Uveřejňuji další část inspirací, které jsem získal během putování po Mallorce a návazně na výletech v naší přírodě. Pokud někdo nečetl předcházející díly (o dost přišel, ale může to ještě dohonit, Mallorca stojí za to), doporučuji mu, aby si přečetl alespoň tento:
https://radimvalencik.pise.cz/9882-inspirujici-mallorca-horsi-nez-vykoristovani-1.html
V něm se dozví více o kontextu série věnované tématu Horší než "vykořisťování"" i o tom, jak jsem se v seriálu dostal k naší přírodě. Zde jen stručně připomenu, že jsem si právě pod Lovošem uvědomil souvislost Nashova vyjednávacího problému s otázkou, zda při pochopení toho, co se dnes odehrává, vystačíme s Marxovou teorií nadhodnoty (k čemuž se na semináři odehrála zajímavá výměna názorů).
Z technických důvodů uveřejňuji první z inspirující přírody zde. Poznáte, odkud je?
0001pt;line-height: normal">Horší než "vykořisťování"/12
Zformulování standardní situace prostřednictvím obecně formulovaného Nashova vyjednávacího problému je velmi přínosné z mnoha hledisek. Především umožňuje rozlišit a definovat různé situace, se kterými se v realitě setkáváme. V některých případech lze toto rozlišení dotáhnout až do formulování axiomů jednoznačně vymezujících řešení, v jiných případech máme k dispozici alespoň určitý koncept, který můžeme porovnávat s tím, s čím se v dané oblasti setkáváme. I toto, spíše intuitivní, použití konceptu odpovídajícímu Nashovu vyjednávacímu problému bývá často přínosné.
Jak jsme si uvedli v 8/ pokračování W. Thompson poukázal na to, že kromě bodu nedohody lze uvažovat i další body v případě, že některý z hráčů bude mít možnost získat větší výplatu na úkor druhého hráče, a to i za cenu, že se efektivnost systémů sníží (tj. nebude možné dosáhnout rozdělení v paretooptimální oblasti).
Thomson W.: Bargaining and the Theory of Cooperative Games: John Nash and Beyond, Edward Elgar, Cheltenham, UK, 2010.
Jako příklad uvádí stávku zaměstnanců za vyšší platy, což lze graficky vyjádřit například takto:
Obrázek č. 10: Nashův vyjednávací problém s více body (typ "hrozba stávkou")
Zdroj: Vlastní výtvor
Výše uvedené zobrazení v intencích Thomsonových úvah o dopadech stávky odpovídá například následující situaci:
- Vlastník odmítl ustoupit za hranici výplaty ya, což znamená výplatu xa pro zaměstnance.
- Zaměstnanci na to odpověděli hrozbou stávky a požadují výplatu xb, což pro vlastníka znamená výplatu yb a současně ztrátu efektivnosti.
Na takové rozdělení výplat ovšem vlastník nemusí přistoupit a použije známé sankce (začne selektivně zaměstnance propouštět a najímat zaměstnance nové, což zpravidla znamená další snížení efektivnosti systému).
Na to mohou zase zaměstnanci reagovat empiricky rovněž řadou známých postupů (na příklad nepřipustit vstup stávkokazů do firmy). Vlastník zase může požádat o ochranu státní instituce (povolat policii k tomu, aby umožnila vstup stávkokazů do firmy). Atd.
V našich aplikacích jsme uvažovali jinou situaci. Případ, kdy ten, kdo má majetkovou převahu, může použít prvek investování do své společenské pozice a z tohoto titulu si zvýšit své výplaty, a to i za cenu snížení efektivnosti celého systému. Na to ovšem mohou reagovat různou formou ti, kteří jsou pozičním investováním diskriminováni, což může dále snížit efektivnost systému.
Zdálo by se, že možností různých kroků, které posouvají výplaty ve prospěch jednoho či druhého hráče (pokud pracujeme s konceptem, který danou situaci vyjadřuje jako hru dvou hráčů) existuje těžko uchopitelné množství. V takových situacích je vhodné hledat obecný koncept, který by vhodným a současně výrazným způsobem snížil složitost popisu situace, odhalil v ní to, co je přítomné v každé konkrétní situaci a bylo možné jej upravit do podoby matematizovatelného modelu. Tak jako se podařilo Nashovi při formulování jeho (základního, resp. elementárního) vyjednávacího problému. Vhodné také je, aby koncept, který umožňuje popsat výše uvažované situace, na Nashův vyjednávací problém navazoval. V našem případě jsme to učinili zavedením funkce neutrality pozičního investování.
Z hlediska toho, s čím se setkáváme v reálném životě, můžeme předpokládat, že v každé etapě rozhodování, zda se chovat kooperativně či konfrontačně, má ten, kdo se rozhoduje, určitou představu o důsledcích delších rozhodnutí jednotlivých hráčů a finální situaci.
Upřesnění pojmu "kooperativní" a "konfrontační":
Kooperativní chování (použití kooperativní strategie) znamená, že se nesníží efektivnost systému a že hráč učinil krok, kterým se od bodu nedohody hráči přibližují k dosažení paretovsky optimálního stavu.
Konfrontační chování (použití nekooperativní strategie) znamená, že jeden hráč získává výhodu na úkor druhého hráče, množina výplat se snižuje pod hranici paretovského optima v důsledku ztráty efektivnosti systému.
Připomeňme si důležitý a netriviální závěr ze 7/ pokračování: Pokud se hráči liší odlišným viděním reality v tom smyslu, jak je to ukázáno na obrázku č. 9 s použitím linií neutrality pozičního investování, převáží konfrontační jednání. Tak tomu bývá velmi často tehdy, když si každý z hráčů myslí, že má – obrazně řečeno – "trumfy v ruce" a netuší, že přesně tentýž dojem má i druhý hráč.
Stávající teoretické přístupy se možnosti různého vidění reality jednotlivými hráči snaží čelit tím, že navrhují zapojit roli nestranného arbitra. Viděli jsme to i v 9/ pokračování při prezentaci toho, jak k problému přistupuje W. Thomson (dnes nejlepší z těch, kteří v dané oblasti pracují). Myslím, že v současné spoléhat na arbitra a jeho nestrannost není zcela rozumný přístup k současným problémům.
(Pokračování)
A k tomu trochu přírody:
Z pražské botanické zahrady v Tróji.
Včelky mají napilno. Babí léto končí, zima se blíží.
I zde se snaží včelka stihnout doplnit zásoby dřív, než ji deštivé počasí uvězní v úle.
Nehledal jsem je, ale ať jsem fotil, co jsem fotil, vždy tam byla včelka. Úly jsou kousek odsud i se zajímavou expozicí. Jsou zde umístěny za účelem opylování květin. A také z edukativních důvodů. Expozice je udělána velmi dobře.