Aktuální reflexe doby: Kritika „Desatera“/1

Začal jsem na pokračování psát seriál na téma "Aktuální reflexe doby". Jednotlivé díly zařazuji s denním odstupem i do své "COVI-kávičky", ve které sleduji širší kontext společenského dění spojený se současnou epidemií. První díl jsem věnoval definování hlavních témat, která ovlivňují současný vývoj, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/9433-aktualni-reflexe-doby-uvod-do-problemu-prusvihu.html

Jedním z podnětů, které mě k napsání seriálu přiměly, bylo "Desatero" ("Deset věcí, které jsme se naučili během Covidového převratu"). Několikrát oběhlo českým prostorem skupinových a řetězových mailů. Jeho "úspěch", dá-li se to tak nazvat, svědčí o dost hluboké krizi společenského vědomí a hlavně sebevědomí. Zde uveřejňuji první část jeho rozboru (fialovou barvou je odlišen původní text "Desatera" od mých poznámek):

1. Náš politický systém je beznadějně zkorumpovaný.

Prakticky všichni politici jsou beznadějně zkorumpovaní. Nelze věřit žádné politické straně. Všichni mohou být a byli koupeni.

K tomu ode mne:

Plácnutí do vody. To bylo každému zřejmé už před "Covidovým přeratem". Ani náznak pokusu ukázat, jak se tento systém vyvinul. Jde o synergický efekt srůstátní struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a struktur vznikajících na bázi pozičního investování v podmínkách monopolárního světě (kdy si mcenský systém na čas "mohl dovolit" takový propad efektivnosti, protože se nechal sanovat celým světem. Podrobně popsáno zde:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

Doba, kdy takto moc mohla fungovat, končí a jdeme do turbulencí. V té nám nářky nepomůžou. Je nutné pochopit, o co jde, mít jasnou představu o perspektivní a realizovatelné vizi, vědět, co dělat.

2. Demokracie je podvod.

Je to podvod už hodně dlouho. Skutečná demokracie nikdy nebude existovat, dokud jsou peníze a moc znamenají v podstatě totéž.

K tomu ode mne:

Další plácnutí do vody. Žádný typ uspořádání vztahu mezi těmi "nahoře" a těmi "dole" není dokonalý ve smyslu nezranitelnosti vůči excesům doby. Vyjádřit se pohrdlivě k demokracii bez náznaku pokusu o analýzu toho, co její selhávání způsobuje, je standardní manipulace s lidmi. Alternativou je co? Monarchie, samospráva, nebo naprostá rezignace na jakoukoli účast ve společenském dění?

3. Systém se nezastaví před ničím, aby si udržel svoji moc, a je-li to možné, bude úroveň kontroly a vykořisťování zvyšovat.

Je zcela bez zábran. Žádná lež není příliš pobuřující, žádné pokrytectví příliš nechutné, žádná lidská oběť příliš velká.

K tomu ode mne:

Další plácnutí do vody. To bylo také dávno před "Covidovým přeratem". Zlo je vždy bez zábran. Ale kdo nevidí stupňující se krizi systému a skutečnost, že jdeme do turbulencí, je slepý, nebo se snaží otrávit lidi tak, aby v nich převážil pocit rezignace. Nechápu, jak někteří z mých přátel mohli takovéto svinstvo s nadšením rozšiřovat místo toho, abychom se společně shodli na tom, co dělat.

4. Takzvaná radikální hnutí obvykle nejsou nic radikálního.

Ať tvrdí, že útočí na systém z libovolného úhlu, pouze to předstírají, místo toho slouží k odvádění nespokojenosti do směrů, které jsou pro mocenskou kliku neškodné a pro její cíle dokonce užitečné.

K tomu ode mne:

Co je nového na tomto poznatků? Jakékoli hnutí je v podmínkách současného typu moci (zcela nezávisle na nějakých virech) kontaminováno provokatéry, je prošpikováno lidmi, kterými je manipulováno selektivním poskytováním inside informací. Během epidemie se to jen ukázalo o trochu zřetelněji. Aby byl rozštěpen a dezorientován odpor vůči současné globální moci, byla jako typická "inside informace" (či přesněji dezinformace) rozšířena představa, že celý koronavirus je podvod, že vše je vymyšlene a že až to praskne, dojde k zásadní společenské změně. To nadšení, s jakým někteří toto "náboženství" přivítali! Oni jsou přece ti vyvolení, kteří znají pravdu. Ovšem ten, kdo tento trik vymyslel, dobře věděl, že koronavirus bude mít oběti a dost obětí, tolik, aby drtivá většina společnosti jej začala brát jako realitu, protože jim odešel někdo blízký. Tím se podařilo dezorientovat a diskreditovat velkou část těch, kteří se snažili něco změnit. Část z nich začala uvažovat trochu realističtěji, z části z nich se stali zaslepení, nenávistní, agresivní fanatici zcela odtržení od reality s dokonale amputovanou schopností přemýšlet.

(Pokraačování)