Zlehčování epidemie: V čem nejvíce škodí?

Motto: "Potká se virus španělské chřipky náš koronavirus a vytahuje se před ním – jsi břídil, já to kosil mnohem víc. Náš koronavirus reaguje – to jo, s tím, jak jsi to kosil ty, se já nemohu srovnávat, ale podívej, jaký mám marketing!"

Úmyslně jsem v názvu článku vynechal "popírače". Těch už je pár a jsou jen pro smích. Navíc, jak jsem si mnohokrát ověřil, když jsem se setkal s jejich intelektuálními projevy, nemají pro budoucí vývoj žádnou pozitivní hodnotu v důsledku neschopnosti chápat, o co dnes jde. S omezenci bude vždy manipulovat ten, kdo z pozice majetku a moci disponuje prostředky manipulace.

Ale i ti, kteří epidemii "jen" zlehčují (včetně těch, kteří doufají v zázrak promoření či vakcíny), způsobují velké škody. Jaké? Většinou člověka napadne, že například následující:

- Mohli jsme požívat výhod bezpečné země a stali jsme se zemí, od které se druhé země izolují.

- Mohli jsme mít šíření pod kontrolou a dostatek informací k tomu, aby už nyní, dokonce již před několika měsíci, mohly fungovat školy, obchody, hospory, hotely; místo toho jsme si vypěstovali takové portfolio vícenákazy, že jsme "vymazali" podstatné informace. Vládní tým (který – eufemisticky řečeno – není příliš odborně a morálně zdatný) se není schopen orientovat a reagovat na vývoj situace účinnými opatřeními.

- Mohli jsme se ze současné situace dostat s menšími ztrátami svých blízkých či zdravotním poškozením, které bude mnohé trápit dlouhá léta a zkrátí jim život.

Ano. To jsou velké škody. Ale nejsou to ty největší. Ty jsou mnohem nebezpečnější.

Proboha, jaké?! – zeptá se nedůvěřivě ten, komu se již ty výše uvedené zdají být až moc velké.

Asi všichni cítíme (a někteří i chápou proč), že jdeme do velkých turbulencí: Selhávají instituce, chybí autorita, stojíme před dilematem náhrady špatného ještě o hodně horším. Podstatná část politických i dalších reprezentací a vlivného mediálního mainstreamu se podřizuje cizí moci. A nejen v naší zemi. Pociťuje to většina zemí Evropské unie, která se ocitla ve zvlášť tragické situaci. Ekonomika EU stále více nabývá podoby ekonomiky založené na diktátu přerozdělovací moci (dotací, předražených zakázek, destrukčních dávek, embarg), přitom tato přerozdělovací moc nesídlí v Evropě.

"Shora" pomoc asi očekávat nelze. Musíme si pomoci sami, zdola – s oporou v jednotě na bázi pochopení toho, o co jde, a sdílení perspektivní realistické vize překonání problémů. A právě zde se projevuje hlavní a největší nebezpečí zlehčování epidemie a nezbytnosti snášet nepohodlí. Konkrétně?

Podstatná část těch, kteří patří mezi "zlehčovače", patří současně mezi ty, kteří tak či onak projevují odpor vůči selhání současné globální moci. Jenže jejich (původní a u některých přetrvávající) naivní pozice "ODHALÍME, ŽE JE VŠECHNO JEN COVI-PODVOD, A TÍM ZLIKVIDUJEME SOUČASNOU MOC", škodí. Hodně škodí a to ve dvou směrech:

1. Zatemňuje jim mozek, vede ke ztrátě snahy o pochopení toho, o co dnes jde. Paradoxně ti, kteří brojí proti tomu, aby se ve všem a všude viděl jen covi-problém, uvízli v pasti covi-vidění světa. Ztratili schopnost posuzovat současný vývoj z širšího nadhledu, trpělivě hledat a vyjasňovat dlouhodobou perspektivní a realistickou vizi dalšího vývoje. Snaží se vystačit se svým anti-covi přesvědčením a chytají se kdejaké blbosti (včetně zázračných léků, fejk-videí, zaručeně pravých odhalení apod.).

2. Diskredituje odpor vůči současné globální moci. To je oblast těch největších škod. "Zlehčovači" vystupují proti establišmentu, verbálně jsou velmi kritičtí, ale kvalifikovaný odpor vůči němu diskreditují ve většinové veřejnosti. Ta najednou zjistila, že už dávno neplatí "Znáte vůbec někoho, kdo měl kovid?". I to, že to není jen chřipečka. Dnes se lze spíše ptát: "Znáte někoho, jehož někdo blízký nebyl kovidem těžce postižen?" Touto diskreditací kvalifikovaného odporu vůči současné globální moci nás v době, kdy vývoj rychle směřuje do turbulencí, vystavují velkému riziku, že se otevře prostor pro vývoj, který může mít nevratné a tragické důsledky.

Znám nejrůznější typy "zlehčovačů". U některých si nejsem jist, zda je to jen "zatemnění", nebo zda skutečně nejsou cíleně infiltrováni do různých forem odporu proti současné globální moci a plní si své zadání ze strany této globální moci jako agenti či slouhové. Přesně ve stylu orwellovského poučení v závěru 1984. V některých případech se totiž jejich chování vysvětlit jen "zatemněním" mysli nedá. Vždyť se stačí zeptat: "Kde že lonští Zimové a Pekové jsou?" Výčet nedávných "hrdinů" by bylo možné podstatně rozšířit. I ve věcné rovině lze připomenout, kdo, co kdy říkal a jak předvídal průběh epidemie. Vím, o čem mluvím – sleduji dění každý den ve své covi-kávičce. První jsem napsal 11. dubna loňského roku (když jsem zjistil, že tento virus se chová jinak, než se doposud chovaly jiné viry), viz:

https://radimvalencik.pise.cz/7742-covi-kavicka-k-11-4-170-novych-pripadu-komentar.html

Mj. první covi-káviška stojí za přečtení i s odstupem času tak jako i každé další pokračování, ke kterému se hlásím. Na rozdíl od různých "falešných proroků", kteří se ke svým prognózám již nehlásí a byli by rádi, kdyby se na ně zapomnělo.

Ještě se vrátím k úvodnímu motto. Ano, celá epidemie je mediálně a marketingově cinknutá. V tom má "náš" současný virus pravdu. Je cinknutá z mnoha hledisek a vliv zištných zájmů i geopolitiky proniká i do oblasti vědy. Na příkladu souboje vakcín je to zvlášť čitelné. Ale to, že koronavirus není žádná chřipečka, to by mělo být jasné každému, kdo je schopen odfiltrovat od reality všechno to strašení a zveličování motivované prachsprostými zájmy dvojího typu: a) Jak na tom vydělat; b) Jak tím překrýt současné problémy a odvést veřejnost od pochopení toho, co se odehrává a jaký osud se nám připravuje. Proto se sjednocení odporu vůči současné globální moci a na podporu perspektivní a realistické vize pozitivních změn nemůže obejít bez realistického pohledu na epidemii koronavirus a přesného identifikování toho, co je nezbytné, abychom ji byli schopni překonat.