Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
O penzích tupě a s demagogií
Jeden z novinářsky i odborně nejubožejších výkonů v oblasti publicistiky týkající se penzijní reformy předvedl Bohumír Žídek na Novinkách. Sugeruje veřejnosti, že jedinou cestou k udržitelnosti penzijního systému je paušální prodloužení doby odchodu do důchodu. K tomu vytrhává z kontextu výroky expertů.Zamlčuje, že existuje jiná cesta, která je efektivní a současně skutečně lidská. Totiž cesta zvýšení motivační role penzijního systému k individuálnímu a dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění. Jde o zásadní rozdíl, který se bytostně týká směřování vývoje společnosti.
Je nesmírně důležité, aby tento zásadní rozdíl veřejnost vnímala, byla schopna kvalifikovaně posoudit a nenechala se připravit o reálnou perspektivu lepší budoucnosti.
O průchodnosti a efektivnosti cesty zvýšení motivační role penzijního systému k individuálnímu a dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění toho bylo publikováno u nás i v zahraničí dost. Zde uvedu jen článek "Jakou reformu penzí pro ČR a proč?", který jsme spolu s Jaroslavem Šulcem napsali vloni do druhého čísla časopisu Fórum sociální politiky, který vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (při ministerstvu Maláčové). Celý je ke stažení zde:
Pokud se někdo k penzijní reformě vyjadřuje, měl by jej znát, jinak to není odborník na dané téma (odborníci sledují v základních zdrojích informací to, co se tam publikuje), ale vzniká podezření, zda není jen hlásnou troubou cizích názorů.
Zde je celý článek z Novinek. Odlišuji od svého textu fialovou barvou, to nejdůležitější zvýrazňuji tučně:
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) zveřejnilo tři návrhy, jak by se v příštích letech měl reformovat penzijní systém. Experti oslovení Novinkami oceňují snahu zvýšit transparentnost systému, pochybují však, zda lze vůbec hovořit o reformě. Poukazují třeba na absenci financování návrhů či chybějící politickou shodu. Podtrhují zároveň, že řešení této otázky nelze dál odkládat.
"Je zřejmé, že případné realizace druhé a třetí novely by byly teprve prvními nesmělými krůčky k odstranění nepřehlednosti, nespravedlnosti a neudržitelnosti systému. Navíc ta první novela nemá v současné podobě šanci projít schvalovacím řízením, neboť k ní MPSV nezískalo souhlas koaličního partnera hnutí ANO," konstatoval předseda minulé důchodové komise Martin Potůček, který zasedá i v aktuální komisi pro spravedlivé důchody. I hodnocení dalších oslovených expertů bylo spíše smíšené. "Nejsem si jist, zda předložený návrh nazvat důchodovou reformou, ale je to, řekněme, posun k lepšímu z hlediska transparentnosti systému," uvedl na dotaz Novinek ekonom Filip Pertold ze think-tanku IDEA při CERGE-EI. "Rozdělení stávajícího průběžného (PAYG) systému na nultý (stejný pro všechny) a první pilíř (odvozený od pracovní historie) mimo jiné znamená, že politici budou moci transparentněji nastavovat parametry důchodů," doplnil Pertold. MPSV s rozdělením systému slibuje i zprovoznění důchodové kalkulačky, kde si každý občan bude moct ověřit, na jakou penzi bude mít nárok. Právě snahu o transparentnost systému oslovení experti oceňují nejvíce. "Rozdělení pro srozumitelnost považuji za prospěšné, jen s jeho výší se nedá souhlasit. Již nyní máme v českém systému základní výměru, což je de facto nultý pilíř, aniž by se mu tak říkalo," uvedl expert na důchodové systémy Petr Brabec z Národohospodářské fakulty VŠE. "V roce 2021 bude základní výměra 3550 korun, zatímco návrh základní penze je 10 tisíc, což je téměř trojnásobek, a tím pádem se sníží důležitost příjmu během života a systém tak bude ještě více solidární," dodal Brabec. Potůček vnímá princip s oddělením solidární a zásluhové složky důchodů, na kterém je návrh založen, jako správný. "Ďábel se skrývá ve zdánlivém detailu: kde ve státním rozpočtu České republiky vzít ty stovky miliard korun, které by realizace tohoto návrhu stála v budoucích letech a desetiletích?" uvedl. Podle Potůčka se reforma penzí neobejde bez "trvalé a těsné kooperace MPSV a ministerstva financí". S tímto hodnocením souhlasí i Filip Pertold. "Často se kritizuje, že reforma nenachází nové zdroje, ze kterých by se zajistily lepší důchody v budoucnu. To je sice pravda, ale to by muselo dojít k součinnosti ministerstva financí a MPSV a ke změně daňového mixu, což není zjevně politicky možné,"domnívá se Pertold. Upozornil přitom i na daňový balíček, který podvazuje příjmy rozpočtu, s tím, že dvě procenta HDP představují odhadovaný deficit důchodového účtu asi za 15 let. "V českých podmínkách nelze hledat nové zdroje pro důchodovou reformu (která nutně bude znamenat určitý propad příjmů) a zároveň snižovat daně, tak svět opravdu nefunguje," zdůraznil Pertold. "Nynější reforma nejen že neřeší zvyšující se nároky důchodů na státní rozpočet, avšak ještě výrazně je prohlubuje tím, že zavádí základní důchod, ale starobní penze nikomu nesnižuje, tím pádem je logické, že musí najít dodatečné prostředky jinde," upozornil Petr Brabec. "Kompletní výplata základního důchodu mimo sociální pojištění se nabízí, ale povede to jen ke zvýšení daní, což nepovažuji za prospěšné," dodal. MPSV hovoří o tom, že aktuálně předkládá pouze první fázi reformy. Případné zvýšení finančních zdrojů má řešit až druhá fáze v roce 2025. Podle MPSV by mělo jít o daňovou reformu, tedy o oblast, kterou má v kompetenci zmíněné ministerstvo financí. Před tím, než MPSV odhalilo obrysy navrhovaných změn, OECD zveřejnila svoji zprávu o aktuálním stavu českého penzijního systému s navrhovanými změnami. Organizace doporučila snížit hranici povinné doby pojištění, na jejímž základě má člověk nárok na důchod, z aktuálních 35 let. Aktuální návrh MPSV v souladu s OECD navrhuje snížení tohoto limitu na 25 let. "Z pozitivních bodů kromě přehlednosti bych ještě vyzdvihl snížení limitu odpracovaných let na nárok na důchod na 25 let," konstatoval Pertold. OECD však vedle toho hovořila také o tom, že by se dále měl posouvat minimální věk odchodu do důchodu, který je aktuálně zastropován na 65 letech. MPSV ale o tom nechce ani slyšet. "Bohužel nedošlo k otevření prodlužování důchodového věku, což by dávalo smysl spolu s nižším důchodovým věkem pro náročné profese. Důchodový věk bude klíčová veličina pro udržitelnost celého systému," komentoval to Pertold. Podle Brabce se věk řádného odchodu do penze časem musí zvýšit. "Jakýkoliv strop vlastně v čemkoliv v dynamické tržní ekonomice je neudržitelný dlouhodobě. Při zvyšujícím se věku dožití není možné, aby ročník 2000 a pozdější odcházel do penze v 65 letech," upřesnil. "Dle mého názoru se jedná o klamání veřejnosti a mladých lidí. Realitu odchodu do penze pro ročník 2000 odhaduji na 71 až 73 let, aby byly veřejné penze fiskálně udržitelné a zároveň se důchody nemusely snižovat," dodal Brabec. Ačkoliv ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) mluví o nutnosti politického konsenzu, aktuálně nemá pro svoji podporu vyjednanou podporu ani ve vládě. S ministryní financí Alenou Schillerovou (za ANO) je navíc dlouhodobě ve při ohledně toho, zda se návrh stihne dopracovat a schválit do voleb. Najít shodu napříč politickým spektrem se v oblasti penzí dlouhodobě nedaří. V roce 2013 vešla v účinnost takzvaná velká důchodová reforma vlády premiéra Petra Nečase (ODS), ale o tři roky později ji zrušila vláda ČSSD. "Není možné toto znovu dopustit," zdůraznil Brabec. "Nejedná se jen o politický konsenzus, ale zejména o veřejný, celospolečenský konsenzus u reformy penzí. Ale jeho docílení bude značně složité. Proto je jednodušší zachovat stávající systém a přidat k němu další – více strukturované penzijní spoření s výraznou stimulací k vyšší účasti," dodal. Nutnost konsenzu zdůraznil také Potůček: "Žádná smysluplná důchodová reforma nemůže být připravena a posléze realizována bez schopnosti politiků – včetně těch koaličních – vést mezi sebou upřímný a produktivní dialog." "V naší zemi nazrála situace, kdy další pokračování prací na důchodové reformě může zajistit pouze stálý a nezávislý poradní orgán ustavený zákonem. Příkladem k následování je v roce 2017 zákonem ustavená Rada pro rozpočtovou odpovědnost," uvedl. Připomněl přitom, že od roku 2004 už se důchodovou reformou zabývalo šest různých komisí, které po volbách ukončily činnost. Proto navrhuje ustavit nový orgán, který by se touto problematikou zabýval dlouhodobě po vzoru Národní rozpočtové rady. "Ustavit radu pro důchodovou reformu cestou novely zákona o důchodovém pojištění by bylo možno v podobě poslanecké iniciativy připravit a přijmout ještě v tomto volebním období. Tak aby další – v pořadí už sedmý – pokus o důchodovou reformu nakonec uspěl," uzavřel Potůček.
Včera (11. prosince) zveřejnila ministryně Maláčová dlouhodobě očekávaný návrh penzijní reformy. Rozpaky vyvolává nejen návrh, ale zejména diskuse k němu.
Tomu, kdo uvedené problematice rozumí, by mohly být sympatické dva významné parametry návrhu:
1. Neobsahuje nebezpečné prvky, které jsou naší zemi vnucovány – tj.:
- Otevření cesty k "rozfondování" penzijního systému, které by z naší země (zejména v období dlouhodobého vyrovnávání se s globálními dopady koronavirové epidemie) udělalo skládku toxických finančních aktiv.
- Odmítá paušální prodloužení doby odchodu do důchodu, což by znemožnilo využití největší potenciálního finančního zdroje trvalé stability penzijního systému a jeho pozitivního vlivu na celý komplex reforem v oblasti systému sociálního investování a sociálního pojištění, které jsou spojené s reálnou perspektivou každé zemi.
2. Vychází z dlouhodobě prosazovaného a trpělivě zdůvodňovaného návrhu profesora Jaroslava Vostatka z VŠFS zaměřeného na využití v řadě zemí osvědčeného spojení testované jednotné základní penzijní dávky (v návrhu Maláčové tzv. "nultý pilíře") a plně zásluhové složky (nazývané ve světě NDC systém).
Přesto s pochvalou návrhu Maláčové váhám, resp. budí ve mně spíše skepsi. Obecně je navržený směr reformy správný. Ale cesta, kterou se bude jakákoli reforma tohoto typu ubírat, je mimořádně citlivá na nastavení parametrů systému. Zvláště v době, kdy se reforma dlouhou dobu odkládala a kdy se budeme dlouhodobě potýkat s výrazným nárůstem deficitů veřejných financí a růstem veřejného dluhu. Především mě však zneklidňuje způsob prezentace návrhu, ze kterého dost zjevně vyplývá nepochopení toho, o co jde. Uvedu dva příklady:
1. Včera v pořadu UK na ČT24 mlácení prázdné slámy. Naprosté nepochopené toho, o co v reformě penzijního systému jde, zejména toho nejdůležitějšího (k tomu se ještě dostanu). Přitom tématu byl vytvořen obrovský prostor více než 24 minut, viz: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/220411000371211/video/807813
2. Bohužel ani samotná Maláčová nechápe, o co jde (patrně to platí i pro její okolí). V souvislosti s prezentací reformy totiž na Seznamu-Zprávy uvedla:
"Jsou čtyři cesty, jak zajistit udržitelnost důchodového systému. Buď zvýšíte věk odchodu do důchodu, to já jako sociální demokratka odmítám. Nebo zvýšíte sociální pojištění, myslím si, že u nás je zdanění práce už velmi vysoké. Třetí možnost je, že snížíte důchody, pevně doufám, že se k tomu nikdo nechystá, protože důchody jsou nyní nízké. No a ta čtvrtá možnost, protože si myslím, že ty tři první jsou nepřijatelné pro většinu politické reprezentace, jak jsem s těmi jednotlivými zástupci mluvila, je ta, že to stabilizujete přes dodatečné daňové příjmy."
Hlavní problém Maláčové a jejího okolí je, že nevidí pátou cestu. Tou je posílení motivační role penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného produktivního (výdělečného) uplatnění. Toho lze dosáhnout právě na základě dobře nastaveného NDC systému s jednotnou základní dávkou. A také dobře rozloženého procesu nastartování realizace reformy. Spoléhat jen na "čtvrtou cestu", tj. dodatečné daňové příjmy, znamená buď potlačit motivační složku systému k prodloužení doby produktivního uplatnění, nebo (což je pravděpodobnější) pohřbít ještě nenarozené dítě.
Zdůrazňuji, že v případě posílení motivační role penzijního systému se jedná o zcela jinou než tu výše uvedenou "třetí cestu", která je prezentována jako "zvýšení věku odchodu do důchodu". To navrhuje například Národní rozpočtová rada. Důvody, proč je tato cesta chybná nejsou jen sociální (jak uvádí Maláčová), ale i ekonomické. Paušální prodloužení doby odchodu do důchodu by výrazně oslabilo stimulační roli systému právě k tomu, aby byl využit největší ekonomický zdroj vycházející z diferencovaných předpokladů dlouhodobého a zainteresovaného uplatnění na profesních trzích. Mj. naplnil by se tím i samotný smysl penzijního pojištění, protože pojistnou událostí je ztráta schopnosti plného či částečného výdělečného uplatnění v důsledku stárnutí. Smyslem penzijního pojištění je vytvářet solidaritu mezi těmi, u nichž příslušná pojistná událost nastala, a těmi, u nichž nenastala, tj. mezi těmi, kteří mohou a chtějí být ve vyšším věku produktivně činní, a těmi, kteří z řady důvodů již nemohou či nechtějí být výdělečně činní.
Přitom existuje cesta, jak celou reformu udělat naprosto bezbolestně a bez rizik. Jednoduše tím, že se věk odchodu zastropuje na 65 létech a ti, kteří budou pokračovat ve výdělečné činnosti, dostanou zpět (po velmi nízkém odvodu do solidárního prvku systému) to, co do nadstavbového plně zásahového systému vloží. Po nastartování a vyladění tohoto nadstavbového systému lze pak postupovat směrem k nižším věkovým skupinám podle pravidel obdobných předčasnému odchodu do důchodu, tj. rozšiřovat NDC systém směrem k nižším věkovým skupinám. Výhodou tohoto postupu je, že vnáší do ekonomiky okamžitě velmi silné motivace všech zúčastněných subjektů (nejen pojištěnců, ale také subjektů poskytujících vzdělávací, zdravotní, lázeňské a jiné služby).
Podrobně jsme to popsali s kolegou J. Šulcem v článku Jakou reformu penzí pro ČR a proč? uveřejněném ve druhém letošním čísle časopisu Fórum sociální politiky. Širší kontext jsme pak s kolegou P. Sedláčkem objasnili ve čtvrtém letošním čísle téhož časopis v článku Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo změna srovnatelná s průmyslovou revolucí? (v článku je popsána i oblast uplatnění kvalifikovaných osob vyššího věku, v tvůrčích mezigeneračních týmech, které jsou nositeli hlavního inovačního potenciálu země). Uvedený časopis je poměrně prestižní, vydává jej Výzkumný ústav práce a sociálních věcí při ministerstvu, kterému Maláčová šéfuje. A je určen právě těm, kteří se problematikou reforem v dané oblasti zabývají. Oba články lze stáhnout v plném znění ze stránek uvedeného výzkumného ústavu zde:
Navrhovaný přístup je výsledkem několikaleté práce týmu působícího při VŠFS. Výsledky jsou prezentovány v pěti monografiích dostupných ke stažení zde:
https://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2479-monografie
(šestá, týkající se bohatství a chudoby, je v tisku).
V monografiích je mj. zdůvodněno, proč výrazné zvýšení role odvětví produktivních služeb (vzdělání, péče o zdraví, výchovy v rodině apod.) může být odstartováno vhodnou reformou penzijního systému. Zdroje v oblasti dobrovolného produktivního uplatnění člověka, pokud bude k tomu dobře připraven systémem vzdělání, výchovou a zdravotní i lázeňskou péčí, jsou totiž snadno dostupné a perspektivně obrovské.
I tato malá epizoda s návrhem reformy, který je v současné době spíše plácnutím do vody, ukazuje, že bez poctivé vědy a dobré teorie to nepůjde. Jde jen o to, aby se našel ten, kdo to pochopí.
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8750-proc-malacova-prehlizi-patou-cestu-reformy-penzi.html
Promyslete! Tady vůbec nejde o důchodce, ale o perspektivu vývoje naší země.
Komentáře
| RE: O penzích tupě a s demagogií | vladislav Černík | 01. 02. 2021 - 20:45 |
 RE(2x): O penzích tupě a s demagogií |
radimvalencik | 01. 02. 2021 - 21:42 |
| RE(3x): O penzích tupě a s demagogií |
vladislav Černík | 02. 02. 2021 - 09:50 |
| RE(4x): O penzích tupě a s demagogií |
radimvalencik | 02. 02. 2021 - 17:26 |
| RE: O penzích tupě a s demagogií | ludvík | 02. 02. 2021 - 18:40 |
| RE(2x): O penzích tupě a s demagogií |
radimvalencik | 02. 02. 2021 - 19:38 |