Národní rozpočtová rada zase mimo mísu

Národní rozpočtová rada zase mimo mísu

Národní rozpočtová rada vydala 22. června "Zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí", která pochopitelně reaguje na narůstající schodek veřejných rozpočtů. Celá je zde:

https://unrr.cz/wp-content/uploads/2021/06/2021-ZPRAVA-O-DLOUHODOBE-UDRZITELNOSTI-VEREJNYCH-FINANCI_A.pdf

Obsahuje některé nové momenty, například rozpracování myšlenky "Mezigeneračních účtů v rámci důchodového systému", a to zejména z hlediska rovnoměrného rozložení zátěže na různé věkové skupiny. Za nejlepší cestu udržení stability penzijního systému považuje svázání důchodového věku s očekávanou dobou dožití. Příslušnou pasáž cituji celou (odlišuji barevně):

6.1 Svázání důchodového věku s očekávanou dobou dožití

První alternativní scénář spočívá v tom, že namísto aktuálně platného důchodového věku předpokládáme v souladu s § 4 písm. a) zákona č.582/1991Sb. svázání důchodového věku s očekávanou dobou dožití. V takovém případě by byl důchodový věk (stejný pro muže i ženy) nastaven tak, aby pro ty, kteří ho dosáhnou, představovala jejich očekávaná doba dožití (tj. doba kterou stráví ve starobním důchodu) čtvrtinu celkového očekávaného věku dožití. Pro simulaci tohoto alternativního scénáře jsme využili projekci důchodového věku ČSÚ75, kterou jsme dále prodloužili tak, abychom mohli provést projekci až do konce našeho projekčního období (tj. do roku 2071). Předpokládáme, že do roku 2030 by se důchodový věk zvyšoval jako v základním scénáři až na hranici 65 let.

Od roku 2034 by pak nastalo jeho další postupné prodlužování až na úroveň 67,9 let ke konci projekce. Postupné zvyšování zákonného důchodového věku bude v projekci působit směrem k nižším deficitům a nižšímu dluhu prostřednictvím několika kanálů. Jednak mírně zvýší projektovanou výši HDP, protože v důsledku pozdějších odchodů do důchodu postupně vzroste počet pracovníků v ekonomice (přibližně o 5% v závěru projekce v porovnání se základním scénářem). Proporcionálně s tím dojde ke zvýšení příjmů sektoru veřejných institucí. K hlavní změně však dojde na výdajové straně veřejných rozpočtů. V rámci důchodového systému sice mírně vzrostou výdaje na invalidní důchody a díky prodloužení doby pojištění i průměrný starobní důchod. Zvyšování důchodového věku se ale projeví především v poklesu počtu vyplácených starobních důchodů, což povede k nižším výdajům na starobní důchody. Počet starobních důchodců tak bude v roce 2071 ve srovnání se základním scénářem nižší až o 11,2 %, celkové výdaje na starobní důchody pak budou nižší o 7,9 %. V menší míře se budou ve srovnání se základním scénářem snižovat i důchody vdovské a vdovecké, kde pokles počtu vdovských a vdoveckých důchodů vyplácených v souběhu převáží mírný nárůst sólo vdovských a vdoveckých důchodů. Saldo důchodového systému bude v důsledku postupného zvyšování důchodového věku od roku 2050 až do konce projekce lepší přibližněo1,1–1,4 % HDP.

Snížení deficitů důchodového systému povede k odpovídajícímu poklesu primárních deficitů a spolu s mírně vyšší úrovní HDP a nižšími úrokovými platbami povede k úrovni dluhu, která je k roku 2071 o 45 p. b. nižší než v základním scénáři (viz graf 6.2.1). Jedná se tedy o scénář s významným pozitivním dopadem na úroveň budoucího dluhu. Přesto je však patrné, že svázání důchodového věku s dobou dožití nevede samo o sobě k dosažení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. (s. 47)

K tomu:

Úvaha jdoucí "mimo mísu".

1. Poklesnou sice náklady na důchody, ale vzrostou náklady na další sociální výdaje (dávky v nezaměstnanosti apod.).

2. Paušální prodloužená doby odchodu do starobního důchodu znemožní zabudovat do systému motivace, které by vedly k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění, kde jsou mnohem větší rezervy.

3. Roste sice průměrná doba dožití, ale výrazně se zvyšuje rozptyl schopnosti a možnosti produktivního uplatnění v jednotlivých věkových skupinách, proto paušální prodloužení je pro velkou část populace stresující a kontraproduktivní.

Přitom řešení existuje: Zvýšit motivační roli penzijního systému k produktivnímu uplatnění člověka i ve vyšším věku a podpořit ji navazujícími reformami v oblasti cílené zdravotní péče (aby pojišťovna i poskytovatelé zdravotní péče byli zainteresováni na prodloužení horizontu i zenitu produktivního uplatnění), v oblasti celoživotního vzdělávání (cílený upgrade kvalifikace a dalších předpokladů uplatnitelnosti) i v oblasti osvěty. Touto cestou se výrazně prodlouží průměrná doby produktivního uplatnění člověka bez vedlejších negativních účinků. Jde totiž (a to i ve smyslu samotné podstaty penzijního systému) o solidaritu mezi těmi, kteří ještě mohou být ve vyšším věku produktivně činní, a těmi, kteří tuto schopnost ztrácejí. Jde také o to, aby se hlavní oblastí dlouhodobého produktivního uplatnění stávaly tvůrčí mezigenerační týmy jako nositelné inovačního potenciálu společnosti.