Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Campbell o zlomové době a historické roli vakciny
Od 19. prosince začínám uveřejňovat komentovanou četbu na pokračování z pera Jana Campbella v rámci svého seriálu covi-kávička. Považuji jeho materiál za tak významný, že avízo k němu v podobě svého úvodu zveřejňuji i samostatně zde:
Do seriálu o epidemii zařazuji "četbu na pokračování" od svého dlouholetého přítele Jana Campbella z cyklu Přezpěváci, který se vyznačuje znalostí širokého kulturního kontextu, ze kterého umí vytěžit neotřelé pohledy na realitu. A také hodně ví o pozadí toho, co se děje, přitom vždy kriticky zvažuje, co odpovídá realitě, a čím se někdo, kdo poskytuje informace, snaží člověka přimět k tomu, aby si určitou představu o realitě vytvořil (a tím s ním manipulovat). Tento odstup má velmi málo lidí. Nejnovější výstup z jeho pera patří k tomu nejlepšímu, co kdy napsal.
Z hlediska mého seriálu je aktuální dvojím:
1/ Příběhem vakciny, který v jeho podání zasahuje do vzdálenější budoucnosti.
2/ Náčrtem představy o alternativách doby poskovidové, čímž vytváří významné pojítko mezi epidemií a tím, jak budeme žít "za horizontem událostí" (kovidových).
Pokusím se ho zapojit do přípravy workshopu Ekonomie a ekonomika doby postkovidové, viz:
pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html">https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Jan Campbell velmi dobře popisuje praktiky, kterými se snaží současná globální moc zneužít epidemie k realizaci svých cílů. Současně ukazuje, jak je epidemie nebezpečná a jak dlouho se s ní budeme vyrovnávat. Vnímavý čtenář z toho pochopí, že ti, kteří nebezpečí COVID-19 zlehčují (těch, kteří existenci popírají, už rychle ubývá, ale patří mezi nejagresivnější) slouží současné globální moci trojím způsobem:
1. Vytvářejí živnou pro zneužívání epidemie, protože přispívají k jejímu dlouhodobému udržování a k nebezpečnému pocitu zoufalství části veřejnosti, která čeká na vakcínu jako na Godota a ztrácí ostražitost vůči rizikům s tím spojeným. (Přihlouplý postoj typu: "Ať už je tu konečně vakcína, ať je konečně klid od viru.")
2. Diskreditují významnou část odporu proti zlu spojenému se současnou globální mocí, protože jejich sebeprezentace typu "je to jen chřipečka", "vše je jen velký podvod", "kde jsou ti mrtví?" apod. se tváří v tvář realitě stávají směšnými a ztrácejí oporu ve veřejnosti. (Např. po rozkladu ČSSD, úpadku KSČM nyní Okamura svým zlehčováním COVID-19 riskuje budoucnost SPD, přinejmenším ho odsuzuje k mnohem menší podpoře, než by odpovídalo prostoru, který mohlo toto hnutí obsadit.)
3. Štěpí veřejnost, která si začíná uvědomovat nutnost obrany proti zlu současné globální moci, svou agresivitou vyvolávají animozity, které se pak přenášejí i na druhou stranu (tedy tu část odporu proti současné globální moci, kteří si vážnost COVID-19 a jeho zneužívání současnou globální mocí uvědomují).
Mj. proto jsou popírači a zlehčovači mohutně současnou globální mocí podporováni profesionálně vyráběnými (jak na běžícím pásu) fejk-videi, proto jsou využívány a rozšiřovány sítě (přesněji několik vrstev sítí podle míry zasvěcenosti a manipulovatelnosti osob) na bázi poskytování inside informací.
V této situaci je mimořádně důležité, abychom nezutráceli schopnost racionálně komunikovat a snažili se překlenout i zásadní odlišnosti v názorech přinejmenším trpělivostí a diplomací, nebo - pokud možno - snahou o vzájemné pochopení.
Původně jsem chtěl vybrat a okomentovat jen některé pasáže z avizovaných článku cyklu Předzpěváci. Při zpracování materiálu do této podoby jsem zjistil, že by to bylo škoda. A to, i pokud jde o pasáže, které se zdánlivě k problematice epidemie nevztahují. Posuďte sami. Toto je alegorické předsloví k sérii článků, Campbellův text odlišuji od svého fialovou barvou:
Ve starozákonní modlitbě zvané žalm se vyskytuje střídavý zpěv lidu a předzpěváka. Pojem pochází z řeckého psalmos. Žalm jako literární útvar je známý především z Bible a Knihy žalmů. Ty jsou rozptýleny ve Starém i Novém zákoně. Ve Starém zákoně je například Debořina píseň, Jonášův a Abakukův žalm, v Novém zákoně, Kantikum Panny Marie, Zachariášovo kantikum a další. Jejich počet se v různých edicích liší: 150 nebo 151. Je zajímavé, že dokonce Kniha Mormonova obsahuje Nefiho žalm.
V dějinách hudby a v západní liturgii se mj. setkáváme s pojmem responsorium, tj. střídavým zpěvem mezi předzpěvákem a obcí. Temné jitřní dny smutku na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu byly zpracovány mnoha význačnými skladateli. K nim patří například Giovanni Pierluigi da Palestrina, Orlando di Lasso, Alessandro Scarlatti, ale i Čech Jan Dismas Zelenka (1679 – 1745). Jako jeden z nejvýznamnějších komponistů vrcholného baroka nabízí svými skladbami originální, specifický a nápaditý pohled do světa hudby a osobnosti. Proto jeho sklady udivují člověka s citem pro hudbu i v 21. století. Proto se mu někdy říká český Bach. Neznám v současné ČR žádného hudebního skladatele nebo osobnosti, včetně novinářů veřejně právních médií, které by podobně obohacovali život jako Jan Dismas Zelenka.
Nebyla by škoda jej vynechat? Touto otázkou končím první část.
(Pokračování)