Inspirující Mallorca: Ještě k Litoměřicím/2

Uveřejňuji další část inspirací, které souvisejí s putováním po Mallorce. Úvodní část (kdo nečetl, měl by si přečíst, ať zná kontext) je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/9859-inspirujici-mallorka-litomericke-teze.html

Mallorské ispirace se přenesly i na mého dlouholetého přítele a kolegu na dvou pracovištích Jaroslava Šulce. Reagoval na otázky, které jsem položil ve 3. bodu svých litoměřických tezí. Myslím, že si zaslouží pozornost. Jsem hluboce přesvědčen, že je nejvyšší čas začít efektivně komunikovat o zásadních otázkách. Text J. Šulce odlišuji od svého barvou:

(pokračování, první část jsem uveřejnil včera)

Ať se vrátím k tématu a Radimově otázce:

- V jaké době žijeme, co je podstatou změny, do které jsme svými životy vržení?

- Co je příčinou problémů, se kterými se setkáváme, příčinou příčin těchto problémů a příčinou jejich rezistence, tj., že se je nedaří řešit.,

Soudím, že prapříčina podstaty změn byla na příběhu Moorova zákona právě nastíněna: jsou to zásadně posouvané změny ve společenských výrobních silách nesené obrovskou masou vědeckotechnických poznatků a jejich aplikací. Vedle zmíněné elektrotechniky by bylo možno na tomto místě vyjmenovat asi celou nomenklaturu industriálních a jiných oborů se základem jak v přírodních vědách, tak vědách společenských (tam i tady jsem v nejlepším případě jen poučený laik, o pokroku třeba v psychologii či medicíně vím "Starou Bellu").

A znalec by možná řekl, že posuny v příkladmo zmíněné elektrotechnice nepatří mezi ty prioritní, tedy s nejvyšším iniciačním dopadem, že to může být spíše oblast informačních a komunikačních technologií (ICT) s odnoží vývoje umělé inteligence.

Přiznám se bez mučení, že jsem hodně ovlivněn materialistickou filozofií. Takže

za primární zdroj současných problémů, nedorozumění a v horším případě až konfliktů, nostalgicky pořád považuji systematické opožďování oblastí přímo dotčených mnohdy revolučními posuny ve výrobních silách – tedy výrobních vztahů. Nesouladů z příčin někdy spontánních, jindy velmi gramotně organizovaných a řízených, jindy z důvodů přesně opačných: jako důsledek deficitu inteligence u odpovědných osob a neochoty/neschopnosti vnímat reálný stav věcí.

Opět se uchýlím k příkladu, a znovu z oblasti elektrotechniky, resp. industrie ICT. Není to tak dávno, co za podpory mediální globální lobby byla vybičována protičínská hysterie zacílená na konkrétní firmu Huawei. Detaily včetně teritoriálních raději vynechám, ČR se v tom vymáchala také (a všem dnům ještě není konec). Kouzelné bylo finále causy, kdy americký prezident vyhlásil vůči Huawei tak Američany oblíbenou politiku embarga. Zřejmě Trumpovi včas nikdo neřekl (nebo byl ten expert znalý věci umlčen tamnímu sinofobními jestřáby), že – s ohledem na fakt, kdy Huawei disponuje cca 4/5 všech patentů a znalostí know how v dané oblasti a bez jejich dodávek se američtí producenti obejdou jen do doby, než jim dojdou staré zásoby polotovarů nakupovaných právě u Huawei – případně vyhlášené embargo je bumerangová past, do které není radno padnout, nemá-li si udělat globální ostudu. Trump musel záhy potupně kapitulovat, neměl-li americký IT sektor zkolabovat. Ostuda před očima celého světa, svědčící o diletantismu tamní administrativy, neschopné vyhodnotit dostupné informace. Mj. jiné i fakt, že čínský výzkum v této oblasti má setrvale před zbytkem světa náskok cca 6 – 10 měsíců, který se spíše rozšiřuje, než snižuje. Kdo je – i u nás – schopen dohlédnout důsledky tohoto předstihu při aplikaci IT v dalších (prakticky všech) oborech lidské činnosti a vyvodit z toho relevantní závěry? Současný šéf Senátu, přezdívaný Tchaiwanec, ani šéf jeho zahraničně politického výboru to nejspíše nebudou...

A jedním dechem nutno dodat, že k time lag – tedy k časové nesouřadnosti změn ve výrobních vztazích (a jejich multiplikativním dopadům) a tomu odpovídající a plně komplexní a včasné reakci výrobních vztahů (myšleno velmi široce, tedy hodně "nadekonomicky") nutno přiřadit i všelijaký balast, který věci a děje hodně komplikuje. Ten vyvěrá jednak:

·       z dosud uplatňovaných a dříve osvědčených rituálů společenských, diplomatických, kulturních, zájmových či – obecně – kroků s globálně politickým dopadem;

·       jednak z neschopnosti řídích elit dostatečně věrohodně identifikovat ty změny ve výrobních silách, potažmo takové změny elementárních podmínek trvale udržitelného rozvoje, které – při jejich ignorování – mohou v krajním případě nabývat až podobu černých labutí.

(Doufám, že se dočkáme i dalších pokračování, a to i od dalších kolegů).

K tomu ještě trochu přírody (tentokráte i s významným ponaučením):

Toto je z výletu třetího dne. Počasí nás donutilo změnit místo vycházky, protože hrozil déšť a cesta v divokém terénu mohla být nebezpečná. Výstup po asfaltové cestě na vrch (či spíše stolovou horu) Randa. Samotný výstup i sestup jsou zážitkem. Z vrchu je panoramatický rozhled přes celou Mallorcu. Moře je vidět všemi směry. V jeskyni pod vrcholem žil jeden z nejvýznamnějších a nejzajímavějších filozofů všech dob Ramon LLullus (čte se Juj). O něm se píše i ve Wiki, viz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ramon_Llull

O Llullovi panuje více legend, které se dostaly i do učebnic dějin filozofie. Například to, že během svého bouřlivého mládí se tak bláznivě zamiloval do jedné dívky, že ho za ní přivedly nezkrotitelné hormony na koni až do kostela. Aby zabránila ještě větším skandálům, pozvala ho k sobě v noci domů s podmínkou, že vše proběhne v naprosté tmě. A také tak proběhlo. Po dobrém jídle i pití se vším všudy. A my dospělí dobře víme, co to "se vším všudy" (a patrně několikrát) znamená. Problém byl v tom, že když se po vysilujícím výkonu ráno probudil v její posteli a uviděl ji poprve rozbalenou, zjistil, že celé její tělo, které tak vášnivě líbal, je pokryto rakovinou. Zážitek prý tak otřesný, že všechnu svou sílu přeorientoval již jen na učenost – oblasti filozofie, ale i logiky a teologie (kterou silně racionalizoval a spojil s tím svou životní misi). Oproti očekávání nebyl upálen "svými", ale téměř ukamenován na své misijní pouti mohamedány v rámci multikulturality. Na poslední chvíli byl zachráněn, ale zranění mu zkrátila život, který byl ovšem na tu dobu velmi dlouhý, plných 83 let.

LLulla lze bez nadsázky označit za jednoho z prvních a velmi významných předchůdců novověku. Hlásili se k němu například Mikuláš Kusánský, Giordano Bruno a později Leibniz (i já), všichni, kdo hledali klíč k pochopení světa v odhalení tajemství nekonečna prostřednictvím racionálního myšlení.

Stolová hora Randa, na které je jeskyně, ve které pobýval, je skutečně fascinující. Pohledy z ní nepochybně sehrály významnou inspirující roli při Llullově intelektuálním vývoji. Pro mě to byl velmi silný a inspirující zážitek, neubránil jsem se vnitřní komunikací s touto velkou osobností, která má dodnes co říci.

Pohled z vrcholu Randy na největší pohoří. Tam právě leje jako z konve. Dobře, že jsme jeli sem.

Jeskyně, kde velký myslitel pobýval.

Klášter nedaleko od jeskyně. Dnes z části přeměněný v příjemnou restauraci. Lze se zde i ubytovat. Ale pozor! Delší pobyt na tomto místě může způsobit zvýšený sklon k filozofování se všemi důsledky!

A ještě jeden pohled z Randy do nekonečna. To se to Llullovi filozofovalo, když měl takovéto in

(Pokračování)