Už 40 let jezdím na část prázdnin na Východní Slovensko, odkud pochází manželka. Tentokrát z rodinných a kovidových důvodů zde trávím skoro celou dovolenou. Nelituji. Jsou zde krajiny různého druha a půvabu. Protože v nejbližším okolí jsem už vše prochodil, dostal jsem se až k ukrajinským hranicím do obce Ubla.
Hned na začátku túry mě v lesích zastavilo policejní auto. Omluvili se a velmi slušně se otázali, jak jsem se sem dostal, protože místní se zde všichni mezi sebou znají, ale teď viděli novou tvář. Tak jsem sdělil výše napsané, což jim dávalo smysl. Popřáli mně příjemnou cestu. Řekl jsem jim, že jsem rád, že i zde nade mnou někdo bdí. Cítil jsem to tak.
Foto 1: Vzdálené kopce jsou až na Ukrajině a v Polsku.
Foto 2: Tam dole v údolí je Ubla.
Foto 3: Po téo cestě se k ní budu vracet, před kopcem zahnu doleva... Bylo to trochu náročnější, ale zvládl jsem to.
Foto 4: Dokonce jsem narazil i na naučných chodník. Mj. - na celé dvacetikilometrové cestě jsem nepotkal ani jednoho turistu. Ale určitě toto kouzelné místo brzy objeví.