Největší riziko spojené s vakcinováním

Několik poznámek k současnému stavu a průběhu vakcinování

1. Z vakcinování se stal nástroj, do kterého se v boji s koronavirem vkládají největší naděje, a právě to je největší riziko vakcinování.

2. V řadě zemí začíná být zcela brutálně vynucováno: Je "dobrovolné", ale když nemáš dvě dávky, nepojedeš do zahraničí, nebudeš pracovat ve veřejném sektoru, nepůjdeš do divadla ani restaurace.

3. Rakouský kancléř Kurz to řekl stručně a jasně: Epidemie pro řadně proočkované skončila (a ostatní zůstanou v plném lockdownu). A na Kurze jsme všichni krátcí.

4. Nad očkovací diskriminací se lze ztěží rozhořčovat i z hlediska liberálního pohledu: Chci mít klientalu (v hotelu, v restauraci, na univerzitě apod.), tak se řádně proočkujte, ať nemusím podnik zavřít. To se dalo čekat, a kdo čekal něco jiného, byl mimo realitu.

5. Problém nastane, až se ukáže, že očkování samo o sobě nestačí, až bude prolomen očkovací optimismus (či spíše víra, že proočkováním epidemi skončí, že si s námi přestane virus zahrávat).

6. Když sledujeme data z hednotlivých zemí, tak nejvíce zabralo (V USA, Brazílii, Indii a dalších zemích), když kolem sebe lidé viděli skutečné dopady epidemie a začali se sami chovat obezřetně. V tu chvíli se začal nárůst nových případů snižovat.

7. A naopak – nejvíce to vyskočilo tam, kde se projevilo "frajerství" – "našeho etnika se virus nedotkne", "virus nám neuškodí, promoříme se a bude klid", případně dokonce "žádný virus není". Tam se také epidemie drží a bude držet, případně vracet (Británie, my, uvidíme, jak to bude ve Francii...).

8. Pokud dojde k vakcinační skepsi (až zoufalství, že nic nepomáhá, a v tom je to největší nebezpečí), bude nutné si povšimnout, že virus dá o sobě vědět všude tam, kde se může šířit "protfolium nákazy" (tj. v rámci excesivních akcí, jejichž účastníci dostávají velké dávky nákazy, nejnověji Mallorca, u nás třeba slavné Techtle Mechtle).

9. Příliš pozornosti se věnuje novým mutacím, ale ne oscilujícím mikromutacím, v důsledku kterých se mění chování viru z hlediska dvou, přirozeným výběrem zakódovaných tendencí – zklidnění a zdivočení.

10. Nelze si nepovšimnout, jak stabilní tento virus je (s chřipkou se to srovnat nedá, ta se neustále mění, tento virus spíše mutačně "osciluje"). To lze vysvětlit jen tím, že je blízký své evolučně stabilní strategii, že je výsledkem velmi dlouhodobého přirozeného vývoje (z toho vyplývají rizika, ale i pozitiva).

11. Jak se bude epidemie vyvíjet dál, lze těžko odhadnout. Podle mě se budeme stále více setkávat s tím, že onemocní i ti, kteří nemoc prodělali, i ti, kteří byli řádně očkováni. Většinou půjde o lehčí případy (Británie), ale postupně se objeví i těžší, kdy závažnost bude důsledkem dřívějších nákaz. S tímto virem se prostě nežertuje.

12. S virem dokážeme žít a naučíme se to, Žít bez významnějších nepříjemných dopadů či rizik. Ale musíme pochopit logiku jeho chování. A o tom to je.