Kam jdeme? Nutnost filozofického pohledu. Srovnání s racionalizovaným islámem/1
Článek Hamidreza Ajatolláhy, který je zjevnou propagací racionalizovaného islámu včetně jeho teologického základu, jsem si ke konkretizaci představy o cestě vpřed, vybral záměrně. Občas je potřeba podívat se na sebe (tj. na vlastní pozici, kterou je v mém případě tolerantní kritický racionalismus vyúsťující v pojetí dějin jako přírodně historického procesu) očima někoho jiného, který je ovšem také dostatečně vzdělán a snaží se podpořit svá tvrzení racionální úvahou. Článek H. Ajatolláhy je jedním z nejlepších racionálních (byť i dost účelově propagandistických) výtvorů z islámského světa.
Na úvod
Článek začíná nadějně. Projevuje určitou znalost vývoje evropské racionality (filozofie, vědy). Je kritický k současnému stavu evropské civilizace. Ale když má dát vlastní řešení? Spojení Chomejního a Gréty (islámistů a ekoalarmistů), to vše na bází theokratizované postmoderny, (postmoderny, ve kterou zdegenerovala evropská racionalita).
Pokud za základní alternativu považujeme:
- na jedné straně setrvačné směřování k neefektivní a rozkládající se společnost, jejíž ekonomika je založena na diktátu redistribuční moci, společnost, která jako ideovou oporu využívá relativizaci, odmítá vědu a s ní spojenou racionalitu, aby mohla manipulovat s člověkem;
0001pt">- na druhé straně realizaci změn, které vyústí ve společnost, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách, službách zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností, které je přirozeným naplněním bohatství lidského života i nejvýznamnějším faktorem určujícím dynamiku a kvalitu ekonomického růstu;
tak to, s čím H. Ajatolláhy přichází je jen náhrada jedné verze společnost, jejíž ekonomika je založena na diktátu redistribuční moci jinou verzí téhož.
Celý článek najdete zde:
Od svého textu jej odlišuji fialovou barvou a doplňuji svými komentáři.
Západní humanismus, který tři sta let dominoval světu, je v úpadku - 1. část
(Lidská přirozenost není jen jedna)
Hamidreza Ajatolláhy
Lidstvo bylo hlavním tématem západního myšlení, zejména filozofie, přičemž existovaly dva přístupy – před renesancí a po ní. Ve středověku šlo o antropocentricismus. Člověk byl v antropocentrickém myšlení středem vesmíru a ostatní zde bylo pro jeho potřebu. Na Zemi žijí různé bytosti, ale člověk je převyšuje. Centrální postavení Země vůči ostatním hvězdám, což bylo předchozí pojetí kosmologie, a podřízení jiných zvířat a rostlin člověku byly považované za důvody antropocentricismu.
Odmítnutí centrálního postavení Země některými renesančními astronomy a vědci, například Johannesem Keplerem (1571–1630), Mikulášem Koperníkem (1473–1543) či Galileo Galileim (1564–1642), položilo základy k odlišnému uvažování o pozici člověka ve vesmíru. Země se stala malou planetou ve velké Sluneční soustavě, velmi malé součásti malé galaxie. Člověk je však ve vesmíru sám a pro celý vesmír je centrální postavení Země neopodstatněné.
Předchozí pojetí člověka však opomíjelo jeho moc používat technologie, aby mu sloužily. Objevy přírodních zákonů Issakem Newtonem (1643–1727) a myšlenková metoda Francise Bacona (1561–1626) k jejich používání pouze pro člověka mu umožnily další roli ve vesmíru. Je sice sám a zcela zanedbatelnou částí světa, ale může ovládat ostatní věci vlastní činností, jež není založena na jiných věcech. Mohl by aktivně působit ve vesmíru, a nikoli jen pasivně přihlížet světu.
V moderní době všechny tyto záležitosti přinesly nový pohled na člověka a jeho postavení ve vesmíru. Stal se kritériem pro jiné bytosti na světě. Antropocentrický pohled se změnil v humanistický přístup ke světu. René Descartes (1596–1650) byl stanoven zakladatelem moderní filozofie, přičemž jeho filozofie tvoří základ humanismu. Svým slavným výchozím výrokem "Cogito ergo sum" (Myslím, tedy jsem) dal přednost lidské mysli – existence a platnost našeho poznání vnějšího světa se děje skrze "já".
(Pokračování)
K tomu ode mě:
Z toho stručného úvodu ještě není zcela zřejmé, kam autor povede své další úvahy. Ale je nutné upozornit na některé nepřesnosti.
- Jednou z nejskvělejší a nejuznávanější osobností počínajícího novověku byl Giordano Bruno (upálen v roce 1600 ve věku 52 let). Ten dospěl k názoru nekonečného množství světů, z nichž část je osídlena rozumnými bytostmi obdobným lidem na různém stupni vývoje. Tato myšlenka byla široce sdílena a o "antropocentrismu" v tradici evropského racionalismu nelze hovořit. Ostatně pozdější sci-fi literatura má hledání rozumného života jako jedno z dominantních témat, přičemž si klade i otázku, jak by mimozemské civilizace mohly být jiné než naše, autoři hýřili fantazií, aby neupadli do pasti antropocentrimu.
- Rozvoj technologií a aktivní působení člověka ve stále širším vesmírném prostředí je jedním z hlavních témat evropského racionalismu.
- Interpretace hlavního přínosu nesmírně významné postavy René Descarta je nepřesná, zjednodušená, zavádějící. V jeho hlavním díle (Rozpravy o metodě) výroku "Cogito ergo sum" (Myslím, tedy jsem) předchází pasáž o roli pochybností, tj. metodické skepse. Mohu pochybovat o všem, říká velký filozof a matematik, ale nemohu pochybovat o své schopnosti pochybovat. A pokud dokážu pochybovat, dokážu i myslet, tudíž i jsem. Proto je základem moderní evropské kultury kritický racionalismus, zaměřený mj. i na zpochybnění církevních dogmat. Nešlo primárně o to, postavit se víře v Boha, ale o to, aby církevní dogmata (často ovšem navázaná na institucionalizovanou moc katolické církve, G. Bruno by o tom mohl vyprávět...) nebrzdila rozvoj přírodních věd a tudíž i technologií.
Ale toto vše je jen předehra další diskuse, ve které H. Ajatolláhymu půjde o to, aby "postmodernizval" celou evropskou kulturu, promixoval její vzestupnou a úpadkovou fázi vývoje a podpořil svoji chomejnovskou postmodernitu.
(Pokračování)
RE: Jak spojit Grétu a Chomejního? Postomoderní mix/1 | tomáš sigmund | 16. 02. 2021 - 16:46 |
![]() |
radimvalencik | 16. 02. 2021 - 19:40 |