Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/44

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/44

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani  jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů. Tento je příspěvek na další konferenci, která bude za několik dní na téma sociální politiky, ale také do něj bude zařazena reflexe současného stavu vědy o společenských problémech. Právě do tohoto tématu příspěvek vyúsťuje.

Restriktivní versus perspektivní sociální politika a věda – část II.

Cíl příspěvku

Cílem příspěvku je na základě přesného definování pojmů "restriktivní přístup", "perspektivní přístup" a analýzy těchto fenoménů i vztahů mezi nimi:

- Zviditelnit polaritu těchto přístupů.

- Ukázat jejich podobu v různých oblastech společenského života s důrazem na oblast sociální politiky a problém tzv. stárnutí obyvatelstva, ale také to, jak se projevuje v současné vědě.

- Formulovat praktická doporučení k postupnému eliminování stávající dominantní role restriktivního přístupu a otevření cesty k řešení současných problémů v oblasti sociální politiky s podporou teorie vycházející z perspektivního přístupu.

Z čeho budeme vycházet

Základním a původním (v tom smyslu, že je rozpracován námi) teoretickým východiskem k identifikování, rozlišení a analýze restriktivního a perspektivního přístupu je model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, do něhož jsou zahrnuty i investiční příležitostí spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností člověka, interpretace paretovského optima v tomto modelu, zvýraznění problematiky generování investičních příležitostí, definování a analýza fenoménu pozičního investování (přeměny majetkové výhody ve výsadu, resp. nástroj diskriminace).

Metodologie přístupu, na co navazujeme

V našem přístupu navazujeme zejména (ale nejen) na tři následující teoretické zdroje:

- Ekonomii produktivní spotřeby, k jejímu vzniku dal podnět A. Pigou již v roce 1928:"Existují investice do lidského kapitálu a investice do fyzického kapitálu. Jakmile si to uvědomíme, rozdíly mezi spotřební ekonomikou a investiční ekonomikou se stávají nejasnými. Spotřeba je do jisté míry investicí do osobní produktivní kapacity." (1928, s. 29). Na něj v současné době navazuje řada ekonomů." (Pigou 1928, s.) Na to navázal M. Fridman konstatováním, že domácnosti využívají současný příjem k tvorbě svého majetkového portfolia sestávajícího se z lidského i nikoli lidského majetku (kapitálu), přitom tak aby maximalizovaly současnou hodnotu budoucího příjmu (Fridman 1957), v současné době se možností přesahu neoklasického přístupu v hlavním směru jejího vývoje zabývá několik ekonomů (Steger 2002), (Soumyananda 2014), (Suen, 1994), ale patrně právě proto, že nedokázali identifikovat  fenomén pozičního investování ekonomie produktivní spotřeby ještě nevytvořila svůj vlastní teoretický aparát (výchozí modely, metody, relevantní společenské aplikace). Přitom fenomén pozičního investování, který má tendenci se skrývat, je zcela zřetelně identifikovatelný, pokud k jeho zviditelnění využijeme vhodné prostředky (viz příloha 1).

- Teorii designu (návrhu) a implementace (prosazení) mechanismů, u jejíhož zrodu stál L. Hurwcicz a za kterou bylo uděleno několik Nobelových cen za ekonomii. Souhrnně byly práce L. Hurwicze,  R. Myersona, W. Trockela vydány v obsáhlé knize editované J. Bernejem (200). Přístup vychází z unikátní diskuse o vztahu trhu a jeho regulace Mises-Lange, ke které se později přidali další špičkoví ekonomové té doby. U nás je tato teorie bohužel málo známa.

Na základě toho byl vyvinut model nabídky a poptávky investičních prostředků  a investičních prostředků. Lze jej vyjádřit analytický i graficky. Sestává se z několika částí, které jsou základem jeho rozšíření a konkretizace vhodné pro řešení konkrétních úloh. Jde o následující části:

- Porovnání modelu, ze kterého  vychází teorie mechanismů (v daném případě ve verzi K. Binmore, která ukazuje souvislost mezi mikroekonomickým tzv. krabicovým Edgeworthovým diagramem a grafickým vyjádřením Nashova vyjednávacího problému), a našeho původního modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, který je základem našeho přístupu.

- Porovnáním efektivnosti systémů, v nichž působí a v nichž nepůsobí poziční investování. Protože tyto modely již byly publikované a jejich zveřejnění zaujímá značný prostor jak z hlediska samotného grafického vyjádření,  tak jeho popisu a komentáře, pouze odkazujeme na materiály, v nichž byly publikovány a jejich zjednodušenou prezentaci s minimalizovaným  popisem uvádíme v příloze 2. Základním přínosem této soustavy modelů je tvrzení, že paretooptimální situace  na trhu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí je dosaženo tehdy a právě tehdy, když jsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu na to, komu patří investiční prostředky, investiční příležitosti a komu jsou generovány nové investiční příležitosti při realizaci stávajících.

Hypotéza, jejíž relevantnost budeme průběžně potvrzovat, je následující: Hlavní překážkou či bariérou využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti není neúplná informovanost subjektů, jejich omezená racionalita či omezená mobilita kapitálu, ale právě fenomén pozičního investování, který nedostatečnou informovanost, omezenou racionalitu či omezenou mobilitu kapitálu zneužívá. – Právě to je ekonomickou základnou, ze které vyrůstá restriktivní přístup  reagující na narůstající problémy způsobem, který vede k jejich eskalaci. Vytvoření podmínek pro vytlačení pozičního investování a kaskádové generování investičních příležitostí jako zdroje dynamického vývoje a zvyšování efektivnosti je hlavní charakteristikou perspektivního přístupu.

- Friedman, M 1957, A theory of the consumption function, Princeton: Princeton University Press.

- Pigou, A. C. (1928) An Analysis of Supply, Economic Journal, 38(150), 238–257.

- Steger, M 2002, "Productive consumption, the intertemporal consumption trade-off and growth”, Journal of Economic Dynamics & Control. vol. 26 (6), pp. 1053-1068.

- Soumyananda, D 2014, "Inclusive growth through creation of human and social Capital”, International Journal of Social Economics, vol. 41(10), pp. 878-895.

- Suen, W 1994, "Simple analytics of productive consumption”, The Journal of Political Economy, vol. 102(2), pp. 372.

K tomu:

Pozorný čtenář zjistí určité významnější posuny i v této standardní části popisu zdrojů a metod, z nichž příspěvek vychází.

(Pokračování)