Vize, jakou potřebujeme/1338

Vize, jakou potřebujeme/1338

Následující článek mně poslal jako podnět k pěstování vize Ivo Potůček z našeho týmu s následujícím komentářem:

1) Co se týče budoucího řízení společnosti, tak moderní technologie řízení společnosti byla zavedena ve formě "sociálního kreditu " v Číně.

2) Na v článku zmiňovaného Curtise Yarvina se často odkazuje sociolog Petr Hampl.

Z toho usuzuji:

a) V USA existuje řada zajímavých myšlenkových proudů, což ovšem znamená, že USA mají pro určení směru dalšího vývoje z čeho čerpat.

b) Navzdory různým problémům jako je určité odprůmyslnění, mají USA stále z čeho technologicky vycházet.

c) Zřejmě stále existuje kapitál, který může tyto projekty zafinancovat.

d) Byť se se současné USA jeví být v defenzívě, mohou právě nové technologie a řízení společnosti podle některého z těchto nových proudů obnovit finanční, tvrdou a měkkou sílu USA.

c) Proto se vyplatí USA pečlivě sledovat a na případný rozvoj nových směrů zavčas a správně reagovat.

Jedná se o článek Odkud pochází hrozba míru, nebo jsou nadlidé opět na pochodu?, jehož autorem je Artyom Lukin,kandidát politických věd, profesor katedry mezinárodních vztahů Orientálního institutu Dálněvýchodní federální univerzity. Je uveřejněn v časopisu Россия в глобальной политике (Rusko v globální politice). Zde je odkaz na něj:

https://globalaffairs.ru/articles/sverhlyudi-na-marshe-lukin/

Rozhodl jsem se článek přeložit a reagovat na něj z následujících důvodů:

- Je kvalifikovaný a snaží se dívat se na koncepce v USA s nadhledem.

- Věnuje se pro nás málo známým otázkám.

- Především však: Je zatížen typickým "velmocenským pohledem" (jak ze strany těch ideologů, kterým se věnuje, tak i pokud jde o autora). A velmocenský pohled je vždy setrvačný (jak se pokusím doložit). Nedává představu o podstatě změny, kterou prochází současná globální společnost na cestě k utváření nové evolučně stabilní strategie a vzestupu do vyššího levelu, jak jsem ji před pár dny popsal v prvním hlavním směru pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize. V této oblasti jsme mnohem a mnohem dál, lze se o tom přesvědčit srovnáním tohoto článku s příslušným dílem seriálu k vizi (pod názvem Trpělivé a neustálé objasňování toho, o jaký přelom v dějinách jde, zde https://radimvalencik.pise.cz/12363-vize-jakou-potrebujeme-1329.html

Lukinův článek uveřejňuji v plném znění, odlišuji barvou, zvýrazňuji nejdůležitější, v případě potřeby komentuji:

Odkud pochází hrozba míru, nebo jsou nadlidé opět na pochodu? – Část I.

Artyom Lukin

Západ byl po půl tisíciletí dominantní civilizací světa. V poslední době tato dominance oslabila, ale zcela nezmizela. Západ, a především Spojené státy americké jako jeho jádro, je stále nejmocnějším aktérem světové politiky a ekonomiky. Kolosální moc Západu může být jak tvůrčí silou, tak zdrojem existenčních hrozeb pro zbytek světa.

Dnes se na Západě, především ve Spojených státech, buduje nová ideologie, která není za určitých okolností o nic méně nebezpečná než fašismus a nacismus před sto lety. Druhé funkční období prezidenta Donalda Trumpa se může stát zlomovým okamžikem, kdy se Amerika dostane pod kontrolu nejednoznačných lidí a idejí.

Vznikající ideologie "nové Ameriky " je zatím heterogenní a reprezentují ji nejméně čtyři klíčové skupiny:

- První z nich je sám Trump a jemu blízcí, kteří vyznávají názory převzaté z éry klasického velmocenského imperialismu a ekonomického nacionalismu konce 19. a počátku 20. století.

- Druhou jsou politici a mediální osobnosti, které lze zařadit do kategorie pravicových populistů.

- Třetí jsou rodáci ze Silicon Valley vyznávající libertariánský hyperkapitalismus a kult technologie.

- Čtvrtou jsou intelektuálové, kteří vytvářejí a propagují myšlenky "temného věku ".

K tomu:

Dobré rozlišení. Stojí za to si zapamatovat a číst americkou politiku prizmatem soupeření těchto skupin. Za zmínku stojí ještě restriktivní (potažmo genocidní) ideologie "Velkého resetu" Klause Schwaba, ale ta je (jakožto ideologie současné globální moci, kterou nelze ztotožňovat s USA, po nástupu Trumpa už vůbec ne, a která je určena spíše "navenek ").

Zatímco názory prvních dvou skupin nejsou na americké politické scéně ničím novým, poslední dva proudy jsou fenoménem 21. století.

Trumpova ideologie je v mnoha ohledech klasickým invazivním imperialismem "pravice silnějšího ". Již ve svém inauguračním projevu otevřeně deklaroval svou touhu po územních akvizicích: "Spojené státy budou opět rostoucím národem - budou zvyšovat své bohatství, rozšiřovat své území, budovat svá města..." [1]. Trump zde také hovoří o Americe jako o "výjimečném národu " a "největší civilizaci v dějinách lidstva ". Americké geopolitické ambice a výjimečnost budou podpořeny "nejmocnější vojenskou silou, jakou kdy svět viděl".

Nároky na výjimečnost, aspirace na územní expanzi a vojenskou a mocenskou nadvládu jsou základními rysy imperialismu. Není náhodou, že ve stejném inauguračním projevu Trump s uznáním zmiňuje Williama McKinleyho a Theodora Roosevelta, prezidenty, kteří uvedli USA do klubu imperialistických mocností.

Do této ideologické frakce patří osobnosti jako viceprezident Jay Dee Vance, politický stratég Steve Bannon a novinář Tucker Carlson. Jejich hlavním heslem je America First. Vystupují z pozice kulturního a hodnotového tradicionalismu hlubokého amerického lidu a nemají rádi liberální kosmopolitní elitu, která se soustřeďuje na východním a západním pobřeží, staví se do role obhájců dělnické třídy, prosazují přísný ekonomický protekcionismus pro oživení amerického průmyslu a v oblasti zahraniční politiky tíhnou k izolacionismu.

K tomu:

Trochu zjednodušené. V rámci tohoto ideologického směru převažují realisté, kteří si uvědomují mj. problém dolaru a nezadržitelně rostoucí roli Číny, chtějí udržet USA v pozici jednoho z nejsilnějších hráčů, který si nikoho nenechá přerůst přes hlavu. Proto America First je doplněna orientací na přeformátování věta na 4+0.

Poznámka:

Seznam zdrojů, některé jsou velmi důležité, uveřejňuji na závěr série (3. část).

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Už dlouhou dobu jsem toužil podívat se do Temešváru, města v maďaské části Rumunska se slavnou dávnou i nedávnou historií. Město je to dost velké, hodně špatně se tam parkuje, ale stojí za to jej navštívit.

Ubyloval jsem se kousek odsud, asi 50 km, ve městečku Lugoj. Mj. i proto, abych se podíval na druhou stranu až k Železným Vratům na Dunaji. Po cestě jsem navštívil i některá další města, městečka či místa. Bylo to zajímavé a stálo to za to.

Z vycházky do kopců nad Lugojem.

Výlet k Železným Vratům na Dunaji. Cesta je značena jako dálnice, ale k té má hodně daleko (jeden prout tam, druhá zpět, křižovatky, některé kruhové, průjezdy vesnicemi, plná kamionů. Nejlépe je pověsit se na jedn z kamionů tempomatem a vyzbrojit trpělivostí.

Jezero nad přehradou obklopené nádhernou přírodou. Květena je zde jako ve Středomoří.

Pohled na přehradu Železná Vrata po proudu Dunaje.

Ještě jeden pohled na okolí.