Horší než "vykořisťování"/48

Horší než "vykořisťování"/48

Následující série vychází z pracovní verze článku určeného pro teoretický impaktovaný časopis. Do zde uveřejňované verze vkládám poznámky, aby tomu, o čem pojednává a co je jejím poselstvím, porozuměl i ten, kdo není odborníkem v dané oblasti. Pracovní text určený k přípravě publikace odlišuji barevně od poznámek.

Ekonomie produktivní spotřeby, vývoj finančních trhů, poziční investování a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému - 5. část

Poznatky získané studiem prací změřených na problematiku produktivní spotřeby či zmiňující problematiku produktivní spotřeby lze ve stručnosti shrnout takto:

- Přestože je pojem "produktivní spotřeba" je poměrně frekventovaný, používaný v různých kontextech a různých částech světa, je jeho obsah interpretován velmi obdobně a myšlenka významu produktivních aspektů spotřeby jak z teoretického, tak i praktického hlediska se postupně šíří.

- Při analýze podvojnosti užitkových a příjmových efektů nelze odhlédnout od toho, že očekávané příjmové efekty se promítají přímo do generování subjektivně prožívaných užitků, tj. při zkoumání role produktivní spotřeby nevystačíme s jednoduchým doplněním neoklasického přístupu.

- Rozhodování na základě produktivních aspektů spotřeby je spojeno s vyšší mírou racionality a modely, které vycházejí z produktivních efektů spotřeby, jsou velmi vhodným doplňkem (zrcadlem) jevů, které identifikuje behaviorální ekonomie.

- Jedním z nejvýznamnějších úkolů při konstituování teorie produktivní spotřeby jako významného přesahu stávajícího hlavního proudu ekonomické teorie je přesné rozlišení investování do rozvoje schopností a případně i předpokladů jejich uplatnění, které není na úkor ostatních, a těch forem investování do sociálního kapitálu, které jsou zaměřeny na omezení rovných příležitostí a které vyplývajících z majetkových a příjmových nerovností; k analýze jevů v této oblasti nestačí dosavadní teoretické nástroje.

- S tím souvisí i to, že na současném stupni teoretického rozpracování problematiky produktivních (zejména příjmových) efektů spotřeby je významné vyvíjet vlastní metody ekonomie produktivní spotřeby, bez kterých tato oblast bádání nevyzraje do podoby relativně samostatné a perspektivní teorie.

- Žádný z přístupů využívající inspirace jdoucích v intencích zkoumání produktivních aspektů spotřeby nepřichází s vlastním teoretickým aparátem, který by korespondoval s očekávaný přínosem bádání v rámci ekonomie produktivního spotřeby jako relativně samostatné teoretické koncepce.

Podstatu ekonomie produktivní spotřeby lze vyjádřit následovně: tato teorie odmítá jeden z klíčových předpokladů neoklasické ekonomie. Totiž ten, že spotřebitel maximuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi. Ekonomie produktivní spotřeby považuje mechanismus preferencí založený na subjektivně pociťovaném prožitku nikoli za cílotvorný, ale rozhodovací, a to z hlediska orientace na dlouhodobou strategii využití současného příjmu do pořizování a využívání aktiv umožňujících zvyšovat současnou hodnotu budoucího příjmu. Ekonomie produktivní spotřeby zdůrazňuje, že lidé ve svém jednání zpřítomňují dříve prožité a vztahuji své jednání k budoucímu. Lidé neusilují pouze o současné užitky, ale uvažují, jaký vztah bude mít jejich současné jednání vzhledem k jejich budoucnosti. Ekonomie produktivní spotřeby si uvědomuje, že velká část lidského jednání je vztažena k budoucnosti (více či méně vzdálené).

Člověk při svém jednání působí (ovlivňuje, přetváří) vnější svět, aby uspokojil své potřeby, a tak dosáhl užitku. Používá přitom určité předměty, vykonává určité činnosti, dostává se do určitých situací, přičemž vychází ze svých minulých zkušeností. Ilustrativně: rybář používá rybářský prut (předmět) při chytání ryb (činnost), přičemž se nachází v určitém přírodním prostředí (situace), vychází z minulých zážitků při lovení ryb, aby uspokojil svou potřebu hladu. Potřeba, o jejíž uspokojení člověk usiluje, ovšem ovlivňuje jeho ocenění a prožívání předmětů, činností a situací, které jsou s touto potřebou spojeny. Samotné předměty, činnosti a situace se stávají potřebami (člověk chce vlastnit prut, rybařit, těší se na místa, kde lze lovit ryby). Tyto potřeby zpětně působí na původní potřebu (zde potřebu hladu). V realitě, vzhledem ke komplexnosti lidského života i k tomu, že ve svém jednání člověk zpřítomňuje již prožité, je přitom obtížné určit, která potřeba byla původní. Navíc jak určitý prostředek, tak určitá činnost a situace zpravidla slouží k uspokojování většího množství potřeb. Dochází tedy k syntéze prožitků z uspokojování řady potřeb. Produktem této syntézy je vznik dalších potřeb, které opět vycházejí z minulých zkušeností a působí na další potřeby.

Vsuvka doplňující text článku:

Lze namítnout, že zde je ekonomická teorie až příliš "psychologizována". Ovšm platí, že jednotlivé oblasti, kterými se zabývá věda o společnosti (a vědy vůbec) od sebe nelze odtrhnout právě tak, jako od sebe nelze odtrhnout různé oblasti reality samotné. I neoklasická ekonomie a její promítnutí do hlavního proudu ekonomické teorie je spojeno s vyvářením určité představy o psychologické podobě "užitku", jako jedné z hlavních kategorií.

Pokud ekonomie produktivní spotřeby iniciuje poněkud jiný pohled na naše prožívání světa, na naše prožitky, pak stojí za to porovnat, který z pohledů více odpovídá realitě, tj. našemu skutečnému prožívání. Je naše prožitkové (existenciální) bytí skutečně jen "aritmetikou strastí a slastí" (Jevons), či přesněji, ve smyslu axiomatizace (Neumann, Morgenstern 1944) algebrou, nebo prožitkovým zpřítomňováním minulého při vztahování se k budoucímu?

A to, že jedna teoretická disciplína nejen doplňuje druhou, ale může ji třeba i inspirovat patrně není na škodu. Důležité je umět pracovat s pojmy tak, aby pohled jedné vědy byl přeložitelný do pojmosloví vědy druhé.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pustá vinice hned vedle Botanické zahrady v Tróji. Plná vřesu a dalších poměrně vzácných květin. Je odsud nádherný výhled.

Výhled z Pusté vinice na Vinici sv. Kláry a lesní část Botanické zahrady v Troji. Nádherně kolorovaný podzimem a monetovsky zamlžen. Přechod o realismu k impresionismu až expresionismu, jaký by snad zvládl jen Fila ve svém pozdním období.

Přes údolí lesní část Botanické zahrady v Tróji. Pod nohama vřes, který ztratil trochu své letní krásy, ale stále vzrušuje svým neopakovatelným půvabem.

Detail stráně Pusté vinice.

Velká skála na Pustou vinicí. Místo, ze kterého jsou také nádherné výhledy. Dobře jsou vidět buližníkové balvany.