Horší než "vykořisťování"/47

Horší než "vykořisťování"/47

Následující série vychází z pracovní verze článku určeného pro teoretický impaktovaný časopis. Do zde uveřejňované verze vkládám poznámky, aby tomu, o čem pojednává a co je jejím poselstvím, porozuměl i ten, kdo není odborníkem v dané oblasti. Pracovní text určený k přípravě publikace odlišuji barevně od poznámek.

Ekonomie produktivní spotřeby, vývoj finančních trhů, poziční investování a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému - 4. část

Teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby

Myšlenka chápat spotřebu jako produktivní (částečně produktivní, převážně produktivní, plně až na výjimky produktivní) fenomén je natolik přitažlivá, že se nezávisle objevuje u různých autorů v různých částech světa, ale s velmi blízkou interpretací. Jedním z jejích hlavních představitelů rozpracování této myšlenky je M. Steger, který k tomu dal podnět svým článkem Produktivní spotřeba, mezirasová volba spotřeby a růst "Productive consumption, the intertemporal consumption trade-off and growth" (Steger, 2002). V jeho pojetí produktivní spotřeba umožňuje uspokojení současných potřeb a zároveň zvyšuje produktivní potenciál práce. Zdůrazňuje, že se tím podstatně mění pohled na mezičasovou volbu. Produktivní spotřebu dává do bezprostřední souvislosti s přírůstkem zásoby lidského kapitálu a na základě toho vytváří jednoduché růstové makroekonomické modely.

Za jeden z nejpřínosnějších příspěvků k vymezení a analýze produktivní spotřeby lze považovat článek Inkluzivní růst založený na tvorbě lidského a sociálního kapitálu "Inclusive growth through creation of human and social capital"(Soumyananda, 2014), který částečně navazuje na již zmíněný článek Stegera, opírá se ale i o další zdroje, z nichž některé rovněž zmiňují problematiku produktivní spotřeby. V oblasti produktivní spotřeby rozlišuje lidský a sociální kapitál. Sociální kapitál chápe jako předpoklad uplatnění lidského, neidentifikuje však fenomén, který označujeme za investování do společenské pozice, resp. poziční investování. Jedná se o případ, kdy možnost získání či uplatnění lidského kapitálu jedním subjektem se děje na úkor subjektu druhého i na úkor efektivnosti systému. Za velmi podnětné lze považovat to, že produktivní spotřebu dává bezprostředně do souvislosti s odstraňováním inkluze vzniklé majetkovými rozdíly a s vytvářením rovnosti příležitostí pro společenský vzestup. V tomto smyslu interpretuje i pozitivní roli sociálního kapitálu. Podrobně si všímá role vzdělání a péče o zdraví. K vyjádření svých myšlenek využívá jednoduché, převážně mikroekonomické modely, viz též (Soumyananda et al., 2000).

Za zmínku stojí některé další přístupy k využití myšlenky produktivního charakteru spotřeby. D. Zwick (2013) problematiku produktivní spotřeby posunuje až do polohy filozofických úvah sociálních vizí spojených s překonáním rozporů mezi prací a kapitálem. Jeho práce je inspirativní, je však dost vzdálená reálným ekonomickým procesům. W. Suen a H. Mo (1994) ve své starší práci přišli se zajímavou myšlenkou vycházející z toho, že každý akt spotřeby má (jak jsme již uvedli) dva typy efektů – užitkový a příjmový. Na základě zohlednění příjmového efektu konstruují tzv. "stínovou cenu" a snaží se o určité analýzy, které nejsou zcela přesvědčivé. Mj. proto, že do toho, co pociťujeme jako užitek, se v lidské psychice promítá i očekávaný příjem.

D. Ichiroh (2010) interpretuje produktivní spotřebu z hlediska dynamiky populačního růstu a s využitím vhodného matematického modelu ukazuje, že mezi produktivními aspekty spotřeby a populačním růstem v méně rozvinutých zemích je velmi těsná souvislost. Domácnosti porovnávají budoucí výnosy z rozšíření počtu členů domácností s možnostmi investování do lidského kapitálu za účelem nabývání a uchování schopností, přitom poměrně racionálně, viz též (Yerznkyan et al., 2017).

M. Psárská (2019) využívá teoretická východiska produktivní spotřeby k analýze chování domácností na Slovensku. Všímá si odchylek od plně racionálního chování a z hlediska postupů behaviorální ekonomie se snaží o vysvětlení jejich příčin. Z metodologického hlediska se jedná o přínosný postup, protože "vyšší míra racionality", která je do teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby vtělena, se přímo nabízí ke konfrontacím s reálným chováním lidí. Psárská shromáždila a analyzuje obsáhlý empirický materiál týkající se reálného chování domácností a s využitím teorie produktivní spotřeby formuluje některá doporučení pro oblast různých sazeb DPH.

Vsuvka doplňující text článku:

Toho, kdo se seznámí s rozsáhlou teoretickou literaturou věnovanou problematice produktivních aspektů spotřeby, nutně napadne, že hlavní proud teoretické ekonomie měl být už dávno přebudován na tomto základě a že mělo být už dávno překonání vidění, jehož horizontem je užitek spotřebitele a maximalizace užitku spotřebitele. Zvlášť, když:

1. Jsou známy neřešitelné problémy, na které pojetí cílové stránky chování člověka jako "maximalizace užitku" naráží.

2. Úvahy a koncepty vycházející z myšlenky produktivní role spotřeby mají velmi atraktivní interpretace z hlediska celospolečenského vývoje, z hlediska řešení vztahu mezi bohatstvím a chudobou apod.

Domnívám se, že hlavní důvody, proč k tomu nedošlo, jsou dva, přičemž druhý důvod vyplývá z právě výše formulovaného bodu 2.

Za prvé je tomu tak proto, že se v rámci teoretického základu ekonomie produktivní spotřeby ještě nevytvořil vlastní, silný a elegantní teoretický aparát, který by otevřel cestu k řešení problémů, které stávající modifikace limitované neoklasickým přístupem nevidí, nebo dokonce nechtějí vidět. (Jak ukážu a k čemu směřujeme článek – takovým aparátem je analýza pozičního investování prostřednictvím funkce neutrality pozičního investování.)

Za druhé je tomu tak možná právě proto, že tlaky na vědu o společnosti a v rámci toho na ekonomickou teorii z pozice současné moci (podstatným způsobem vyrostlé právě na bázi pozičního investování) komplikují cestu k pravdivému poznání v této oblasti (tak jako ostatně i v jiných oblastech, kde je zcela zjevným příkladem sféra mediálního mainstreamu).

Pokud platí i výše uvedené "za druhé", nelze postupovat jinak než cestou co nejužšího propojení dobré teorie s vývojem veřejného mínění, s popularizací teorie a pokud možno i jejího zlidovění. V době rostoucí iracionality to není jednoduché, ale stojí za to se o to pokusit.

(Pokračování)

K tomu trochu inspirující přírody:

Pustá vinice hned vedle Botanické zahrady v Tróji. Plná vřesu a dalších poměrně vzácných květin. Je odsud nádherný výhled.

Vede k ní zelená značka od zastávky autobusu u Trojského zámečku. Jde kolem vily, ve které bydlela režisérka Chytilová.

Každý, kdo se na tomto místě ocitně poprvé či po delší době, zakusí silné emoce. Místo působí velmi inspirujícím způsobem.

Teď už vřes trochu ztratil ze své rudofialové krásy, ale i tak nádhera.

Dnes je sice trochu mlžno, ale i tak je odsud parádní výhled.