Několik otázek k levicové politice

V sobotu 19. června pořádal Městská organizace KSČM v Brně odborný seminář na téma "Současná levice, charakter a možnosti". Zde je písemná forma mého příspěvku:

Několik otázek k levicové politice

"I hlupák dokáže položit otázku, na kterou ani deset mudrců neodpoví."

(Ruská lidová moudrost)

Radim Valenčík

1, Víme, co je to levice, a dokážeme se shodnout na tom, co je levice?

2. Víme, proč je současná levice celosvětově v krizi, a dokážeme se shodnout, proč?

3. Co znamená pojem "komunismus" a přežil se?

4. Mají komunity tvořené lidmi a lidstvo jako celek svou evolučně stabilní strategii?

5. Proč prožíváme dobu historického excesu a kudy vede cesta vpřed?

6. Jde o 4. průmyslovou revoluci, nebo o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí?

7. Potřebujeme "marketingovou", nebo "programovou" stranu?

K první otázce:

Rozdělení na levici a pravici je stále aktuální. Kvalifikovaná levice se snaží prosadit historicky adekvátní pojetí rovnosti oproti privilegiím, která se stala dysfunkčními, zatímco pravice se snaží privilegia, tj. výsady jedněch oproti druhým, obhájit a udržet.

Ke druhé otázce:

Vzhledem k tomu, že obhajoba privilegií, zpravidla založených na majetku, poskytuje pravici značnou výhodu, má levice jedinou oblast, ve které má převahu. Touto oblastí je pravda, tedy pravdivé poznání reality. To bez teorie nejde, resp. platí, že bez revoluční teorie není revoluční hnutí. Ti, kteří se považují za levicové, nebo obsadili parketu levice, ztratili kontakt s teorií, nerozumějí jí, nevědí ani, co to dobrá teorie je a jak se o ni opřít. Bez teorie ale žádnou levicovou politiku nelze dělat a levicové politika bez teorie nemůže být úspěšná.

K třetí otázce:

Marx s Engelsem se k tomu, co je komunismus vyjádřili v Komunistickém manifestu zcela jednoznačně: Je to společnost, v níž svobodný rozvoj každého jednotlivce je podmínkou svobodného rozvoje všech (závěr druhé kapitoly). Tím také zformulovali, o jaký typ rovnosti jde. Je to dynamická rovnost, která je současně ekonomickyý efektivní, protože rozvoj schopností člověka je tím, co nejvíce urychluje ekonomický růst založený na inovacích, a současně se tím mění i kvalita růstu tak, aby odpovídala podstatě člověka.

K čtvrté otázce:

Bez toho, aby se kterýkoli organismus přiblížil své evolučně stabilní strategii, nepřežije. Evolučně stabilní strategie (ve smyslu matematické teorie her) je taková, že pokud ji určitá komunita dosáhne, nevyplatí se žádnému hráči ji jednostranně změnit (např. jednat na úkor ostatních a očekávat, že tím získá větší prospěch). Evolučně stabilní strategie kterékoli lidské komunity (malé i velké, dokonce i globální) v podmínkách, kdy je udržitelnost založena na inovační dynamice, předpokládá právě to, aby byly vytvořen podmínky, ze kterých je svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech, tj. plná komplementarita všech založená na jedinečnosti každého z nás. Z lokálních iniciativ jdoucích tímto směrem vzejde i postupná proměna globální společnosti.

K páté otázce:

Historicky exces prožíváme právě proto, že uvažujeme setrvačně ve zlomové době. Setravačný vývoj vždy vede do slepé uličky a pokud se včas nepřejde na vzestupnu trajektorii vývoje, problémy narůstají. Bez dobré teorie nelze změnit setrvačný vývoj, nelze si udělat představu o podstatě změny, která nás čeká, nelze mít perspektivní a realistickou vizi odpovídající na otázku, co dělat i čím začít.

K šesté otázce:

Jde o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, dokonce o změnu ještě výraznější. Jde o vyřešení hádanky lidských dějin. Jde o přechod ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách, tj. službách připívajících k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností (vzdělání, péče o zdraví, ale i výchova či lázeňství, vzniknou ovšem i nová odvětví tohoto typu). Tyto služby se stanou dominantním produkčním sektorem a umožní dynamický i neomezený ekonomický růst, jehož kvalita bude bezprostředně podřízena naplnění přirozeného bohatství a smyslu lidského života.

K sedmé otázce:

Markentingové strany slouží k udržení privilegií menšiny ve společnosti i manipulované menšiny uvnitř stran. Levicová strana musí být stranou programovou, Její program nemůže mít podobu slibů, ale perspektivní a realistické vize odpovídající každému, kdo má zájem, na otázku, co dělat i čím začít, a to v bezprostřední návaznosti na reálnou aktivitu příslušné strany. Levicové strana musí každému umožnit, aby se svou aktivitou zapojil do těch změn společnosti, které nazrály. A každému musí v tomto poskytnout oporu, a to i pokud jde o nalezení smyslu jeho konání.

K tomu:

Odpovědi vycházejí z teoretických monografií zpracovaných týmem působícím při VŠFS v létech 2014 až 2020 (letos je připravována další). Všechny jsou celé ke stažení zde:

https://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2479-monografie

·       Bohatství a chudoba jako problém (2020)

VALENČÍK, Radim, Michal BLAHOUT, Ondřej ČERNÍK, Jan ČERVENKA, Michael KROH, Jan MERTL, Vladislav PAVLÁT, Ondřej ROUBAL, Pavel SUCHÝ, Petr WAWROSZ a František ZICH

·       Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivních služeb (2019)

VALENČÍK, Radim, Petr WAWROSZ, Michal BLAHOUT, Ondřej ROUBAL, Jiří MIHOLA, Jan ČERVENKA a Sůva MICHAL

·       Odvětví produktivních služeb. Teorie a praxe (2018)

VALENČÍK, Radim, Michal BLAHOUT, Jan ČERVENKA, Miroslav JURÁSEK, Patrik KAJZAR, Jan MERTL, Jiří MIHOLA, Vladislav PAVLÁT a Petr WAWROSZ

·       Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem (2017)

VALENČÍK, Radim, Michal BLAHOUT, Jan ČERVENKA, Jan MERTL, Petr WAWROSZ, Jiří MIHOLA, František ZICH a Tomáš KOSIČKA

·       Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb? (2015)

VALENČÍK, Radim, Petr WAWROSZ, Jan MERTL, Petra JÍLKOVÁ, Jan ČERVENKA, Jiří MIHOLA, Michal BLAHOUT, O. ČERNÍK, P. KAJZAR a T. KOSIČKA

·       Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb (2014)

VALENČÍK, Radim, Petr WAWROSZ, Jan MERTL, Jaroslav VOSTATEK, Rafik BEDRETDINOV, Michal BLAHOUT, Jan ČERVENKA, Pavel ČÍRTEK, Arnošt KLESLA, Tomáš KOSIČKA, Václav LEINWEBER, Dominik STROUKAL, Jiří ŠNAJDAR a Jaromír TICHÝ