Horší než "vykořisťování"/44

Následující série vychází z pracovní verze článku určeného pro teoretický impaktovaný časopis. Pro méně informované – publikování v impaktovaném časopise je dnes jediný administrativně uznávaný výstup teorie. Je s tím spojena řada deformací vědy. Např. v souvislosti s tím, že recenzní řízení je anonymní a autor nemá možnost se efektivně vyjádřit ani ke zjevně účelovému negativnímu hodnocení. Další problém je v tom, že důvodem k odmítnutí je i využití autocitací, tj. pokud autor publikuje původní poznatky, které navazují na jeho dosavadní bádání, jehož výsledky byly uveřejněny v renomovaných recenzovaných časopisech, nemůže se na tyto výsledky odvolat, resp. je s tím spojeno riziko, že jeho článek bude odmítnut, protože je v něm příliš mnoho autocitací. Je to sice absurdní a něco výrazně nového je pak téměř nemožné publikovat, ale oblast vědy není jedinou společenskou oblastí, která je obětí deformací spojených s úpadkem současné globální moci. Nicméně i přes tyto a další obtíže má smysl, či přesněji je velmi důležité, se o publikování významných výsledků alespoň pokusit. Pracovní verzi dokončím a doladím ve spolupráci s dalšími členy našeho týmu přibližně v únoru a uvidíme, jaký bude výsledek recenzního řízení. Do zde uveřejňované verze vkládám poznámky, aby tomu, o čem pojednává a co je jejím poselstvím, porozuměl i ten, kdo není odborníkem v dané oblasti. I složité věci, nebo přinejmenším jejich smysl, lze vyložit srozumitelně. Pracovní text určený k přípravě publikace odlišuji barevně od poznámek, z nichž některé budou obsáhlejší. Použití zdroje z oblasti teoretické literatury uvedu a okomentuji na závěr prezentace příspěvku.

Ekonomie produktivní spotřeby, vývoj finančních trhů, poziční investování a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému - 1. část

Úvod

Na první pohled se může zdát, že témata uvedená v názvu, tj. ekonomie produktivní spotřeby, vývoj finančních trhů, poziční investování a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému, spolu příliš nesouvisejí, rozevírají příliš široký teoretický prostor a každé z nich by si založilo samostatnou pozornost. Námitka jdoucí tímto směrem je oprávněná jen potud, pokud při rozboru každého z témat nedojdeme do situace, kdy v teorii nelze postoupit dál, než tak, že zdánlivě odlišné oblasti bádání propojíme. V našem případě se jedná o čtyři oblasti, což je poměrně hodně a z čehož vyplývají významné metodologické důsledky.

Pro větší srozumitelnost po stručné charakteristice ekonomie produktivní spotřeby uvedeme souvislost mezi tématy nejdříve ve zjednodušené podobě, aby bylo možné lépe sledovat postup výkladu. Ekonomie produktivní spotřeby je perspektivní přesah hlavního proudu pohybujícího se v intencích neoklasické ekonomie. Zdůrazňuje význam produktivních aspektů spotřeby (jednotlivců i domácností) v tom smyslu, že podstatná část spotřeby má výrazný vliv na budoucí příjem. Spotřeba tedy nekončí "užitkem", ale bezprostředně souvisí s nabýváním a provozováním aktiv v podobě jak nikoli-lidského (fyzického i finančního kapitálu), tak i v podobě lidského a sociálního kapitálu (lidských schopností a společenských kontaktů). Subjektivní mechanismus prožitků či požitků, který v rámci hlavního proudu modelujeme prostřednictvím definování a popisu preferencí (například prostřednictvím indiferenční analýzy, nebo na bázi axiomatizace vycházející z práce O. Morgensterna aj. Neumanna (1944), je považován nikoli za cílotvorný, ale rozhodovací. Z hlediska ekonomie produktivní spotřeby nejde o maximalizaci užitku, ale o maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu v daných společenských podmínkách.

Od teoretických nástrojů vyvinutých v rámci ekonomie produktivní spotřeby lze očekávat například rozlišení různých vývojových tendencí v oblasti osobní spotřeby i spotřeby domácností (zaměření na konzum či alternativně na nabývání a uchování lidského kapitálu), identifikování významu odvětví produktivních služeb v ekonomice (tj. služeb přispívajících k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu apod.). Historie teoretických výbojů jdoucích tímto směrem sahá poměrně hluboko do minulosti a v současné době se objevují četné práce na toto téma. Problém je v tom, že pokud se má ekonomie produktivní spotřeby proměnit v konzistentní teorii se statutem přesahu hlavního proudu, musí mít:

1. Specifický a jasně vymezený okruh problémů, které řeší; v tomto smyslu odpovídat na požadavky doby.

2. Vlastní a původní teoretický aparát přesahující rámec používaných metod.

3. Oblast významných aplikací, v nichž se projevuje nezastupitelná role jejího aparátu.

Jde tedy o to, posunout roli ekonomie produktivní spotřeby z podoby konceptu, který doporučuje uvažovat roli příjmových aspektů spotřeby do podoby teorie poskytující konkrétní doporučení, která nelze bez použití jejího specifického aparátu vytěžit z analýzy reality a formulovat. Ukážeme, že tento aparát lze vytvořit, a návazně doložíme jeho využitelnost při řešení relevantních společenských (nejen ekonomických) problémů, což je hlavním cílem našeho příspěvku.

Vsuvka doplňující text článku:

Domnívám se, že ekonomie produktivní spotřeby je přesahem hlavního proudu ekonomické teorie v jeho hlavním směru. Napsali jsme k tomu s kolegou článek uveřejněný v recenzovaném teoretickém časopisu. Celý je ke stažení zde:

https://www.vsfs.cz/periodika/acta-2019-2-01.pdf

V tomto článku nechceme "dráždit" potenciální recenzenty a formulujeme pozici ekonomie produktivní spotřeby v umírněnější podobě. Mj. spory o to, zda ekonomický proces končí spotřebou (uspokojováním potřeb), nebo zda spotřeba pokračuje rozvojem schopností člověka a následně jejich uplatněním jako (v případě přirozeného směřování ekonomického vývoje) nejvýznamnější produktivní síly, probíhá již velmi dlouho. Jednou z nejvýznamnějších osobností u nás, která kritizovala "základní ekonomický zákon socialismus" formulovaný v podobě, že jde o "stále plnější uspokojování rostoucích potřeb člověka" byl Radovan Richta. Zdůrazňoval, že spotřebou ekonomický proces nekončí a z těchto pozic kritizoval i neoklasické pojetí ekonomické teorie za "konzumní pojetí" spotřeby.

Pro lepší pochopení dalšího textu ještě v této úvodní části zmíním, že jedním z konkrétních cílů příspěvku je teoreticky uchopit pojem "poziční investování" (investování do společenské pozice). Považuji tento fenomén za skutečně "horší než vykořisťování". Vykořisťování v Marxově smyslu znamená, že někomu z pozice vlastnictví výrobních prostředků odnímáme část výsledků jeho práce. Samotný pojem "vykořisťování" však neobsahuje uvedení toho, co s tím nabyvatel této části výsledků práce učiní. K. Marx jde v analýze tehdejší reality pochopitelně dál a na řadě příkladů ukazuje, je kapitalista takto získané prostředky používání například k tomu, že zamění práci dělníka stroji, přitom tak, že je tímto udržována "rezervní armáda nezaměstnaných", jejíž existence umožňuje kapitalistovi zaměstnávat dělníka za cenu jeho pracovní síly (nákladů její reprodukce). To, že se proti dělníkovi tímto způsobem obrací výsledek jeho vlastní práce, nazývá odcizením, resp. jednou z konkrétních forem odcizení. Z tohoto hlediska lze považovat za jednu z forem "odcizení" (v Marxově smyslu slova) i poziční investování. V příspěvku (v jeho dalších pokračováních) bude uveřejněn původní, významný a především z teoretického hlediska "elegantní" nástroj analýzy pozičního investování, ale o tom podrobněji příště.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Před dvěma týdny jsem se vydal na krátkou vycházku na Petřín. Potřeboval jsem si ujasnit některé myšlenky související s přípravou článku do časopisu Politická ekonomie, rovněž tak přípravy konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Petřín nikdy nezklame, a tak jsem procházku natáhl i kolem Pražského hradu.

Pražský hrad s výhledem na Prahu v podzimním slunci. Vlevo Mikuláš na Malé Straně.

Černínská ulička, která jde od Lorety na Nový Svět.

Místo, kde se setkává Černínská ulička a ulička Nový svět.

Ulička Nový svět.