Bez skutečných reforem to nepůjde, ani ve školství

2. únor 2014 | 09.23 |

Představu o limitech Sobotkovy vlády(pokud půjde vše dobře a pokud se její ministři budou snažit poctivě ke svým resortům přistupovat), poskytuje obsáhlý rozhovor s M. Chládkem o problematice školství pro Právo. Na jedné straně prozrazuje určitou bezradnost, na druhé straně o to naléhavější potřebu připravit komplex reforem, které otevrou cestu pozitivnímu vývoji. Rozhovor zveřejňuji dle Novinky.cz:

* Mluvil jste o startu velké reformy, máme se těšit na převratné změny?

Nepřicházím s revolucí, ale s pozitivní změnou, kterou bych chtěl české školství postupně měnit. Některé změny budou malé, jiné výraznější, ale určitě to nebude tak, že řekneme, že všechno předtím bylo špatné. Jedním z problémů českého školství je, že každý zásah do systému má dlouhou setrvačnost. Ale české školství potřebuje i klid.

* Budete jednat o změnách i s opozicí?

Chtěl bych zavést Národní radu pro vzdělávání, která by byla apolitickým poradním orgánem, jenž by tvořil strategii do budoucna, a to nezávisle na tom, kdo je zrovna ministrem. Školství nemůže jít jednou doleva, jednou doprava, ale vpřed.

* Která témata jsou pro vás hlavní, na kterých by mohla být shoda?

Prvním je podpora předškolního vzdělávání, které považuji za mimořádně klíčové. U nás se vždycky reformy dělaly tak, že se s nimi začínalo odprostřed, jako třeba maturita. Já si myslím, že by se mělo začínat odspoda. Poslední rok před školou by měl být povinný. Mělo by to zabránit tomu, aby v první třídě měl každý jinou pozici. Na startovní čáře by všichni měli mít stejné podmínky. Do školky nechodí převážně děti, které by tam právě chodit měly. Zároveň by se měly rozšířit kapacity tak, aby každý rodič, který chce, mohl dát své dítě do předškolního zařízení.

* Jestliže chcete měnit školství, neměl byste začít u pedagogických fakult?

Určitě, nositelem změny je učitel.

Musíme změnit systém vzdělávání pedagogických pracovníků, systém odměňování a dalšího vzdělávání učitelů, ale hlavně musíme změnit pohled na učitele a jeho prestiž. K tomu je dlouhá cesta. Ve Finsku patří pedagogická fakulta mezi nejprestižnější školy, kam se dostane jen každý desátý. Berou to za své poslání. U nás ale máme seriály, ať se na mě nikdo nezlobí, ve kterých v lepším případě dělají z učitele pitomce, a to také hraje svou roli.

* To ovšem vychází z nějakého stereotypu nebo obecné zkušenosti, nemyslíte?

Jasně, ale nedá se to paušalizovat. Se školstvím je to jako s fotbalem. Každý chodil do školy, takže každý do toho mluví a myslí si, že tomu rozumí, a třeba i práci učitele. Každý jsme se potkali se skvělými, ale i méně dobrými učiteli, jako je tomu v každém povolání. Ale možná to zrcadlíme v tom špatném příkladu, ale tak to není. Na to, kolik stát dává peněz do školství, to funguje ještě docela dobře.

* Chtěl jste zvyšovat mzdy všech školských pracovníků, myslíte si, že vám na to Andrej Babiš přispěje?

To musíme řešit s panem premiérem, protože oblast školství je klíčová, a já trvám na tom, aby zde došlo k navýšení prostředků. Část z nich chci použít na navýšení platů učitelů a nepedagogických pracovníků. Pevně věřím, že stále platí, co jsme si říkali předtím, že budeme vládou, která bude školství opravdu brát jako prioritu, a budu na tom trvat. S panem premiérem jsme se bavili i o financích a říkal jsem mu, že naše priority vyjdou na tři až pět miliard korun. Zároveň věřím tomu, že svým osobním kouzlem pana ministra Babiše přesvědčím, že je to důležité, že ty peníze tam prostě musí jít.

* Jak by podle vás měly platy učitelů růst?

Dnes máme průměrný plat v regionálním školství asi 26 600 korun i s odměnami, malinko to zkreslují platy ředitelů a podobně. Dokážu si představit, že by se zvedl na 28 až 32 tisíc. Vzhledem k tomu, že to chci spojit se zavedením kariérního řádu, chci začít navyšovat už od příštího roku s tím, že v první fázi chci žádat o navýšení o 1,5 miliardy. Na to, abychom se mohli dostat k danému rozmezí, budeme potřebovat do budoucna pět miliard.

* Do konce volebního období byste chtěl dospět k jakému platu?

Myslím si, že jsme schopni dostat se k těm 28 tisícům. A až pojedu své druhé volební období, tak se dostaneme k 32 tisícům.

* Navrhoval jste zavést třírychlostní maturitu. Jak by měla vypadat?

Spíše jsem chtěl zavést tři typy maturity. Maturita nefunguje, protože srovnáváme nesrovnatelné. Student gymnázia přece studuje něco jiného než student průmyslovky nebo učiliště, který chodí ještě na praxi. Pak tady riskujeme, že nastavíme laťku moc vysoko a bude nedosažitelná pro učně, anebo moc nízko a pro gymnázia zase bude směšná. Jeden typ maturity by tedy měl být pro gymnázia, druhý pro odborné školy a u učňovských oborů by to bylo tak, že by končily výučním listem. A místo maturity by pak byla mistrovská zkouška, která by byla po třech letech praxe.

* Očekáváte, že počet propadlíků se sníží?

Dvacet procent propadlých je chyba systému, protože ze státního platíme čtyři roky studia dvaceti procentům lidí, kteří teď nemají žádnou kvalifikaci, což je ekonomicky velice neefektivní. Předpokládám, že by propadlíků ubylo, protože hodně jich vypadávalo právě na nástavbách.

* Takže absolvent průmyslovky bude nositelem trochu jiné maturity než gymnazista?

To máte dnes i u vysokých škol. Je rozdíl, jestli máte doktorát z Karlovy univerzity, nebo z jiné školy.

* Bude ta gymnazistova maturita lepší?

Nemyslím si. Odborné školy budou mít maturitu z oboru, na který se zaměřují, ale všeobecný standard bude společný všem.

* S mistrovskou zkouškou bude také možné hlásit se na VŠ?

Bude to vymyšleno tak, že dostanete výuční list, půjdete na tři roky do praxe a pak se můžete přihlásit k mistrovské zkoušce. Když ji složíte, bude vás opravňovat k činnostem, pro které je dnes podmínkou maturita, třeba dělat mistra nebo mít koncesní listinu anebo studovat bakaláře podobného zaměření, kterého je ta mistrovská zkouška. Kdybyste chtěl jít na jinou školu, musel byste si maturitu dodělat. Prostupnost systému musí být zachována. Cesta na vysokou otevřená bude.

* Chcete, aby i cizí jazyk byl u maturity povinný?

Ano, ale musí tam zůstat ta variabilita, musí být k dispozici nejen angličtina, ale i němčina, francouzština, španělština, ruština...

* Nyní ale děti po šesti letech výuky pořádně anglicky neumějí. Říká se, že neumějí jazyk používat. V čem je problém?

Bavil jsem se o tom se zástupci jazykových škol a ti mi říkali, že výstupy ze škol neodpovídají evropskému referenčnímu rámci. Musíme si uvědomit, že jsme ve středu Evropy, že cizí jazyk budeme potřebovat a angličtina bude jeden z jazyků, který budeme potřebovat kdekoli. Proto bych chtěl s jazykovým vzděláváním začít co nejdříve. Dnes se začíná od třetí třídy, když to posuneme do první třídy, tak by to bylo dobré. Mým snem je, aby se začínalo od předškolního vzdělávání. Vždyť cizojazyčné školky už máme.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/326320-chladek-skolstvi-zmenim-ale-neprichazim-s-revoluci.html

Tomu, co říká M. Chládek nelze nic moc vytknout – jen to, že sice může být (a doufejme, že bude) dobrým správcem resortu, do kterého spadá školství, ale nepozvedne školství na úroveň té role, kterou bude muset sehrát, pokud se má vyvést ekonomický i společenský vývoj společnosti ze slepé uličky. Tak jak jsem o tom psal v prvním a druhém seriálu "Jaké reformy a proč?" a dalších pokračováních, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/965-jake-reformy-a-proc-1.html

http://radimvalencik.pise.cz/967-jake-reformy-a-proc-2.html

Necelé čtyři roky lze ještě vystačit s údržbou a dílčími úpravami. I když nastavení laťky na této úrovni je málo motivační a může vést k převládnutí snahy o "kešování pozic", před snahou řešit problémy. Vidět perspektivu jen v tom, že za čtyři roky se zvednou platy učitelů z 26 na 28 tisíc a za další čtyři roky na 32 tisíc, to je dost málo z hlediska toho, jakou roli bude muset v blízké budoucnosti školství sehrát. Trochu mě překvapilo, že prakticky žádná zmínka nebyla v rozhovoru věnována vzdělání jako celoživotnímu procesu, zejména s ohledem na potřeby související se změnami na profesních trzích a potřebou zabezpečit dlouhodobější uplatnitelnost člověka.

Pro ty, kdo budou participovat na přípravě série čtyř navazujících konferencí, v rámci nichž bude připraven komplexní program reformy systému sociálního investování a sociálního pojištění, to znamená, že musíme pozitivní alternativu dát ve srozumitelné, vyladěné a odborně i veřejně prokomunikované podobě během 1336 dní. Z hlediska školství bude nutno řešit zejména tyto otázky:

- Jak vytvořit ekonomické prostředí, které by přinášelo dostatečné motivace a informace poskytovatelům, nabyvatelům i uživatelům vzdělávacích služeb umožňující podstatné zvýšení kvality těchto služeb.

- Jak vytvořit zpětnou vazbu mezi bezprostředními i zprostředkovanými ekonomickými efekty vzdělávacích služeb a financováním těch subjektů, které se o ně zasloužily.

(Je to jiný pohled na realitu, než když se zajímáme jen o to, komu z čeho na základě administrativního posouzení přidat a komu ne.)

Poznámka:

V úvodu jsem zmínil, že pozitivní očekávání můžeme mít v případě, pokud půjde vše dobře a pokud se ministři Sobotkovy vlády budou snažit poctivě přistupovat ke svým resortům. Problém je v tom, že když nepracujeme s dostatečně vznešenou vizí, s jasnou představou, jak problémy řešit a s využitím motivujícího étosu této představy, může dojít k přechodu od správy země ke "kešování pozic" poměrně rychle. Tak, jak tento problém potkal již Rusnokovu vládu. Stále doufám, že k tomu v případě Sobotkovy vlády nedojde. B. Sobotka je již dost zkušený správce, aby tomuto nebezpečí čelil. Pokud k tomu přece jen dojde, nechť je to jasným sdělením, že jakékoli vládě (pravé, levé, středové či jinak mixované) nelze věřit, pokud ona sama nevidí své poslaní v prosazení kvalifikovaných reforem, které vycházejí z pochopení doby, tj. toho, o co jde a proč jsou příslušné reformy nezbytné.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře