Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Inspirující Mallorca: Horší než "vykořisťování"/11

0001pt;line-height: normal;tab-stops:52.9pt">V té Nashově abstrakci se stírá rozdíl mezi vykořisťovatelem a vykořisťovaným, spočívající v nerovné pozici dané vlastnictvím výrobních prostředků. Proto je pro řešení problému vykořisťování nepoužitelná bez uplatnění dalších vědních oborů. Stejně jako bys chtěl řešit vykořisťování jen Hegelovou dialektikou. Ale pohled abstraktní matematiky může při řešení pomoci stejně jako dialektika. Nejsem odborník na Nashův teorém, ale trvám na svém. Vykořisťování není jen jednou z možných variant, ale reálným faktem v kapitalistické společnosti. Ale to co jsi napsal, může přinést (v abstraktní podobě) lepší pochopení, proč i vykořisťovaný neusiluje o zrušení vztahu vykořisťování. Ale podstatu vykořisťování neřeší.

Výše citovaný názor obsahuje dvě hrubé metodologické chyby, a to i z hlediska Marxovy metodologie. Začnu tou menší.

Menší hrubka:

K. Marx vždy zdůrazňoval, že poznání se vyvíjí od abstraktního ke konkrétnímu. Začínáme tou nejobecnější abstrakcí (např. rozbor aktu směny), přitom tak, abychom už v abstraktním zárodku našli všechny rozpory, které odhalíme "nabalováním" (to je můj pojem) konkrétna.

Mj. – ten, kdo brojí proti používání vhodných abstrakcí, nikdy Marxe nepochopil. Obávám se, že mnozí z těch, kteří si stěžují, že píšu příliš abstraktně, nikdy pořádně ani Marxe nečetli.

Ale k věci. To, že základní formulace Nashova vyjednávacího problému předpokládá symetrické postavení obou aktérů, není na škodu, ale ku prospěchu. K. Marx také vychází z předpokladu původního rovného postavení aktérů směny.

A ještě jedno mj. – Nashova formulace vyjednávacího problému (máme výchozí bod nedohody, máme možnost společnou akcí dosáhnout větší společné výplaty, jde o to, jak si tento "přebytek" rozdělit) konkretizuje vyjádření kromě jiného i aktu směny.

Proč je dobré začít předpokladem symetrického postavení aktérů? Jednak proto, že je to jednodušší (abstraktnější a lze tudíž konkretizovat ve více směrech, dle konkrétní situace), jednak – a především – proto, že to umožňuje mnohem jasněji a zřetelněji ukázat, co způsobuje nerovnost.

Marx nerovnost směny ve své teorii nadhodnoty (dělník prodá pracovní sílu, tj. plný počet hodin práce, ale dostane zaplacenu jen její část, náklady na její reprodukci, počet hodin k produkci prostředků nutných k jeho rodinnému životu v daných společenských poměrech) odvozuje od vlastnictví výrobních prostředků (kapitalista je vlastník, dělník ne).

A ještě další mj. – Kdo takto přesně umí zformulovat podstatu teorie nadhodnoty, kdo si dal práci s jejím pochopením a kdo by to neoznačit za "příliš abstraktní", nebo "obtížně srozumitelné"? – ale taková je teorie. Lenost myšlení stojí proti ní.

Takže můžeme očekávat, že nám dobrá konkretizace Nashova vyjednávacího problému (K. Marx by ji jistě uvítal jako dobrý teoretický nástroj) pomůže odhalit ledví vykořisťování či množná něčeho ještě horšího, co ovlivňuje dění v současné době. Tj. využití konceptu Nashova vyjednávacího problému umožňuje přesněji obnažit podstatu nerovnosti vyplývající z existence majetkových rozdílů.

Větší hrubka:

Větší hrubka souvisí s problémem, o kterém věděl již K. Marx. Dejme tomu, že při dnešní pracovní době (8 hodin) a dnešní produktivitě práce si vlastník výrobních prostředků (kapitalista) přivlastňuje nadhodnotu odpovídající 4 hodinám nadpráce. Co s ní udělá? Může si ji v podmínkách konkurence užívat dle libosti?

K. Marx se snažil tento problém řešit v podkladech pro 2. díl Kapitálu, ale ne zcela úspěšně. Rozdělil nadhodnotu, kterou kapitalista získal, na tu, kterou musí investovat, aby obstál v konkurenci, a tu, kterou má pro osobní spotřebu. Ale co to znamená "osobní spotřeba"?

Zde si musíme uvědomit, že čím více by fungovala konkurence v oblasti zdokonalování výroby, tím větší část nadhodnoty by kapitalista musel investovat do inovací ve výrobě, protože platí Nerudovo, "kdo chvíli stál, už stojí opodál" či lidové "kdo zaváhá, nežere".

A nejde jen o investice do fyzického kapitálu. Kromě prostředků na realizaci investic musí investovat do své vlastní schopnosti inovovat (pokud se aktivně účastní výrobního procesu), nebo do schopnosti svých zaměstnanců inovovat, tj. do lidského kapitálu. Snadno domyslet, že v podmínkách konkurence a rostoucí poptávky po "všeobecné práci" (v Marxově smyslu dobře popsané v Rukopisech "Grundrisse" z roku 1857-1859) by se společnost vyvíjela směrem k vytvoření podmínek pro všestranný rozvoj lidských schopností, který se současně mění v nejvýraznější faktor určující dynamiku i kvalitu ekonomického růstu.

Kde je tedy zakopán pes? Co brání této přirození vývojové tendenci? Jeden z největších pomarxových ekonomů, znalec i ctitel Marxova díla J. Schumpeter (rodák z Moravy), díky kterému vstoupil pojem "inovace" v příslušných kontextech do ekonomické teorie, se to snažil vyřešit tím, že odlišuje "podnikatele" a "bankéře", podnikatele přitom považuje za produktivního, zatímco bankéře za parazita a zdroj nepravostí. Ale také si uvědomoval, že nepostihl to pravé.

Závěrem k předešlému: Dobrá teorie, ke které Marxova patří, není zeď bránící dalšímu rozvoji teorie, ale trampolína, která reflexí odlišností modelu a reality umožňuje odrazit se od stávajícího poznání a poskočit dál.

V tom, co píšu, se snažím ukázat, že naprosto zásadní problém je přeměna majetkové výhody ve výsadu, v privilegia, ve společenskou pozici, která druhému znemožňuje uplatnit se s využití schopností, které nabývá vzděláním, studiem, vyhodnocením zkušeností apod. To považuji za zdroj nerovností a navazujících deformací, které se propojují s dalšími (jakými je například rozklad institucí v důsledku působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad). Přitom zdůrazňuji, že přeměna majetkových výhod ve výsady je ekonomickou základnou pro bujení dalších deformací.

K tomu ještě jeden ohlas: "Přimlouval bych se za nějaké lidštější podání uvedeného textu. A to jsem VŠ, politicky v obraze, je to pro mě text obtížně uchopitelný. Což teprve pro obyčejného ovčana... Obávám se, že takoví lidé to nebudou ani číst, natož aby tomu porozuměli."

Vím, že autor tohoto doporučení to myslí dobře. Ale já už o moc populárněji psát nedokážu. Nemyslím, že by třeba Marxův výklad teorie nadhodnoty byl vyložen "lidštěji". Také je to dřina pochopit ho v příslušných kontextech. Je možné, že to, o co se snažím, je zbytečné, protože lidé tak odvykli myslet, tak podlehli povrchnosti, tak zlenivěli duchem, že se jsou v současné době vydáni napospas manipulaci, která je povede k vzájemnému vyvraždění. Ale zůstávám optimistou a doufám, že stále více lidí bude chtít pochopit, o co jde, a vynaložit na to srovnatelné úsilí, s jakým vyplňují křížovku nebo sudoku.

Nyní se vydáme na cestu zdokonalení aparátu, který vychází ze zavedení funkce (či ve zjednodušeném případě linie) neutrality pozičního investování.

(Pokračování)

A k tomu trochu přírody:

Přírodní svah v pražské botanické zahrady v Tróji s výhledem na Prahu 6.

Některé kytky si schovávají svůj rozkět až na samotný konce roku.

Tuto jsem viděl už v létě v Tatrách.

Z expozice v hospodářské části.

Zpět na hlavní stranu blogu