Inspirující Mallorca: Horší než "vykořisťování"/24

Uveřejňuji další část inspirací, které jsem získal během putování po Mallorce a návazně na výletech v naší přírodě. Pokud někdo nečetl předcházející díly (o dost přišel, ale může to ještě dohonit, Mallorca stojí za to), doporučuji mu, aby si přečetl alespoň tento:

https://radimvalencik.pise.cz/9882-inspirujici-mallorca-horsi-nez-vykoristovani-1.html

V něm se dozví více o kontextu série věnované tématu Horší než "vykořisťování"" i o tom, jak jsem se v seriálu dostal k naší přírodě. Zde jen stručně připomenu, že jsem si právě pod Lovošem uvědomil souvislost Nashova vyjednávacího problému s otázkou, zda při pochopení toho, co se dnes odehrává, vystačíme s Marxovou teorií nadhodnoty. Nyní dávám články, které ukazují, jak lze obecný teoretický koncept využívat k lepšímu pochopení toho, o co jde zde a nyní.

Horší než "vykořisťování"/24

Na zpracování rozhovoru s Tomášem Mikolovem, výzkumníkem umělé inteligence na CIIRC ČVUT v Praze, který se sem vrátil z USA založit tvůrčí tým s ambicí udělat ještě převratnější objevy, než se mu podařilo ve špičkových firmách ve Spojených státech, se těším delší dobu. Rozhovor byl na Seznamu Zprávy uveřejněn již 16. 10. Potěšilo mě, že upozornění na něj jsem dostal mailem z několika stran, takže nejen "blbosti" kolují v rozesílané poště.

Konečně jsem se k tomu dostal. Příčinou toho, proč až teď nebyl jen nedostatek času, ale i to, že v rozhovoru jsou obsaženy velmi významné informace ze dvou zcela odlišných oblastí, z nichž jedna se přímo netýká tohoto seriálu, bylo by však škoda ji sem nezařadit. Cítil jsem však, že významná souvislost existuje, jen jsem ji nemohl najít. Teď už vím, jak na to.

Nejdříve k té přímé souvislosti. Ke hře "TĚLO NA TĚLO" patří návrhy na účinnou podporu tvůrčích týmů (která umožňuje jejich přerůstání v rozvinutou podobu tvůrčích mezigeneračních týmů).

Poznámka k tomu, co chápu pod hrou "TĚLO NA TĚLO". Psal jsem o tom včera ve 3. bodu: Předkládat návrhy dotažené až do podoby "tělo na tělo", tj. toho, co by mohly učinit stávající mocenské elity, aniž by to zdánlivě ohrozilo jejich postavení. To je totiž důležité, aby si co nejširší veřejnost začala uvědomovat na základě svých vlastních zkušeností, co je skutečnou příčinou současných problémů. – K tomu dodávám, že značná část veřejnosti si neuvědomuje, dokonce ani netuší, kam až zašla degenerace současné globální moci, jak hluboce je v současné globální moci (ovládající nám nastrčené figurky jejích lokálních slouhů) zakořeněna antireformní ortodoxie ženoucí svět do záhuby. Mnoho lidí se stále ještě domnívá, že stačí navrhnout něco rozumného a situace se začne zlepšovat, že stačí, aby přišel někdo lepší, a vše se změní k lepšímu... Není tomu tak. Čeká nás těžký zápas, pokud chceme přežít.

Ale teď k tomu veselejšímu. K tomu, proč se jeden ze špičkových mozků na naší planetě vrátil do naší země a co si od toho slibuje. Vybírám ty pasáže z rozhovoru s ním, které na tuto otázku odpovídají:

V Microsoftu jsem byl na tříměsíční stáži v roce 2012, to už je skoro deset let. Byli tam opravdu dobří vědci. Ale nechtěl jsem tam zůstávat, protože tam tehdy fungoval ten systém "stack ranking"... Každý vedoucí týmu musel seřadit výkon svých podřízených. Ti nejlepší byli povýšeni nebo dostali přidáno, ty nejhorší museli být propuštěni... Musel to tak mít každý tým. Lidé v týmu si pak nepomáhali, ale soupeřili mezi sebou. Vedlo to k rozložení vztahů mezi lidmi, všichni byli na pohled velice milí, ale cítil jsem tam politiku. Ale já tam byl jen na stáži, to bylo super, a za ty tři měsíce jsme tam napsali s mým vedoucím tři články, takže to bylo velmi povedené. (Microsoft oficiálně ukončil kontroverzní metodu hodnocení stacked ranking v roce 2013, pozn. red.)

V Google Brain jsem začínal zrovna v době, kdy začínala ta obecná fascinace strojovým učením. Viděl jsem tam, jaký vliv má na lidi úspěch a peníze. Jeden kolega Googlu prodal svůj start-up, a myslím, že ho to hodně poznamenalo. Když je někomu 26 let a má desítky milionů dolarů na účtu v podstatě za nic, z toho se člověk může trochu zbláznit.

Byla to taková zlatá horečka strojového učení. Viděl jsem tam profesory, kteří se ještě před dvěma roky neuronovým sítím smáli. Najednou zakládali startupy věnované hlubokému strojovému učení (deep learning) a obratem je nabízeli ke koupi, bez jakéhokoliv produktu nebo inovace. A často i uspěli. Podle mne toto našemu oboru ublížilo, přilákalo to spoustu zlatokopů. Místo zajímavého výzkumu se pak často hledalo, jak ty přehnané vize předvést médiím.

Tak vznikají ty předváděčky, které vypadají úžasně, ale když se začnete zajímat, kde si to taky můžete vyzkoušet, tak zjistíte, že to bylo jenom naaranžované video a předváděný systém nikdy neexistoval. Samozřejmě ne vždy, ale často tomu tak bylo.

V Silicon Valley a pak později v New Yorku jsem opravdu zažil, že lidé prezentovali technologie, které nikdy neexistovaly. A byli za to i povyšováni, když měli známého na manažerském postu. To už je korporátní život.

Zatímco v Googlu šlo o to, aby náš tým zpřístupnil technologie pro strojové učení zbytku firmy, tak u Facebooku se od začátku mluvilo o základním výzkumu umělé inteligence. Budeme zkoumat ty věci, které ještě neexistují, budeme se dívat deset let dopředu. Měli jsme se soustředit na publikování nových nápadů a přístupů. Takový byl aspoň ten původní cíl. Ale i tady byly stejné problémy jako všude jinde. Nechci zabíhat do podrobností. Lidé se rychle dostávali do čela s něčím, co nikdy nefungovalo.

V Evropě je ve výzkumu mnohem méně peněz a paradoxně to asi pomáhá tomu, že jsou tu pak lidi férovější a čestnější. Prostě u nás dělají výzkum spíše nadšenci, které to baví. To mi sedí více než to americké "fake it till you make it". V Americe mi vadilo, když kolegové říkali na veřejnosti úplně jiné věci, než kterým sami věřili.

Chci dělat výzkum, který má šanci vést k novým přelomovým objevům, rád bych viděl něco překvapivého. Delší dobu jsem uvažoval, že se vrátím do Evropy, a na ČVUT jsem dostal příležitost založit svůj tým v rámci CIIRCu. Mám tu pár studentů, se kterými zkoumáme komplexní systémy, modely umělé evoluce a vůbec témata mimo mainstream strojového učení.

Můj plán je dělat na základním výzkumu umělé inteligence. Chci pracovat na algoritmech, které ještě nejsou – na rozdíl od strojového učení – tak dobře prozkoumané. Nesupervizované učení je pořád otevřený problém. Nyní je úspěšné strojové učení, které se trénuje na označených datech, kde jsou miliony trénovacích příkladů. Ale není jasné, jak použít strojové učení tam, kde není jasné, která odpověď je správná, kde nejsou data, ze kterých se učit. Ten výzkum je stále v podstatě na začátku. Existují třeba různé pokusy s reinforecement learningem (česky zpětnovazební učení, pozn. red.), který nepotřebuje při trénování vidět jasné příklady správných odpovědí. Tento přístup, zdá se, funguje pro nalezení řešení některých her, ale musí se zase řešit, jak nastavit odměny, jak je propagovat v čase aby se počítač neučil jen z té odměny na konci hry apod.

Celý obsáhlý rozhovor, který stojí za přečtení, je zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/jeho-figl-v-usa-nakopl-vyvoj-strojoveho-uceni-proc-se-expert-vratil-176156

Tomáš Mikolov není jediný špičkový odborník, který se prosadil ve světě a vrátil se budovat špičkový tvůrčí tým u nás. Mnozí znají například Martina Pumeru, který se zabývá nano-roboty, viz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Pumera

A je i řada dalších, méně známých. A to nemluvím o těch tvůrčích týmech, které zde působí "od nepaměti".

V naší zemi jsou pro vznik takových týmů a jejích přerůstání ve standardní formu tvůrčích mezigeneračních týmů mimořádně příznivé podmínky dané mj. tradicí technického rozvoje, úrovní vzdělanosti, potřebou obstát ve složitém světě. Ale jsou zde i nejrůznější bariéry, na které zrod, rozšiřování a posílení role tvůrčích mezigeneračních týmů naráží.

První krok, který by v oblasti podpory tvůrčích týmů bylo možné udělat, je to, aby se o nich vědělo a tvůrčí týmy věděly o sobě, aby se mohly vzájemně podporovat tam, kde narážejí na obecně se vyskytující překážky.

Jenže "vyšší autorita" v oblasti, ve které takové týmy působí, často nepomáhá, ale naopak. Proto je tuto oblast potřeba sledovat, problémy evidovat, požadovat jejich odstranění.

(Pokračování)

A k tomu trochu přírody:

Poznáte tento pohádkově kráný hrad?

Hněvín v Mostě. Sice je to jen replika, ale věrná a architektonicky zdařilá. Jsou z ní krásné výhledy. Odskočil jsem si sem po výuce v pobočce naší univerzity, abych načerpal nové inspirace. Právě zde jsem si uvědomil význam taktiky "TĚLO NA TĚLO" (předkládání návrhů, které jsou zdánlivě bez problémů přijatelné, ale v jejichž odmítnutí se projevuje ortodoxie zla) a způsob její prezentace, především pak její souvislost s nástroji teoretické analýzy pozičního investování. Po cestě jsem potkal svého přítele s Danielem Hůlkou. Pak mě čekal sestup po nové ferratě. Dobrodružné, ale zvládnul jsem to. Výstup by byl jednodušší. Shora to vůbec nevypadalo na to, že stezka s ocelovým lanem přejde do podoby této novodobé atrakce.

Lom u parkoviště pod hradem, kde jsem zaparkoval, abych se trochu prošel.

Už z výstupu na hrad Hněvín se nabízejí tyto krásné, byť i monetovsky zamlžené výhledy na pánev a Krušnohorský zlom.

Těsně pod Hněvínem.