Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/7

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/7

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

V této části je počtvrté uveřejněn první ze dvou klíčových grafů. Vím, že jeho porozumění činí určité potíže. Proto v 5. části jsem jej mimo rámec prezentovaného pojednání uveřejnil s komentářem, který by jej měl učinit srozumitelnějším. K lepšímu pochopení možná pomůže i komentář daný v pojednání. Zde je jeho druhá část vztahující se ke spodní části obrázku, tj. základu našeho modelu. Nemusíte vše pochopit úplně, stačí alespoň "trochu" (vědět přibližně, o co jde).

Teorie pozičního investování a předpoklady pozitivních změn – část V.

Radim Valenčík a kol.

Obrázek 1: Porovnání dvousložkového modelu trhu statků s dvousložkovým modelem nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí

Neoklasický přístup (základ současného hlavního proudu teoretické ekonomie a příslušné oblasti teorie her):

Náš model založený na ekonomii produktivní spotřeby:

Nyní přejdeme k dolní části dvojice podvojných obrázků. Nabízejí pohled na ekonomickou realitu prizmatem ekonomie produktivní spotřeby. Jakýkoli akt spotřeby se chápe jako využití určité investiční příležitosti, tj. jeho výsledkem je zvýšení budoucího příjmu. Racionální výrobce i racionální spotřebitel využívají své investiční příležitosti podle míry jejich výnosnosti. "Užitky" (subjektivní prožitky) spotřebitele nejsou cílotvorné, ale považujeme je za rozhodovací mechanismus.

Levá část dolního obrázku je obdobou levé části horního obrázku. Subjekty (mohou to být spotřebitelé i výrobci apod.) na něm mají obrácenou horizontální souřadnici, která popisuje množství investičních prostředků, kterými disponují. Na vertikální ose je mezní výnos ze spojení investičních prostředků a investičních příležitostí.

Křivky MY_x´ a MY_y´ jsou křivkami mezního výnosu z investičních příležitostí, kterými každý z obou subjektů disponuje. Plocha pod křivkami je celkový příjem jednoho (zleva doprava) či druhého subjektu (zprava doleva) ze spojení investičních příležitostí s investičními příležitostmi.

Y_x1 a Y_x1 je velikost investičních prostředků jednoho a druhého subjektu ve výchozí situaci.

Pokud by každý ze subjektů využíval jen své investiční příležitosti a své investiční prostředky, byl by jejich celkový příjem omezen vertikální linií vycházející z bodu Y_x1 na ose popisující množství investičních prostředků. Tuto situaci můžeme považovat za stav nedohody, z pravé části obrázku bude patrné proč.

Pokud poskytne jeden ze subjektů (v tomto případě subjekt Y) své investiční prostředky k realizaci výnosnějších investičních příležitostí druhého subjektu (X), dojde ke zvýšení efektivnosti systému a vzniká oblast paretovských zlepšení (v levé části obrázku se jedná o šedou oblast), a to obdobně, jako je touto oblastí v levé části horního obrázku šedá oblast vymezená indiferenčními křivkami.

Křivky mezního výnosu z investičních příležitostí můžeme v podmínkách, kdy může jeden ze subjektů poskytnou své investiční prostředky k realizaci investičních příležitostí druhého subjektu, též jako křivky nabídky investičních prostředků či poptávky po investičních prostředcích, rovněž tak jako křivky nabídky investičních příležitostí či poptávky po investičních příležitostech. V případě prezentovaném na obrázku subjekt X (potenciální dlužník) nabízí investiční příležitosti a poptává investiční prostředky, subjekt Y (potenciální věřitel) nabízí investiční prostředky a poptává investiční příležitosti.

Paretooptimální situace odpovídá bodu E, kdy se poslední mezní výnos ze spojení investičních prostředků a investičních příležitostí obou subjektů rovná.

To, co není na první pohled vidět v levé části dolního obrázku, vyčteme z pravé části dolního obrázku, který je obdobou pravé části horního obrázku. Podobně tomu bylo i při intepretaci horního obrázku.

V pravé části dolního obrázku jsou souřadnicemi x, y označeny celkové příjmy subjektů X a Y. Vzhledem k tomu, že se jedná o obdobu Nashova vyjednávacího problému, můžeme pro příslušné subjekty použít i pojem hráči X a Y.

Konkávní tučnou křivkou je vyznačena hranice dosažitelného příjmu při různých rozloženích množství současných příjmů mezi hráči (vznikla by např. posunem bodu Y_x1 po horizontální ose levé části dolního obrázku od bodu 0 do bodu Y_x1+y1).

Pokud může dojít k paretovskému zlepšení (jeden z hráčů poskytne své investiční příležitosti k realizaci výnosnějších investičních příležitostí druhému hráči), pak i v pravé části dolního obrázku musí být splněn požadavek rovnosti posledního mezního výnosu ze spojení investičních prostředků a investičních příležitostí obou hráčů. Tomuto požadavku odpovídá tučná tečkovaná linie jdoucí pod úhlem 45° zleva doprava a dotýkající se konkávní tučné křivky popisující hranici dosažitelného přijmu hráčů v podmínkách, kdy se mění jejich výchozí situace a každý realizuje pouze své vlastní investiční příležitosti z vlastních investičních prostředků.

Šedé oblasti (paretovských zlepšení) v levé části obrázku odpovídá šedá oblasti paretovských zlepšení v pravé části obrázku. Tučná úsečka ohraničená oboustranně šipkami je množina bodů, které představují paretovské zlepšení oproti situaci nedohody, tj. oproti bodu nedohody, který leží na hranici dosažitelného příjmu hráčů v podmínkách, kdy se mění jejich výchozí situace a každý realizuje pouze své vlastní investiční příležitosti z vlastních investičních prostředků, od kterého se odvíjejí paretovská zlepšení založená na vztahu věřitel-dlužník.

Tak, jako z horního podvojného grafu vycházejícího z neoklasických základu významných oblastí teorie her, jakými je teorie kooperativních her, řešení Nashova vyjednávacího problému, teorie designu a implementace mechanismů, lze vyčíst velmi důležité, a především původní závěry pro tyto oblasti teorie her z dolního grafu, který vychází z ekonomie produktivní spotřeby jako přesahu neoklasické ekonomie (Valenčík, Wawrosz 2019). Ta na místo člověka pojatého jako "spotřebitele maximalizujícího svůj užitek" staví člověka, pro kterého je spotřeba produktivním procesem v tom smyslu, že mu umožňuje rozvoj schopností jakožto produktivní síly (pro působení v tvůrčích komplementárních týmech, pro možnost být součástí inovačního potenciálu společnosti) a současně identifikuje významný fenomén, který brání naplnění přirozených tendencí vývoje ekonomického systému – poziční investování. Na rozdíl od předcházejícího důrazu ekonomické teorie na to, jak vznikají investičních prostředky (finanční zdroje), se zaměřuje na otázku, jak jsou generovány investiční příležitosti (tedy to, do čeho lze investovat), které rozhodují jak o dynamice, tak i kvalitě ekonomického růstu a které vyvěrají z těch nejvýznamnějších produktivních schopností člověka.

(Pokračování další částí)