Horší než "vykořisťování"/58

Z technických důvodů předřazuji jeden z obrázků inspirující přírody.

Pražská klasika. Ale trvala jen krátce.

Horší než "vykořisťování"/58

Následující série vychází z pracovní verze článku určeného pro teoretický impaktovaný časopis. Do zde uveřejňované verze vkládám poznámky, aby tomu, o čem pojednává a co je jejím poselstvím, porozuměl i ten, kdo není odborníkem v dané oblasti. Pracovní text určený k přípravě publikace odlišuji barevně od poznámek.

Ekonomie produktivní spotřeby, vývoj finančních trhů, poziční investování a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému - 15. část

Z hlediska toho, s čím se setkáváme v reálném životě, můžeme předpokládat, že v každé etapě rozhodování, zda se chovat kooperativně či konfrontačně, má ten, kdo se rozhoduje, určitou představu o důsledcích dalších rozhodnutí jednotlivých hráčů a o finální situaci. Zde je důležité zdůraznit, že v reálných situacích se rozhodujeme nikoli jen podle očekávané reakce druhého či jiných rozhodovatelů (subjektů či hráčů), ale podle neurčité, ale vždy uvědomované představy o finálních stavech.

Další krok výkladu si vyžaduje upřesnění pojmů "kooperativní" a "konfrontační":

- Kooperativní chování (použití kooperativní strategie) znamená, že se nesníží efektivnost systému a že hráč učinil krok, kterým se od bodu nedohody hráči přibližují k dosažení paretovsky optimálního stavu, jednají v souladu s kolektivní racionalitou.

- Konfrontační chování (použití nekooperativní strategie) znamená, že jeden hráč získává výhodu na úkor druhého hráče, množina výplat se snižuje více pod hranici paretovského optima v důsledku ztráty efektivnosti systému, jednají proti využití možnosti kolektivní racionality.

Připomeňme si důležitý a netriviální závěr: Pokud se hráči liší odlišným viděním reality v tom smyslu, jak je to ukázáno na obrázku č. 14 s použitím linií neutrality pozičního investování, převáží konfrontační jednání. Tak tomu bývá velmi často tehdy, když si každý z hráčů myslí, že má – obrazně řečeno – trumfy v ruce a netuší, že přesně tentýž dojem má i druhý hráč.

Stávající teoretické přístupy se možnosti různého vidění reality jednotlivými hráči snaží čelit tím, že navrhují zapojit roli nestranného arbitra. Viděli jsme to i při prezentaci toho, jak k problému přistupuje W. Thomson. Ovšem spoléhat na arbitra a jeho nestrannost není zcela rozumný přístup k současným problémům.

Vícebodobé rozšíření Nashova vyjednávacího problému

Pokud tedy hru budeme považovat za vícekolovou, můžeme popsat situaci v každém kole formou představy hráčů o alternativách finálních stavů. Alternativy finálních vztahů jsou odhady každého z hráčů, jaké rozdělení nastane po všech kolech vyjednávání při použití různých kombinací kooperativních a nekooperativních strategií.

Alternativy finálních stavů každý hráč jen odhaduje a může se mýlit. Právě tak jako se může mýlit v tom, jak situaci odhaduje druhý hráč. V souladu s vývojem toho, co se v realitě odehrává, pak může a zpravidla je i nucen svou představu o alternativách finálních stavů v každém dalším kole upřesňovat. To ovšem nic nemění na tom, že před rozhodováním v každém kole pracuje s určitou představou o alternativách finálních stavů. Svým způsobem s ní musí pracovat, protože by se jinak nemohl rozhodovat. A to i v případě, kdy je jeho představa neurčitá, zamlžená, spíše jen pocitová apod. Pocity jako obava, odhodlání, opatrnost, sebedůvěra apod. nám slouží k ocenění budoucího vývoje a k představě o alternativách finálních stavů.

Nyní můžeme udělat první zjednodušující krok a předpokládat, že existují čtyři krajní body, které hráč, pokud jde o finální alternativy, v každém kole uvažuje (a představu o kterých postupně v každém dalším kole reviduje):

- Oba hráči se budou chovat kooperativně.

- Daný hráč se bude chovat jen kooperativně, druhý jen nekooperativně.

- Daný hráč se bude chovat jen nekooperativně, druhý jen kooperativně.

- Oba hráči se budou chovat nekooperativně.

To lze vyjádřit následující maticí (přesněji dvojmaticí v příslušné hře dvou hráčů s nenulovým součtem, z hlediska označení tabulkou č. 1):

Tabulka 1:Dvojmaticová hra

Zdroj: Vlastní úprava

Zde K znamená, že hráč zvolil kooperativní strategii, N že zvolil nekooperativní strategii, kk, kn, nk, nn jsou výplaty hráčů v jednotlivých případech.

To má i bezprostřední praktický význam. Rozšířený Nashův vyjednávací problém přenášíme do situace, kdy lze v realitě identifikovat konkrétní faktory, které ovlivňují příklon hráče ke kooperativní či naopak nekooperativní strategii. Zpravidla najdeme celou řadu takových faktorů, z čehož pak vyplývají cenná praktická doporučení. Ukážeme si to na konkrétních situacích po té, co budeme mít k dispozici větší soubor teoretických nástrojů.

Dvoumaticové hře odpovídají následující čtyři body umístěné do grafického vyjádření Nashova vyjednávacího problému:

Obrázek č. 11: Rozšíření Nashova vyjednávacího problému o čtyři krajní alternativy

Zdroj: Vlastní výtvor

Pokud se na hru díváme z pozice hráče X (s výplatami x), pak:

kk       odpovídá situaci, kdy oba hráči se budou chovat kooperativně

kn        odpovídá situaci, kdy daný hráč se bude chovat jen kooperativně druhý jen nekooperativně.

nk        odpovídá situaci, kdy daný hráč se bude chovat jen nekooperativně druhý jen kooperativně.

nn        odpovídá situaci, kdy oba hráči se budou chovat nekooperativně.

Tomu pak odpovídají výplaty jednotlivých hráčů, přičemž můžeme uvažovat například následující situaci:

x_kn < x_nn < x_kk < x_nk

y_kn < y_nn < y_kk < y_nk

To odpovídá rozložení výplat v případě hry typu "vězňovo dilema". Lze uvažovat i jiné typy her.

Vsuvka doplňující text článku: 

To, že uvažujeme hru, ve které se hráči chovají podle jimi odhadovaných finálních stavů, je v souladu s předpokladem racionality hráčů. Hráč, který – obrazně – nevidí dál než na špičku svého nosu, se z toho, co si představujeme pod pojmem "racionální", nechová příliš rozumně. Modelování situace na základě představy hráčů o očekávaných finálních stavech lze tedy považovat za přijatelné z hlediska vztahu reality a modelu. Umožňuje redukovat model vícekolové hry na jednokolovou a současně uvažovat změny, které mohou po každém kole nastat.

Například hráč, který se chce vyhnout konfliktu (protože by pro něj měl nepříznivé důsledky, pro druhého hráče ovšem rovněž), se bude k odvrácení konfliktu snažit demonstrovat sílu a odhodlání bránit se. Ať už se jedná o případ, kdy chřestýš chřestí ocasem, nebo soustřeďování vojsk na hranicích tak, o tom všichni věděli (viz Rusko, aby odvrátilo konflikt na Ukrajině). Cílem je dosáhnout posunu toho, jak druhý hráč vidí linii neutrality pozičního investování, viz obrázky č. 12, 13, 14 c pokračování 57.

Krok, který jsme učinili, je důležitý pro vyhodnocování různých situací. Jakmile jsme od základního konceptu odvodit různé nekooperativní hry spojené s odhadem finálních stavů, můžeme – jak si ukážeme v závěrečním příkladu – analyzovat faktory, které rozhodování hráčů ovlivňují. A to už má značný praktický význam, zvlášť, když obecný koncept nebo od něj odvozený model může posuzovat více osob znalých věci, aby společně identifikovali a adekvátně ocenili vše, co na vývoj dané situace působí.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Malá procházka po Praze. Začal jsem od Národního divadla, kde stále ještě - i pod sněhem - kvete moje kytička. Zvoneček. Zima v Praze. Letošní. Před pár dny. Ale kdeže letošní sněhy jsou! Procházka přes Petřín a kolem Hradu.

Malá Strana, za ní Petřín s rozhlednou.

Sestup na Klárov. Nahoře Kramářova vila.

"Sputnik". Tak jsme nazývali tento typ tramvaje, který se objevil v Brně na podzim 1957. (Podobně byla nazvána i jídelna na rohu České otevřena také v tu dobu.) Teď tato tramvaj jezdí jen na lince č. 2, mám dojem, že je to jediný jezdící exemplář a je potěšení ji vidět.