Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/9

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/9

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

V této části je uvádím další závěry, který vyplývají z podvojného grafu, který jsem prezentoval v předcházejících pokračováních. Čtenář zjistí, že jak práce při jeho vyvíjení (byl zdokonalován několik let), tak úsilí věnované jeho (alespoň částečnému) porozumění se vyplatí. Teď z něj můžeme těžit (a to zpětně přispěje k porozumění toho důležitého, o čem vypovídá):

Teorie pozičního investování a předpoklady pozitivních změn – část VII.

Radim Valenčík a kol.

c) Paretovské optimum v modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí

Z modelu, který jsme prezentovali formou dolního podvojného obrázku vyplývá, že systém je v paretooptimálním stavu tehdy a právě tehdy, když jsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu na to, kdo je vlastníkem investičních prostředků a kdo vlastníkem investičních příležitostí, což předpokládá existenci příslušného úvěrového vztahu (věřitel nabízí investičních prostředky a poptává investiční příležitosti, dlužním poptává investiční prostředky a nabízí investiční příležitosti).

Odsud vyplývá otázka: Co brání tomu, aby investiční příležitostí, kterými disponují hráči, byly využívány podle míry jejich výnosnosti?

V prvním přiblížení lze říci, že je to nerozvinutost příslušného ekonomického systému, např. nedokonalá informovanost hráčů o míře výnosnosti investičních příležitostí, neexistence mechanismů vzájemně přijatelného rozdělení výnosů apod.

Pokud bychom vystačili s touto odpovědí, měli bychom v reálném světě pozorovat tendence, které by nerozvinutost ekonomického systému jeho vývojem postupně překonávaly. A také bychom měli pozorovat roli ekonomické teorie, která by na překonávání této nerozvinutosti orientovala.

Existuje možnost doplnění prvotního pohledu: Existuje nějaký aktivní prvek (fenomén) ekonomického systému, který vychází z využití jeho nerozvinutosti a který aktivně brání využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti, protože si tím jeden z hráčů může zvýšit svůj výnos oproti paretooptimální situaci.

Existence takového prvku (fenoménu) by mohla vysvětlit i to, že ne každé paretooptimální rozdělení výnosů z úvěrového vztahu je přijatelné pro oba hráče. Je zřejmé, že kandidátem na tento fenomén je poziční investování.

d) Význam generování investičních příležitostí při spojení stávajících investičních příležitostí se stávajícími investičními prostředky

Ekonomie produktivní spotřeby, ze které vychází model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí otevírá, jako jeden z nejvýznamnějších teoretických problémů, otázku generování investičních příležitostí. Hlavní proud se spokojuje s tím, že nové investiční prostředky vznikají při využívání stávajících investičních příležitostí, a to konkrétně spojením stávajících investičních prostředků se stávajícími investičními příležitostmi. V ekonomii produktivní spotřeby se stává velmi významnou problematika generování nových investičních příležitostí při využívání stávajících. Pokud by se totiž situace v určitém ekonomickém systému blížila paretovskému optimu, pak by hodnota nově generovaných příležitostí odpovídala míře jejich výnosu. Názorněji řečeno, hráče by zajímalo nejen to, jaké investiční prostředky získají v situaci, kterou lze modelovat prostřednictvím nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, ale také (a v některých případech zejména) to, jaké investiční příležitosti jsou jim generovány, protože v navazující hře (v dalším kole hry) by o velikosti jejich příjmů rozhodovala právě výnosnost těchto investičních příležitostí. V situaci blízké paretovskému optimu by se generováním výnosných investičních příležitostí jednomu hráči zvýšil i výnos druhého hráče, protože by se tím zvyšoval výnos z jeho investičních prostředků.

V případě pozičního investování je proces generování investičních příležitostí potlačen (proč generovat něco, co stejně nebude možné využít) a do značné míry deformován (např. tím, že hráč, který se stal obětí pozičního investování, si začíná vytvářet investiční příležitosti, kterými se brání proti investičnímu investování ze strany druhého hráče). Tuto problematiku v tomto pojednání nebudeme otevírat, protože bychom přesáhli rámce, které jsme si stanovili.

K tomu:

Přesah hlavního proudu teoretické ekonomie založené na neoklasickém přístupu v hlavním směru jejího vývoje, k ekonomické teorii založené na identifikování a docenění produktivní role spotřeby (tj. toho, že spotřeba nekončí užitkem, ale příjmovými efekty) otevírá nový pohled na ekonomickou realitu. Přesněji umožňuje na "vlastní oči" vyzbrojené teorií vidět nový svět. Vidět to, co stávající teorie nevidí či vidí jen částečně, zamlženě, jen v některých případech zahlédla. Něco, jako když si nasadíte vodní brýle, které vám z toho, co pro vás bylo zazmlženo, odhalí nový svět. Kdo se takto vybaven ponořil do podmořského světa a uchoval si imprimační prožitky, si o tom může udělat určitou představu.

Stávajícího ekonoma vyzbrojeného standardní teoretickou výbavou ani  nenapadnou otázky: Jakou podobu mají všechny investiční příležitosti, které jsou v našem dosahu, jak jsou tyto investiční příležitosti generovány a jak vytvořit podmínky pro to, aby – bez rozdílu na to, jakou mají podobu – byly realizovány podle odhadnutelné míry jejich výnosnosti? Jak efektivní by byl ekonomický systém, který by byl na takovém přístupu založen? Jaké mechanismy je k tomu potřeby vytvořit? Co vytvoření takových mechanismů brání? – Atd.

K tomu všemu se dostaneme. A nejen k tomu. Základy teorie (produktivní spotřeby, tj. přesahu neoklasické teorie), které jsme dali, současně umožní poměrně přesně odpovědět nejen na otázku, co by bylo možné, ale také na to, kdo změnu příslušným směrem prosadí (a v rámci toho i na Hurwiczovu slavnou otázku, kterou položil při příležitosti obdržení Nobelovy ceny: "A kdo uhlídá strážce?".

(Pokračování)