Co je dnes hlavním úkolem filozofie

Před časem v této skupině (Filozofický klub 2008) někdo nadnesl otázku, co je hlavním úkolem filozofie. Stručně jsem zareagoval odpovědí "tázání se po předpokladech platnosti tvrzení".

Vzhledem k tomu, že filozofie by měla v současné době sehrát významnou roli, pokusím se odpověď trochu rozšířit.

Veškeré naše racionální vztahování se k okolní realitě je založeno na tvrzeních (soudech, poznatcích, výrocích) typu "je to tak a ne jinak".

Některá z těchto tvrzení platí jen za velmi omezených předpokladů. Například výrok "voda vře při sto stupních" platí jen při tlaku jedné atmosféry (a mnoha dalších omezujících podmínkách).

Filozofie začínám tam, kde formou tázání se po předpokladech tvrzení hledáme ta tvrzení, která mají velmi obecnou platnost, nejlépe, pokud platí naprosto univerzálně (jsou "nepodmíněná", tj. platí za všech možných okolností).

Cestu ke hledání takovýchto tvrzení započal Descartes svou výzvou pochybovat o všem a nalézat jistotu ve svém pochybování, tj. racionálním myšlení. Kant přebírá výzvy k hledání nepodmíněného a klade otázku, jak jsou možné syntetické apodiktické soudy apriori, tj. přeloženo do srozumitelné mluvy – jak je možné tvrdit něco, co může mít alternativu (je syntetickým soudem) s naprostou jistotou a všeobecnou platností (apodikticky), aniž by to bylo založeno na zkušenostech (tedy, aby to bylo apriorní). Dává své řešení, které přimělo Hegela k jednomu z největších intelektuálních výkonů v dějinách lidského myšlení. Jednak ukazuje zásadní nedostatky Kantova řešení a jednak dává své vlastní: Tázání po předpokladech platnosti obecných tvrzení vyúsťuje v pochopení toho, že pravda (souhrn vědeckých poznatků) je rozvíjející se systém, ve kterém se jednotlivé poznatky vzájemně zdůvodňují. Čím je poznatek obecnější, čím větší roli jako základ zdůvodnění ostatních hraje, tím více musí být sám podroben skepsi, tím více musí být zdůvodněny předpoklady platnosti jeho samotného. Nic jako obecně platné nestojí mimo tento systém poznání. Současně s tím dává i cenná metodologická doporučení, jak takový systém poznání budovat (se všemi dobovými nedostatky i s nedostatečnou reflexí přírodních věd a matematiky, za což ho někteří pozdější hledači pravdy, např. Popper, ne zcela oprávněně zesměšňují). Problém "podmíněnosti nepodmíněného" Hegel na počátku svých zralých děl ilustruje obtíženi při hledání odpovědi na otázku "kde má filozofie počátek", tj. z praktického hlediska problémem, čím začít systematický výklad filozofie.

Tázání se po předpokladech a nacházení předpokladů ve vzájemném zdůvodnění poznatků tak, aby vytvářely systém, by mělo patřit do základní kulturní vybavenosti člověka. Právě to je skutečné kritické myšlení, které nic, s čím se setkává, nebere jako dogma. Vyžaduje to dost osobní statečnosti, protože na cestě hledání toho, "jak to ve skutečnosti je", se musí člověk mnohdy a často vzdávat řady předsudků, názorů, které nekriticky převzal. Ale stojí to za to, Opakem je skupinové zapouzdřování se v nekriticky přejímaných "pravdách", prostřednictvím kterých se s člověkem manipuluje, aniž by si to on sám uvědomoval.

Tázání se po předpokladech a nacházení předpokladů ve vzájemném zdůvodnění poznatků tak, aby vytvářely systém má zásadní význam při vypracování perspektivní a realistické vize řešení současných problémů, která je schopna překonat stereotypy setrvačného vidění současného vývoje. Setrvačné vidění reality se stalo základem pro různé mutace "Nového světového pořádku", tj. NWO, viz: "K odlišnosti naší vize od dojednávané vize NWO", zde:

https://radimvalencik.pise.cz/8792-k-odlisnosti-nasi-vize-od-dojednavane-vize-nwo.html