Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Co se týče matematiky a lidskému myšlení neblízké umělé inteligence by měl tušit, že:
Podstatou života je informace a ne materiální forma, která slouží k jejímu uchovávání a zpracováni.Život vyžaduje jistou míru složitosti: struktura získává po dosažení jisté meze složitosti schopnost rozmnožovat se, a to nejen vytvářením svých identických kopií, ale dokonce tak, že. vznikající potomkové budou složitější.Informace v živých organismech má dvojí podobu: neinterpretovaná informace (genotyp) slouží k rozmnožování - je odevzdávána potomkům; interpretovaná
informace (fenotyp) slouží jako podklad k vytvářeni struktury nového jedince.
Prostředkem vývoje směrem k složitějším, dokonalejším strukturám - evoluci - je
v případě všech forem života samoreprodukce, mutace a selekce. V případě umělého
života může být evoluce nejenom darwinovská, ale například i lamarckistická
(předpokládá vnitřní směřování organismu k stále větší dokonalosti prostřednictvím
dědění získaných vlastností), popř. může vykazovat tzv. Baldwinův efekt (to, co se
jedinec naučil, se sice přímo nedědí, ale může zvýšit jeho šanci na rozmnožování, a tím se v dalších generacích zvýší četnost výskytu genů odpovědných za lepší schopnost učení). Syntetický proces probíhá in vivo i v pokusech in vitro a „in silico" (v počítači) zásadně směrem zdola nahoru: od elementárních primitiv řízených jednoduchými pravidly k složitým strukturám vykazujícím složité chování. Tento přístup se výrazně liší od procesu shora dolů, charakteristického pro většinu metod umělé inteligence. Jak uvádí (Kelemen, 1994) pro přístup zdola nahoru se používá označeni nová umělá inteligence. Nebyl to nikdo jiný než John von Neumann, kdo přišel s tvrzením, že podstatou života je informace. Proto byl základem jeho automatu informace - na rozdíl od všech mechanických předchůdců.Von Neumann dospěl k názoru, že biologie nabízí nejefektivnější možný systém zpracování informací a jeho emulace může být klíčem k výkonným umělým systémům. John von Neumann bohužel nedokončil svůj důkaz existence takového CA. Von Neumann nebyl spokojen s konceptem kinematického automatu kvůli tzv. black-box problému (nebylo jasné, jak konkrétně vypadá senzor, jak manipulátor atd.). Řešení nabídl jeho přítel a spolupracovník, matematik Stanislaw Ulam. Inspirován růstem krystalů navrhl prostředí tvořené pravidelnou mřížkou - jakousi šachovnici, kde každé poličko představuje jednu buňku. Každá buňka představuje konečný automat, pracující se shodnou množinou pravidel. Množinu takových buněk pak můžeme považovat za organismus. Úloha se tak dostala do roviny čisté logiky. Na základě Ulamova schématu přetvořil von Neumann svůj kinematický model na první buňkový - celulární automat CA. Název CA pochází od Arthura Burkse, editora Neumannových prací z této oblasti (John von Neumann, 1966).
John Horton Conway - matematik na University of Cambridge - byl posedlý myšlenkou
sestaveni neumannovského 2D CA v mnohem jednodušší podobě. Pracoval pouze se
dvěma stavy (jako buňka a prázdné políčko) a s úplným okolím. Dlouho experimentoval s vhodnou lokální přechodovou funkcí:
pravidly pro zrod, přežití a uhynutí buňky. Nakonec našel pravidla, která zaručovala
nejpestřejší dynamiku obrazců, tvořených populacemi buněk:
• zrod - v okolí prázdného polička jsou právě tři buňky („trojpohlavní" rozmnožování),
• přežití - v okolí buňky jsou dvě nebo tří další buňky,
• uhynutí - v okolí buňky je O, 1, 4, 5, 6, 7 nebo 8 dalších buňek.
Výsledná množina pravidel poskytovala též přijatelnou biologickou interpretaci, např.uhynutí příliš osamocené buňky, ale též buňky v přehuštěné populaci. Navrhnutý CA byl nazván hrou života- LIFE - a ta se stala po zveřejnění (Gardner, 1970 a 1971) velice populární.