Jak spojit Grétu a Chomejního? Postomoderní mix/3

Kam jdeme? Nutnost filozofického pohledu. Srovnání s racionalizovaným islámem/3

Článek Hamidreza Ajatolláhy, který je zjevnou propagací racionalizovaného islámu včetně jeho teologického základu, jsem si ke konkretizaci představy o cestě vpřed (tedy z hlediska tohoto seriálu o době postkovidové), vybral záměrně. Občas je potřeba podívat se na sebe (tj. na vlastní pozici, kterou je v mém případě tolerantní kritický racionalismus vyúsťující v pojetí dějin jako přírodně historického procesu) očima někoho jiného, který je ovšem také dostatečně vzdělán a snaží se podpořit svá tvrzení racionální úvahou. Článek H. Ajatolláhy je jedním z nejlepších racionálních (byť i dost účelově propagandistických) výtvorů z islámského světa. Celý článek najdete zde:

https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/zapadni-humanismus-ktery-tri-sta-let-dominoval-svetu-je-v-upadku.A210210_232530_pozice-tema_lube#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

Od svého textu jej odlišuji fialovou barvou a doplňuji svými komentáři.

Západní humanismus, který tři sta let dominoval světu, je v úpadku - 3. část

(Lidská přirozenost není jen jedna)

Hamidreza Ajatolláhy

Ve druhé polovině 20. století filozofie ukázala, že věda nemůže být kritériem pravdy, protože její pravdivost byla vážně zpochybněna. Věda na základě postoje, který dal Bohu subjektivitu, nahlížela subjektivně a jeho objektivní pravdu odmítla. Toto (vědecké) myšlení za některých okolností daný vědecký zákon přijímá a za jiných odmítá. Jeho přijetí a odmítnutí není založeno na realitě, ale na lidském rozhodnutí. Tento zásadní rys vědy však zpochybnil její realitu, nejdůležitější kritérium pro dostatečné lidské poznaní.

Nezávislá moc člověka díky technologiím byla dalším znakem humanismu. Zatímco 20. století se vyznačovalo vývojem vědy a technologií ve prospěch lidstva, 21. století je velmi skeptické k této lidské činnosti kvůli katastrofám, které tento technologický vývoj způsobil. Proto se v něm klade důraz na životní prostředí. Tento nový přístup přináší bioetiku do centra vědeckého a technologického výzkumu.

Kvůli nedostatečnosti sekulární bioetiky v tomto století sílí potřeba náboženství k odstranění znečištění životního prostředí způsobeného lidskou marnivostí. Sajed Hosejn Nasr, íránský profesor islámských studii, analyzoval náboženství a jeho roli v pomoci lidstvu najít nejlepší řešení ve své knize Religion and The Order of Nature (Náboženství a přírodní řád). Tvrdí v ní, že je poskytují Abrahámovská náboženská vyznání, zejména islám.

Problém a ohrožení v důsledku znečištění způsobeného sekulární vědou a technologiemi založenými na autonomních zásazích lidí do přírody a krizové řešení jsou hlavním zájmem vědeckého a technologického výzkumu. V této nutnosti řešení se však ukazuje slabina humanismu, který přinesla obrovské potíže a potřebu posvátné vědy. Možná nastal čas, aby náboženství spasila lidstvo.

Sekulární humanistické koncepty, které hájí oddělení náboženství a státu, jako je socialismus, demokracie či liberální demokracie, usilovaly o alternativy k náboženskému státu, ale tyto politické systémy měly mnoho problémů, na něž poukazují političtí filozofové. Marxismus patřil k jednomu z modelů modernity, který ve většině 20. století přitahoval mnoho národů, protože byl považovaný za nejlepší pro řízení státu, ale jeho politické zhroucení ukázalo nevhodnost sekulárních řešení.

(Pokračování)

K tomu ode mne:

Tak to byste nečekali: Spojení islámu s Grétou! Podle H. Ajatolláhy evropský kritický racionalismus (spojený s humanismem) selhal nikoli proto, že byl opuštěn a převálcován postmodernou, ideologickou nadstavbou manipulace sloužící státu, jehož ekonomika je založena na diktátu přerozdělovací moci, ale proto, že zapomenul na objektivitu Boha a připustil devastaci přírodního prostředí!

Ideologie, kterou prezentuje H. Ajatolláhy, je na nedovzdělaný materiál, který hojně poskytuje stávající stav evropského školství tím, že opouští přírodovědecký základ (včetně matematického).

Věda vycházející z novověké tradice a opírající se o kritický racionalismus nabízí toto řešení: Důrazem na vzdělání (jako jednu z nejdůležitějších složek plného rozvoje lidských schopností) zvyšovat inovační potenciál společnosti, jehož uplatnění zásadním způsobem mění charakter ekonomického růstu a limitně odlehčuje jeho závislost na materiálových i energetických vstupech (až k nule, resp. k tomu, co lze získat recyklací). Dochází k lokalizaci výrob prostřednictvím nanotechnologií a replikačních technologií (jejichž zárodkem jsou dnešní 3D a 4D technologie). Současně se výrazně rozšiřuje oblast produktivních služeb, služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností, což je základ skutečné humanity, skutečného a přirozeného naplnění lidského života (včetně prožitkového bohatství). Tento plný rozvoj schopností se stává základem společenských vztahů, v nichž svobodný rozvoje každého jednotlivce je podmínkou rozvoje všech a jako takový působí současně jako nejvýznamnější zdroj technologického pokroku.

Co nabízí vize H. Ajatolláhy? Uvidíme. Ale nečekejte, že se vám to řekne na rovinu.

Ještě stojí za to podívat se na tuto pasáž: "Toto (vědecké) myšlení za některých okolností daný vědecký zákon přijímá a za jiných odmítá. Jeho přijetí a odmítnutí není založeno na realitě, ale na lidském rozhodnutí. Tento zásadní rys vědy však zpochybnil její realitu, nejdůležitější kritérium pro dostatečné lidské poznaní."

Jako přes kopírák opsáno od současných postmoderních útoků na lidskou racionalitu. Zabírá ovšem jen na lidi nedovzdělané. Každý, kdo zná historii rozvoje přírodních věd do současnosti, ví, že každá teorie je podmíněna, tj. platí jen za určitých podmínek. Je to dáno povahou světa, ve kterém žijeme. Nevyčerpatelným bohatství jeho struktury ve všech směrech, které postupně odhalujeme, přičemž o existenci některých z nich jsme ještě nedávno nic netušili. Ale přesah stávajících podmínek je vždy spojen tím, že se předcházející teorie, byť i určitým způsobem restrukturovaná, stává součástí rozvinutějšího teoretického systému. Není pravda (je to spíše ideologizovaná lež), že "jeho(určitého vedeckého zákona) přijetí a odmítnutí není založeno na realitě, ale na lidském rozhodnutí". Když zjišťujeme, že se v důsledku (zpravidla právě nových technologií založených na předcházejícím poznání) dostáváme do oblasti, kterou jsme doposud neznali, překročení podmínek objevujeme nové jevy a jejich poznání je spojeno s odhalením nového zákona, není to odmítnutím předcházejícího poznání a předcházejícího zákona. Předcházející poznání, které další krok vpřed umožnilo, se stává specifickým případem rozvinutější teorie.

Nikdy se nejedná o svévolné lidské rozhodnutí, ale o postupný vývoj lidského poznání, který probíhá v rámci přírodně historického procesu, kdy člověk či společnost přetvářejí přírodu a tím i sami sebe. Směřování lidských dějin je dostatečně poznatelné, aby bylo možné v dobových podmínkách pochopit, o co jde a co dělat.

To platí i v oblasti společenských věd, tedy věd o společnosti. Pokud ovšem navazují na přírodní vědy. Konkrétně to znamená, že vycházejí z přírodně historického pojetí vývoje společnosti, tedy toho, že:

1. Vývoj společnosti a člověka je pokračováním vývoje přírody.

2. Proces sebeutváření člověka i společnosti se odvíjí od procesu přetváření přírody člověkem či společností.

(Pokračování)