Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Jak spojit Grétu a Chomejního? Postomoderní mix/4
Kam jdeme? Nutnost filozofického pohledu. Srovnání s racionalizovaným islámem/4
Článek Hamidreza Ajatolláhy, který je zjevnou propagací racionalizovaného islámu včetně jeho teologického základu, jsem si ke konkretizaci představy o cestě vpřed , vybral záměrně. Občas je potřeba podívat se na sebe (tj. na vlastní pozici, kterou je v mém případě tolerantní kritický racionalismus vyúsťující v pojetí dějin jako přírodně historického procesu) očima někoho jiného, který je ovšem také dostatečně vzdělán a snaží se podpořit svá tvrzení racionální úvahou. Článek H. Ajatolláhy je jedním z nejlepších racionálních (byť i dost účelově propagandistických) výtvorů z islámského světa. Celý článek najdete zde:
Od svého textu jej odlišuji fialovou barvou a doplňuji svými komentáři.
Západní humanismus, který tři sta let dominoval světu, je v úpadku - 4. část
0001pt">(Lidská přirozenost není jen jedna)
Hamidreza Ajatolláhy
Někteří současní vědci pak při zkoumání liberální demokracie dospívají k závěru, že důsledky liberálních demokracií mohou být v budoucnu horší než marxismus. Americký militarismus v uplynulých letech učinil z liberální demokracie nepřítele lidstva. Západní liberální demokracie podporují Izrael a jeho obrovské zločiny a imperialistický militarismus a jaderné zbrojení USA.
Humanistické úspěchy západního moderního politického myšlení ve skutečnosti způsobily největší katastrofy v lidské historii, především první a druhou světovou válku. Moderní západní lidé sice odmítají politické systémy, jako je fašismus, rasismus a nacismus, ale nemohou opomíjet jejich sekulární humanistický základ. Sekulární stát zřejmě přinesl tragédie, které jsou důsledkem sekularize, proto není racionální se na ni automaticky spoléhat.
Tyto jevy tvořily první stadium úpadku humanismu. Pojetí světa bylo až do poloviny 20. století pouze humanistické a vycházelo z marxismu, liberalismu nebo z jiných modelů k vládnutí světu. A v dominantním diskurzu o lidské společenské činnosti značně opomíjený význam náboženství nevěnoval žádnou pozornost teocentrismu. Až íránský šíitský duchovní vůdce Chomejní (1902–1989) přinesl náboženství do centra společenského diskurzu.
Humanismus, jenž měl pouze vnitřní problémy, ale zvenku jej nic neohrožovalo, začal čelit nové silné výzvě teocentrismu, jež se lišila od té ve středověku. V lidském životě se stále více objevovala Boží přítomnost. Velká íránská revoluce v čele s Chomejním změnila humanismus dominující více než tři sta let. Tento obrovský šok hrál v jeho úpadku hlavní roli. Mnoho náboženských hnutí sice přímo nenásledovalo Chomejního, ale podobně odmítala sekulární humanismus a zdůrazňovala svá učení ve většině lidského života.
K tomu ode mne:
A šídlo je z pytle venku. Z celého složitého filozofického rozjímání to skončilo obyčejnou agitkou ve prospěch likvidace sekulárního státu a nastolení islámského teokratického chomejnismu. Uvidíme, jak nám jej H. Ajatolláhy vylíčí. Zatím jen pro základní orientaci:
Podle nové ústavy byla Íránská islámská republika teokratickým státem, ale ve skutečnosti měla všechny znaky Chomejního osobní diktatury, prosazované náboženskou kontrolou všech státních funkcí a podřízením všech politických stran ideovému dozoru náboženské rady. V důsledku války s Irákem (od září 1980 do srpna 1988) se teokratický způsob vlády spojil s podporou perského nacionalismu - tím si Chomejní sice upevnil pozice v zemi, ale na druhé straně znemožnil sjednocení radikálního muslimského hnutí a jeho prosazení v rámci arabských zemí.
I po Chomejního smrti zůstal systém nadvlády ajatolláhů v Íránu zachován a jejich způsob odmítání euroatlantické kultury (upevňován démonizací Spojených států amerických) se stal příkladem pro další náboženská muslimská hnutí, např. pro Tálibán. Dlužno podotknout, že relativně neexpanzivní Írán má pro averzi vůči euroatlantickému světu důvody, související např. s podporou západních mocností poskytovanou saddámovskému Iráku v jeho invazi do Íránu v roce 1980, jež si vyžádala cca 1 milion životů. 3. července, v závěru osmiletého konfliktu, sestřelil americký raketový křižník USS Vincennes íránský Airbus s 290 civilisty na palubě na jeho běžném linkovém letu. Íránci to berou jako varování, kterého se jim od USA tehdy dostalo, aby se podřídili rezoluci 598 zakazující jejich jednotkám odvetu vůči Iráku, protože na udržení jeho tehdejší politické, územní a ekonomické konfigurace měl Západ zájem, neboť ji sám z části utvářel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%BAholl%C3%A1h_Chomejn%C3%AD
Je to jen povrchní charakteristika. Chomejnismus je pragmatické učení (nehledejme za ním žádný filozofický systém, to i H. Ajatolláhy dobře ví), eklekticky a z hlediska doby konjunkturálně propojuje různé přístupy (třeba i vzývání zelené Gréty, když se to bude hodit, tak třeba i gendru...). Jako celek slouží společnosti, jejíž ekonomika je založena na diktátu redistribuční moci. Takže nic nového pod sluncem. Jen z bláta do louže. Využít "natrávené" (rozkládající se) evropské kultury (původně založené na kritické racionalitě a vědě s touto kritickou racionalitou spojené) k pokračování v tendenci vedoucí do slepé uličky.
Ale třeba nám H. Ajatolláhy ukáže, že to tak není, vylíčí chomejsnismus v lepším světle. Tak si počkejme na závěr.
(Pokračování)