ucelený výklad těchto teoretických základů, a to co (z hlediska srozumitelnosti) nejpřístupnější formou.

- Poznámky (např. formou komentářů či zaslané přímo) jsou důležité při převodu učebnice z "polohy" konceptu do podoby toho, co může jako učebnice i pro potřeby samostudia fungovat.

- První díl je uveřejněn zde: https://radimvalencik.pise.cz/12711-ucebnice-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html (další každodenně navazují).

3. Námět Jany Nováčkové na zpestření online setkání považuji za zajímavý a přínosný. Je hodně náročný po organizační stránce. Bylo by fajn ho experimentálně vyzkoušet. Pokud se takové rozšířené setkání vydaří, můžeme ho – dejme tomu jednou za čtvrt roku – zařadit. Kdo se hlásí, že by převzal agentu prvního pokusu?

4. Příspěvek M. Slouky doplňuje text, který mě zaslal Arnošt Zeman (zpracovaný s využitím AI). Barvou odlišuji jeho text od svého. Obsahuje doplnění seznamu nejvýznamnějších "hledačů pravdy", tj. sedmičku osobností, z nichž každá představovala další krok v dějinách hledání pravdy — ne relativizaci, ne narativní zmatek, ne diskursivní rozpuštění. Jedná se o výběr výhradně nenarrativistických, nerevisionistických, neperspektivistických myslitelů, kteří  posouvají hledání pravdy dále a zároveň ji nepopírají:

1. Aristotelés (384–322 př. n. l.) – fundament metodické reality

Je to nejstarší robustní evropské pojetí pravdy jako shody s realitou (aletheia → correspondence).

Nastavuje první skutečné epistemické a ontologické pilíře.

Bez něj Descartova racionalistická etapa visí ve vzduchu.

2. Thomas Akvinský (1225–1274) – integrace rozumu a bytí

Ne relativista, ale systematik:

Spojuje aristotelovskou ontologii s hlubokou strukturou racionality.

Pravda je u něj "adequatio intellectus ad rem" – odpovídání intelektu věci.

Tedy čistý antinarativismus.

(Původní 7 myslitelů ponechávám zde implicitně – Descartes → Hume → Kant → Hegel → Marx → Lenin → Habermas)

Tyto nechávám nezměněné, protože představují jádro genealogie.

3. Edmund Husserl (1859–1938) – návrat k tomu, co je dáno

Je ostře proti relativismu.

Fenomenologická redukce je nástroj čistoty, ne narativu.

Husserl chtěl záchranu vědy před psychologismem a kulturním rozpadem pravdy.

4. Max Weber (1864–1920) – hodnotová neutralita poznání

Weber netvoří narativy, on čistí metodu.

Je věrným pokračovatelem Kantova úsilí — hledat objektivitu tam, kde lidské hodnoty hrozí deformací.

5. Alfred North Whitehead (1861–1947) – pravda jako proces, ne relativita

Whitehead není postmodernista, ale konstruktér ontologie procesů.

Pravda je struktura vztahů, nikoli příběh.

Je silnou protipólovou variantou proti pozdějšímu narativnímu chaosu.

6. Karl Popper (1902–1994) – kritický racionalismus

Popper rovná se obrana pravdy proti dogmatu i proti relativistickému rozpuštění.

Falsifikace je jedna z nejpřísnějších epistemických metod, jakou kdy lidstvo vytvořilo.

7. Roy Bhaskar (1944–2014) – kritický realismus

Jedinečný v moderní době.

Tvrdí jasně: realita existuje nezávisle na našich teoriích, diskursech, narativech.

Jeho koncepce "ontologické hloubky" znovu zakládá možnost objektivní pravdy.

K tomu: Považuji za velmi užitečný přehled.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Do série ke vzpomínce na léto v Černé Hoře vkládám zážitky z návtěvy Křivoklátu. Pro vánoční dobu vhodné. Hrad přístupný s velkou prohlídkou bez průvodce za 160 Kč, skvělý kulturní program, stánky na nádvoří i v podhradí, ve kterých bylo všechno a za přijatelné ceny a hlavně - skvělá nálada. Organizace parkování stovek a celé akce na jedničku. Pak jsem si ještě zajel na zpáteční cestě do Berouna na oběd a návštěvu náměstí.

Pod hradem.

Přeplněné nádvoří - stánky i návštěvníky.

Purpura na plotně krásně zpívaná a hraná na dobovém kolovrátku.

Připravují se i další vystoupení.