Prý to mám zveřejnit samostatně. Následující článeček jsem napsal do části covi-kávičky o tom, co dělat v době postkovidové. Prý je ale dobré to dát i samostatně, aby se to dostalo k více lidem. Ale covi-kávičku zase čtou ti chytřejší. Možná ale stojí za to dát to i v holé podobě:
Perspektivní a realistická vize má (nahlíženo z určitého úhlu) dva aspekty:
1. Představu o zrodu a prosazování (jako dominantního sektoru) sektoru produktivních služeb (sektoru zaměřeného na nabývání a uchování lidských schopností); v rámci toho představu o komplexních reformách, které mohou vznik tohoto sektoru podpořit.
2, Představu o tom, jak se z původních podnětů spojených s prosazováním inovací (startupy, technologické inkubátory apod.) postupně rodí stabilní, trvale inovace produkující tvůrčí mezigenerační týmy, které jsou schopny udržet svoji pozici v rámci příslušných managementů, posilovat ji a prosadit se i na mezinárodní úrovni.
Tato nová ekonomika se rodí v rámci staré, vzniklé setrvačným viděním reality a degenerací kapitalismu (která je ovšem pravým opakem schumpeterovské kapitalistické ekonomky), konkrétně v rámci EKONOMIKY DIKTÁTU REDISTRIBUČNÍ MOCI. V této staré zdegenerované ekonomice je možnost prosadit se podvázána globálním systémem embarg, podmínkou úspěchu přidělení dotací či předražené veřejné zakázky. Tvůrčí výkony se "outsorcují", aby jejich nositelé "neobtěžovali" managementy, jejichž povinností je hrát globální hru na udržování přerozdělovací ekonomiky; jediná moc patří těm, kteří přerozdělují podle svých kritérií (zpravidla tak, aby saturovali největší vyžírky a likvidovali úspěšné).
Ti, kteří jsou pozičně spjatí s touto ekonomikou, nejsou schopni pochopit, o co v současné ekonomice jde. Přesněji – jejich rolí, která jim byla svěřena, je neumožnit, pochopení toho, o co jde.