Inspirující Mallorca: Horší než "vykořisťování"/9

Uveřejňuji další část inspirací, které jsem získal během putování po Mallorce a návazně na výletech v naší přírodě. Pokud někdo nečetl předcházející díly (o dost přišel, ale může to ještě dohonit, Mallorca stojí za to), doporučuji mu, aby si přečetl alespoň tento:

https://radimvalencik.pise.cz/9882-inspirujici-mallorca-horsi-nez-vykoristovani-1.html

V něm se dozví více o kontextu série věnované tématu Horší než "vykořisťování"" i o tom, jak jsem se v seriálu dostal k naší přírodě. Zde jen stručně připomenu, že jsem si právě pod Lovošem uvědomil souvislost Nashova vyjednávacího problému s otázkou, zda při pochopení toho, co se dnes odehrává, vystačíme s Marxovou teorií nadhodnoty (k čemuž se na semináři odehrála zajímavá výměna názorů).

Z technických důvodu nejdříve uveřejňuji jedno foto z inspirující přírody:

To je z druhé vycházky k lomům v Požáreckém polesí. Výhled ze živého lomu Svatovice nad Karhanicemi.

Horší než "vykořisťování"/9

Dříve než přejdu k výkladu dalších netriviálních závěrů z konceptu, který využívá funkci (v našem zjednodušeném případě linii) neutrality pozičního investování, ukážu podobný přístup zaměřený na poněkud jiné aplikace. Je přesahem oproti témuž Nashovu vyjednávacímu problému a jde obdobným směrem.

Čtenáře, který se profesionálně nevěnuje dané problematice, poprosím, aby se neděsil toho, že nepohybuje v oblasti, která je mu hodně vzdálena. Určitou představu je dobré mít a do detailů není nutné vnikat. V příštím (stále ještě přípravném) dílu série se setká s opačným typem článku. Snadno představitelnými samozřejmostmi. S tím, čemu lze bez problému porozumět, ale co je moc a moc důležité, ale co si mnohdy neuvědomujeme. Takže vydržte. Toto je pro obecnou informovanost, hned zítra se dostaneme na půdu, kde budeme každý doma.

Jedním z autorů článku, o kterém budu v populární rovině referovat, je William Thomson. Sympatický badatel v nejlepších létech se schopností organzová týmovou práci a soustředit kolem sebe kvalitní tým. Má široký záběr a uplatňuj komplexní přístup. Patří k současné špičce odborníků zabývajících se teorií her. Měl jsem možnost setkat se s ním osobně na jedné přínosné odborné akci, kterou pořádal v Římě před dvěma léty. Kromě jiného vydal obsáhlou monografii, do které zařadil vše podstatné, co bylo v teorii kooperativních her dosaženo.

Zde je odkaz na článek, o kterém budu informovat:

Bargaining with Uncertain Disagreement Points

Youngsub Chun and William Thomson

Econometrica , Jul., 1990, Vol. 58, No. 4 (Jul., 1990), pp. 951-959

URL: https://www.jstor.org/stable/2938357

Název článku "Vyjednávání s body nejistého nesouhlasu" vznikl nezávisle na tom, který používáme ("vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému").

Ve stručné charakteristice obsahu článku (ze kterého vybírám nejdůležitější a mírně rozšiřuji o kontexty, které jsou známé specialistům v této oblasti, ale běžnému čtenáři nikoli) autoři píšou:

Velká nejistota panuje, pokud jde o výsledek typického konfliktu, který může vzniknout mezi vedením firmy a vlastníky práce. Budeme předpokládat, že výhody kooperace jsou známy (množina S, v rámci které probíhá vyjednávání, se nemění). Při analýze vyjdeme z Nashova vyjednávacího problému (zformulovaného a analyzovaného Nashem v roce 1950). Nash popsal problém vyjednávání jako hledání takového rozdělení výplat mezi management firmy a zaměstnance, které je určeno množinou dostupných rozdělení výplat a výchozím bodem nedohody. Pro nalezení adekvátního řešení předpokládal odhalení "přitažlivých" vlastností nejvhodnějšího rozdělení, tj. to, aby řešení odpovídalo intuitivně zřejmým axiomům.

V našem přístupu předpokládáme, že existuje množina dostupných rozdělení S, ale nikoli bod nedohody d. Objevilo se několik studií, v nichž je zobecnění vedeno opačným směrem – je znám bod nedohody, ale množina dostupných rozdělení výplat se může měnit. Aniž bychom popírali význam tohoto pohledu, domníváme se, že při vyjednávání o mzdách s možností použití takového nástroje, jakým je stávka, je náš přístup vhodnější, zejména proto, že důsledky případného konfliktu je velmi obtížné odhadnout. Budoucí ziskovost podniku lze totiž předvídat s přiměřenou přesností na základě jeho výkonnosti v předchozích letech, zatímco dopad stávky může záviset na řadě faktorů, které je podstatně těžší vyhodnotit. Je to dáno mj. tím, že stávky jsou vzácné a dohady o jejich důsledcích často nejsou testovány (stávka je hrozba, která se často ani nerealizuje). Rovněž tak zahrnují řadu parametrů, které je obtížné kvantifikovat, například psychologické připravenost stávkujících, podporu, kterou mohou získat od populace a médií, a pravděpodobnou reakci konkurenčních a příbuzných průmyslových odvětví.

Požadujeme od řešení další podmínku, kterou je konkávnost bodu nedohody, která zaručuje, že strany, které vyjednávají, se dohodnou na kompromisu, dokud nebude vyřešena nejistota (neznalost rozdělení výplat) v bodě nedohody. Abychom tento požadavek konkrétněji ilustrovali, předpokládejme, že vyjednávání probíhá dnes, aniž by bylo známo přesné umístění bodu nesouhlasu, přičemž tato nejistota bude vyřešena zítra. Vyjednávající strany mají dvě možnosti:

- První možností je jednoduše počkat do zítřka a poté vyřešit jakýkoli problém. Výsledná dvojice podmíněných kompromisů, kterou oceňujeme v danou chvíli (dnes), bohužel v obecném případě není pareto-optimální (nesplňuje podmínku kolektivní racionality a obě strany si oproti takovému rozdělení mohou polepšit).

- Druhou možností je vyřešit problém nahrazením bodu nedohody jeho očekávanou hodnotou (to představuje určení nákladů na současné vyhodnocení očekávaného konfliktu) aktuálně (dnes). Tím způsobem řešení neodkládat a vyřešit výsledný problém již dnes. Tato druhá možnost má tu výhodu, že poskytuje kompromisy, které mohou být paretovsky optimální (samozřejmě za předpokladu, že by vyjednávající strany v případě nejistoty takové kompromisy zvolili). Problém je v tom, že to může pro jednu z vyjednávajících stran vést k horšímu než rozdělení podle první možnosti.

Abychom zajistili, že všichni agenti dnes souhlasí s kompromisem, požadujeme, aby druhá možnost vždy dominovala té první.

Následně je v článku provedena analýza předpokladů (axiomů), za kterých odpovídá druhá možnost vyjednávání dosud známým řešením Nashova vyjednávacího problému. V závěru pak říkají:

Ačkoli ani jeden z autorů není odborníkem na laboratorní experimenty, dovolujeme si předpokládat, že výzkum kompromisů dosažených vyjednávajícími stranami na nejistotu v bodě nedohody, jak je zde tato nejistota formulována, by mohla být zvláště vhodná pro laboratorní testování. Bod nedohody je totiž jednoduchým parametrem, se kterým by se mělo manipulovat snadněji než s množinou přípustných výplat. Změny v bodě nedohody lze snadno vyjádřit a sdělit subjektům. Navzdory značnému nárůstu literatury zabývající se experimentálním testováním teorií vyjednávání se zdá, že žádná taková studie nebyla dosud provedena.

K tomu ještě názorná ukázka náročnějších pasáží textu:

Toto vypadá hrůzostrašně, ale jde o přesnou formulaci intuitivně srozumitelných předpokladů, které se týkají vlastností množiny a požadavků na řešení.

A takto vypadá důkaz jednoho z triviálních tvrzení, který ovšem vychází z již známých závěrů:

Zde se neříká nic jiného, než to, kde hledat řešení, které vyhovuje určitým předpokladům.

Někdo by mohl říci: Příliš to připomíná známé "s kanónem na vrabce". Jenže důslednost je v tomto případě na místě. Bez pevných základů hrozí příliš velká volnost (svévole) v interpretování modelů či konceptů. Proto je dobré mít alespoň dílčí představu o tom, co může teorie v dané oblasti dokázat.

(Pokračování)

A k tomu trochu přírody:

Další výlet jsem si udělal o víkendu do Posázaví, do Požáreckého polesí kolem lomů nad Karhanicemi směrem Vlčí rokli. Požárecké polesí je rozsáhlé, členité, se spoustou neoznačených cest. A hlavně inspirující střídáním labyrintu roklí a nečekaně se objevujících výhledů.

Lom ve Svatovicích a výhled z něj.

Tady je vidět, jak se v lomu pracuje.

Údolí Sázavy v okolí Karhanic.