Učebnice ekonomie produktivní spotřeby/1

Učebnicový výklad ekonomie produktivní spotřeby/1

Z určitých důvodů daných některými taktickými aspekty prezentace teoretických výsledků využitelných při orientaci v současné turbulentní době uveřejňuji ještě před koncem roku na pokračování pracovní verzi konceptu učebnice ekonomie produktivní spotřeby. 

Experimentální mikroučebnice nové ekonomie:

Ekonomie produktivní spotřeby – část 1.

Věnováno památce pionýra neoklasické ekonomie Hermanna Heinricha Gossena (1810-1858)

Na úvod

Následující text je stručným konceptem experimentální učebnice toho, co lze nazvat novou ekonomií či přesněji ekonomií produktivní spotřeby. Základy  ekonomie produktivní spotřeby se snažíme vyložit co nejsrozumitelněji a současně i nejstručněji. Tyto požadavky trochu kolidují, takže jde o určitý kompromis, přičemž přednost dáváme stručnosti, aby čtenář nepřehlédl něco podstatného.

Z důvodu stručnosti předpokládáme, že čtenář je obeznámen s teoretickou ekonomií na úrovni bakalářského kurzu mikroekonomie.

Koncept učebnice se sestává převážně z dříve publikovaných článků uveřejněných v odborných časopisech částečně upravených v souladu s požadavky na text, který si klade za cíl být učebnicovou oporou studia ekonomie, která napomůže orientovat se v současné turbulentní době.

Odpovídá základnímu prizmatu, kterým tuto dobu nahlížíme:

V rámci úvodu je nutno zmínit  ještě následující:

- Majetkovou nerovnost považujeme na přirozenou a přínosnou, pokud nedochází ke zneužívání této nerovnosti k diskriminaci jednoho subjektu druhým subjektem na kterékoli úrovni (od jednotlivce až po vztah mezi zeměmi).

- Čtenář zde najde minimum příkladů, otázek, úloh, shrnutí nejpodstatnější, námětů k zamyšlení, tj. toho, co dělá učebnici učebnicí. Je to dáno termínem, který byl z určitých důvodů k publikování současné verze v kontextu dalších výstupů stanoven.

- K posunu konceptu učebnice na úroveň skutečné učebnice nepochybně napomohou i připomínky těch, kteří se s textem seznámí.

Ekonomie produktivní spotřeby jako přesah neoklasické ekonomie

Ekonomie produktivní spotřeby je přesahem neoklasické ekonomie v hlavním směru vývoje teoretické ekonomie. Ta začíná klasickou ekonomií, na kterou navázala neoklasická ekonomie a jejíž vývoj pokračuje ekonomií produktivní spotřeby.

Klasická ekonomie si kladla za cíl zkoumat vztahy rozdělování produktu mezi třídu vlastníků půdy, vlastníků kapitálu a vlastníků práce. Objevila význam trhu, směnu objasňovala na základě směnných ekvivalentů (jejichž původ nacházela převážně v práci), ekonomiku chápala jako proces rozšířené reprodukce výrobních sil. Odpovídala historickým podmínkám průmyslové revoluce.

Neoklasická ekonomie se rodí v podmínkách všeobecného růstu blahobytu umožněného technologickým pokrokem, ke kterému lidskou pospolitost přivedla průmyslová revoluce. Spotřeba většiny obyvatelstva již nesloužila k prosté reprodukci kvantitativně rostoucího obyvatelstva, ale umožňovala zvyšovat užitek jednotlivých osob, výběr různých alternativ spotřeby v souladu s preferencemi každého jednotlivce. Ústředním tématem se stává maximalizace užitku člověka pojatého jako spotřebitele. Typickými nástroji neoklasické ekonomie se stává využití mezních (přírůstkových veličin), hledání rovnováhy ve spotřebě a následně i ve výrobě (z tohoto hlediska je ekonomika chápána jako "dvouaktovka").

Ekonomie produktivní spotřeby chápe osobní spotřebu i spotřebu domácností jako produktivní proces zvyšování produktivní síly lidského kapitálu. Fenomén "maximalizace užitku" chápe jen jako rozhodovací proces, ve kterém hrají důležitou roli lidské prožitky, který je však zaměřen na maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu jako ekonomického základu osobního, rodinného i společenského života jednotlivce i pospolitostí na různém stupni hierarchického uspořádání společnosti. Nachází předpoklady souladu mezi ekonomickými a sociálními aspekty ekonomického růstu. Odpovídá etapě zvyšování role produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka a jejich přeměnu v dominantní sektor ekonomiky, který se tímto vrací k člověku a současně vrací člověka do ekonomiky jakožto člověka dynamicky se rozvíjejícího (a nikoli jako přívěsek technologie). Spojuje zaměření na člověka, se kterým přichází neoklasická ekonomie, s návratem k pojetí ekonomického růstu jako procesu rozšířené reprodukce.

(Pokračování)