radimvalencik: Cituji z Vašeho textu
:
„K nějakému kvantitativnímu matematickému modelu se pravděpodobně nikdy nedostanete. To je evidentně Vaše velká slabina. Já si to vysvětluji tím, že v dobách Vašich začátků nebyly vzhledem k tehdejší úrovni výpočetní techniky v tomto směru ty možnosti, které jsou k dispozici dnes. Vaše vysvětlení "Výpočet je na místě, až už je model dostatečně dobrý." je podle mne velký omyl. Ne nadarmo se říká "analýza - paralýza".“
K tomu ode mne: Toto je nejen fabulace, ale doslova blábol. V případě penzijního systému s modely pracujeme (mám na mysli náš tým). Ale v daném případě čas k „chodícímu“ modelu ještě nenazrál. Proto i Vaše metodologické doporučení, cituji:
„Velmi užitečné je naopak začít s nějakým jednoduchým modelem co nejdříve. Je možné jej postupně vylepšovat, různě si s ním hrát a sledovat, jak se reaguje na změny parametrů. I velmi jednoduchý model s vymyšlenámi daty, který si uděláte sám na notebooku, umožňuje daleko lepší vhled do problému, než by bylo možné kdy získat pouhým přemýšlením. To se pochopitelně netýká jen epidemie, ale i čehokoli dalšího, co Vás zajímá, třeba důchodového systému.“
je patrně formulováno s dobrými úmysly, ale trochu mimo. Zatím je ten model v té podobě, jak jsem ho uvedl dříve:
1. Základem evolučně stabilní strategie je strategie "pomalého spásání pastviny", resp. šetrného chování k hostiteli. Patrně takového, při kterém imunitní systém na přítomnost a množení našeho viru vůbec nereaguje.
2. Doplňující obrannou strategií, kterou spouští, když zjistí, že v napadeném organismu je mutace jeho vlastního kmene, která porušila "kmenové tabu" a začala se k hostiteli chovat nešetrně. V tu chvíli nás virus také přejde do modu rychlého spásání, resp. co nejrychlejší replikace v hostiteli. "Odbrzdí se", přechází do excitovaného, zdivočelého stavu.
3. Navazující korekční strategii, kterou zkouší, zda je ještě přítomna mutace, která porušila kmenové tabu (zda byla vytlačena nebo uklidnila). Vysílá vstřícný signál pomalého spásání, ovšem podle toho, jaká je reakce prostředí, je zase připravena přejít k obranné strategii rychlého spásání, resp. nešetrného chování k hostiteli.
Tento pojmový model lze konfrontovat a reálnými daty. To dělám. To, co navrhuje Vy by šlo také zkusit, ale jsem skeptický. Reálná data ukazují, jak to je, tj. zda a nakolik se náš virus přiblížil své evolučně stabilní strategii. Stačí sledovat pravidelný seriál, kde sleduji i linii porovnání výše uvedeného modelu s realitou. A ta ukazuje, že výše uvedený model z occamovského hlediska funguje nejlépe.