Horší než "vykořisťování"/49

Horší než "vykořisťování"/49

Následující série vychází z pracovní verze článku určeného pro teoretický impaktovaný časopis. Do zde uveřejňované verze vkládám poznámky, aby tomu, o čem pojednává a co je jejím poselstvím, porozuměl i ten, kdo není odborníkem v dané oblasti. Pracovní text určený k přípravě publikace odlišuji barevně od poznámek.

Ekonomie produktivní spotřeby, vývoj finančních trhů, poziční investování a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému - 6. část

Skutečnost, že lidé ve svém jednání neusilují pouze o maximalizaci současného užitku, ale berou v úvahu i to, jak jejich současná spotřeba ovlivňuje jejich budoucí výnosy, je obecnou zákonitostí lidského jednání. V tomto ohledu ekonomie produktivní spotřeby:

1. Překonává hlavní paradigma neoklasické ekonomie, podle kterého spotřebitel maximalizuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi. Mechanismus preferencí založený na subjektivně pociťovaném prožitku považuje nikoli za cílotvorný, ale rozhodovací, a to z hlediska orientace na dlouhodobou strategii využití současného příjmu na pořizování a využívání aktiv umožňujících zvyšovat současnou hodnotu budoucího příjmu.

2. Z tohoto hlediska přebírá některé inspirace a poznatky behaviorální ekonomie, které poukazují na to, že lidská psychika se rodila v určitém prostředí, její fungování má určitou setrvačnost a existují výrazné odchylky faktického rozhodování jednotlivců a skupin jednotlivců od optimálního rozhodnutí. Všímá si takových jevů, jakými jsou například přenos prožitků z finálního uspokojení potřeby na podmínky, prostředky a činnosti, kterými může k uspokojení potřeby dojít. Fenomén přenosu prožitků na jedné straně zvyšuje intenzitu motivací vedoucích k naplnění dlouhodobé strategie, zefektivňuje volbu, může však současně vést k několika typům selhání lidské psychiky.

3. Přehodnocuje a přepracovává koncept ekonomie blahobytu tím, že hranici dosažitelného užitku nahrazuje hranicí dosažitelného budoucího příjmu (resp. současné hodnoty dosažitelného budoucího příjmu). Ukazuje a dokazuje, že za určitých podmínek může být dosaženo optima, kdy rovnost (interpretována jako rovnost možností využívat investiční příležitosti dle míry jejich výnosnosti) je současně paretoefektivní, resp. splňuje požadavek kolektivní racionality. Předpokladem je ovšem vývoj finančních trhů, a to zejména v oblasti investování do rozvoje a uchování lidského kapitálu. Na základě toho navrhuje komplex reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro to, aby odvětví produktivních služeb mělo reálnou ekonomickou základnu pro svou expanzi jako dominantní odvětví.

4. Vrací se k reprodukčnímu pojetí ekonomiky, kdy spotřeba (včetně spotřeby jednotlivců a domácností) je chápána jako akumulace a uchování lidského kapitálu, který zpětně působí na ekonomiku jako nejvíce dynamický a nejvíce dynamizující výrobní faktor. Zde navazuje mj. i na neoricardiánké koncepce či originální koncepci "ekonomie mezistatků" J. Neumanna.

Ke konkretizaci shrnutí některých výše uvedené charakteristiky ekonomie produktivní spotřeby se dostaneme až v dalších bodech, protože k nim budeme potřebovat poznatky z jiných oblastí ekonomické teorie.

Vsuvka doplňující text článku:

Zde je důležité uvědomit si souvislost mezi obnovou reprodukčního pojetí ekonomické teorie a pojetím her, které umožňují analyzovat chování zúčastněných subjektů, jako her vícekolových. Jde zejména o to, že každý člověk se rozhoduje jak na základě toho, co se aktuálně odehrálo, tak i na základě představy dlouhodobého vývoje. Nebo jinak řečeno – při aktuálním rozhodování odhaduje očekávané finální stavy (tedy to, jak to nakonec dopadne).

S tím souvisí mj. i to, zda se rozhodne pro spolupráci, nebo pro konfrontaci (případně i "autodestrukci", což je specifický fenomén současné doby). Při tomto rozhodování se může mýlit, což má za následek:

1. To, že se změnou situace reviduje své dřívější odhady.

2. Aby uchoval víru ve svůj odhad, účastní se vytváření skupin, které se shodují v odhadu budoucího vývoje (subjektivně tak eliminuje prvek nejistoty).

(Fenomén utvrzování se v názorech formou skupinové stupidity podrobně popisuje F. Koukolík ve "Vzpouře deviantů". Dnes více než aktuální. Jedná se o totéž, co se nazvývá "uzavírání do bublin", vyškrtáváním přátel, kteří mají jiný názor apod. Vždy se jedná o nedůvěru ve vlastní rozum, ve schopnost přijmout a zvážit různé argumenty ve prospěch či neprospěch určitého názoru.)

Od teoretických nástrojů, které vytváříme, lze oprávněně očekávat a požadovat, aby byly schopné jevy, které s výše uvedeným souvisejí, popsat a návazně formulovat praktická doporučení.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pustá vinice hned vedle Botanické zahrady v Tróji. Plná vřesu a dalších poměrně vzácných květin. Je odsud nádherný výhled. Kousek nad Pustou vinicí je Velká skála, přes kterou jsem se dostal kolem ZOO až k přívozu u Vltavy.

Vila kousek od Velké skály.

Kousek od přívozu. Nahoře je vidět Podbaba.

Pod Podbabou zrovna jede vlak.

Krásné skály přírodní rezervace Podhoří kousek od Bohnic.