Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Inspirující Mallorca: Horší než "vykořisťování"/20
Uveřejňuji další část inspirací, které jsem získal během putování po Mallorce a návazně na výletech v naší přírodě. Pokud někdo nečetl předcházející díly (o dost přišel, ale může to ještě dohonit, Mallorca stojí za to), doporučuji mu, aby si přečetl alespoň tento:
https://radimvalencik.pise.cz/9882-inspirujici-mallorca-horsi-nez-vykoristovani-1.html
V něm se dozví více o kontextu série věnované tématu Horší než "vykořisťování"" i o tom, jak jsem se v seriálu dostal k naší přírodě. Zde jen stručně připomenu, že jsem si právě pod Lovošem uvědomil souvislost Nashova vyjednávacího problému s otázkou, zda při pochopení toho, co se dnes odehrává, vystačíme s Marxovou teorií nadhodnoty (k čemuž se na semináři odehrála zajímavá výměna názorů).
Z technických důvodů uveřejňuji první obrázek přírodních inspirací zde. Je z výletu s VŠFS do Chuchelského háje na kterém byla mj. řeč i o této problematice:
0001pt;line-height:
normal">
Skála nad veřejným piknikovým místem.
Horší než "vykořisťování"/20
Kudy cesta nevede
Tohle si, doufám, přečtou všichni ti, kteří říkají, že bych se měl vyjadřovat "srozumitelněji". Myslím, že to není o srozumitelnosti, ale to tom, co chtějí slyšet. Místo netrpělivosti jim doporučuji, aby trochu více přemýšleli, i když se jim třeba nelíbí podívat se realitě do očí. To, co napíšu v dnešním pokračování, se přímo a bezprostředně týká aplikace dobré teorie v návaznosti na aktuální praxi. Tímto směrem (až na výjimky) budu seriál posunovat.
Konkrétní případ:
Předsednictvo ČMOS pracovníků školství přijalo stanovisko k připravovanému programovému prohlášení nové vládní koalice. S odvoláním na programy stran pětikoalice se v něm uvádí, co by nemělo chybět o školství v jejich programovém prohlášení (cituji):
• Dostat financování školství co nejdříve na průměr zemí OECD, tedy na 6 % HDP.
• Posílit motivaci pro výběr učitelského povolání a podpořit kvalitu profesní přípravy učitelů s důrazem na praktické kompetence.
• Platy pedagogů zvýšit a udržet na 130 % průměrné hrubé mzdy. Platy nepedagogických pracovníků udržet na úrovni srovnatelných profesí. Prosazovat samostatný platový systém pro pedagogické a nepedagogické pracovníky školství.
• Zachovat model financování platů pedagogických pracovníků v poměru 80 % do tarifů a 20 % do nadtarifní složky.
• Vést otevřenou komunikaci se všemi sociálními partnery při úpravách právních předpisů a změnách rámcových vzdělávacích programů.
• Finančně zajistit větší počet pedagogických pracovníků a další personální podporu umožňující individuální přístup pro malé děti v předškolním vzdělávání.
• Zabezpečit financování speciálního pedagoga a školního psychologa z rozpočtu kapitoly školství bez vazby na prostředky ESF.
Viz: https://www.pedagogicke.info/2021/10/predsednictvo-cmos-pracovniku-skolstvi.html
Líbí se vám? Pokud ano, tak se nad sebou zamyslete. Pokusím se v několika bodech uvést, proč tudy cesta nevede.
1. Prakticky všechny body obsahují jen nárokování, nastavuji dlaň. Budiž. Dáme pedagogům víc. Ale na úkor koho. Důchodců? Horníků? Živnostníků?
2. Apel na přerozdělovací moc, které je dnes už víc než dost, je jen přivolávání lišky, aby se dělením sýra ještě více nažrala.
3. Kdo si myslí, že lze spoléhat na naštvanost lidí, ten se hodně mýlí. S naštvanými lidmi lze snadno manipulovat a postavit je proti sobě. Zemi, ve které by taková představa převládla, v současných podmínkách čeká ukrajinizace.
Co tedy měly školské odbory požadovat? – K odpovědi na tuto otázku potřebujeme dobrou teorii. Měly požadovat to, co je na obrázku č. 16, připomenu.
Obrázek č. 16: Důsledky reforem umožňujících plnější využití investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchování a uplatněním schopností člověka
Že z toho obrázku nevyčtete nic konkrétního? Tak se to pokusím formulovat v konkrétní rovině sám:
1. Podpořit zvýšení kvality vzdělávacích služeb větším provázání příjmů jejich poskytovatelů na úspěšnost uplatnění jejich absolventů z hlediska specifik jednotlivých vzdělávacích stupňů dle obecně platných kritérií. Doložitelné ekonomické efekty v nezkrácené velikosti použít jako zdroje financování těch poskytovatelů vzdělávacích služeb, kteří se o tyto efekty zasloužili.
2. K výše uvedenému připravit komplexní reformy vzdělávacího systému, neodkládat jejich jednotlivé kroky, k jejich přípravě přizvat odborníky, kteří se touto problematikou zabývají, i zkušené pedagogy všech stupňů.
3. Zajistit komplexní podporu talentovaných žáků a studentů, zejména těch, kteří pocházejí z příjmově nižších či problémových domácností.
4. Zajistit institucionální podporu těch forem postgraduálního vzdělání, které mají přímé efekty na prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích.
5. Ve spolupráci všech vzdělávacích stupňů zpracovat program přípravy dětí a mládeže na zodpovědný výběr celoživotní dráhy profesního uplatnění.
To je totiž reálná cesta k tomu, jak skutečně dostat oblast vzdělání do centra společenského dění, jak otevřít cestu k výraznému a dlouhodobému zvyšování příjmů pedagogů všech stupňů, aniž by se o ně muselo potupně žadonit. A je to také cesta, jak formulovat takové požadavky, jejichž odmítnutí názorně ukazuje, jak funguje současná moc.
Výše uvedené také ukazuje, že dominantní hra se nehraje mezi "kočkou a myší", ale tou myší, která se nechá sežrat, a tou myší, které se sežrat nenechá, právě tak jako mezi kočkou, která se nažere, a kočkou, která se nenažere.
Z výše uvedeného také vyplývá, kdo je ve skutečnosti spojencem té moci, která v globálním měřítku vyrůstá z pozičního investování. Nárokování bez zvýšení efektivnosti systému je tím, co plní dvojí zhoubnou rolí:
1. Vnáší rozpory mezi ty, kteří chtějí čelit moci pocházející z pozičního investování. Perou se o prebendy, místo aby se postavili na vlastní nohy.
2. Posiluje největší nástroj této moci – diktát masivního přerozdělování. Ten je dnes ovládán právě těmi, kteří mají v rukou nástroj pozičního investování.
Nedělám si iluze, že všem tato drsná skutečnost dojde. Ale pokud se chceme účinně bránit tomu, co nás čeká, mělo by to dojít alespoň některým.
(Pokračování)
A k tomu trochu přírody:
Následující foto jsou z výletu s VŠFS do Chuchelského háje s opékáním buřtů. Sešly se nás téměř dvě desítky, z toho téměř polovina studentů. Byly nejen buřty, ale i skvělé koláče. Rozcházeli jsme se po západu slunce. Pro mě největší překvapení hořeček brvitý. V posledních létech zaznamenáno minimálně výskytů na území Prahy. Probrali jsme v rámci oslavy státního svátku i vybrané pasáže z dějin naší země. I teorii her.
Takovouto krásou jsme šli. S jedním studentem, který u mě píše diplomovou práci, jsme zabrousili do intimních pasáží teorie her. Překvapilo mě, co vše si prostudoval a kam až se dostal. Napjatě nás poslouchali někteří další studenti. Zdáli se mně trochu zaražení. Jeden z nich se zeptal: To vše musíme umět? - Uklidnil jsem ho, že to, o čem si povídáme, není součástí výuky, ale hodně ji přesahuje.
Výstup jsme zdolali bez problémů. V ohradě jsou jeleni a laně. Ale ani označení, které zde je, nenavedlo některé na správnou odpověď na otázku: Je to hnědé a skáče to na laně, co to je?
Poznáte ho? Měli byste. V našich lesích se vyskytuje i s větším stádem poměrně často. Muflon. Toto je parádní samec.
