Co nás čeká ve vakcinační lázni či kotli?

Diskusemi o vakcíně byla včera mediálně překryta vládní opatření, včetně těch, která se týkají zveřejňování dat, a také složitá situace na Slovensku. Když už byla otázka vakcíny otevřena v plném rozsahu, zaslouží si pozornost (v Británii už jako první byla očkována devadesátiletá oběť).

Nejdříve upozorním na výborný popularizační text MUDr. Daniela Dražana (zaslouží i citování v plném rozsahu i s přiloženými obrázky, od svého textu jej odlišuji fialovou barvou):

Jak fungují RNA vakcíny

Dva z čelních vývojářů SARS-CoV-2 vakcín využívají mRNA technologii. Vzhledem k tomu, že žádné vakcíny takto vyráběné nikdy nebyly používané ani registrované, v laické veřejnosti existují obavy o jejich bezpečnost. Podle konspiračních teorií dokonce mRNA vakcíny mohou změnit genom (geny) člověka. Vzhledem k tomu, že mRNA vakcíny se dnes jeví k zvládnutí pandemie nezbytné, je potřeba rozptýlit obavy veřejnosti.

Co je to mRNA?

Zkratka znamená messenger ribonucleic acid. Česky "poslíčková” ribonukleová kyselina.

K pochopení funkce mRNA se musíme vrátit na střední školu, k jevu označovanému jako "centrální dogma”. Označuje způsob, kterým genetická informace podmiňuje vytvoření stavebních a funkčních struktur živých organismů, jmenovitě bílkovin. Genetická informace, tedy informační kód k přesnému složení bílkoviny, je uložena ve formě DNA (deoxyribonukleová kyselina, deoxyribonucleic acid) v jádru buněk.

Ta se stále ještě v jádru přepisuje do mRNA v procesu nazývaném "transkripce” (česky by to bylo asi "přepis”). mRNA není úplně stejná jako DNA, ale obsahuje přesně informaci v DNA uloženou. Podle kódu či návodu mRNA se pak v cytoplazmě, tedy mimo jádro buňky, vytváří proteiny (bílkoviny). Tomuto procesu se říká "translace” (česky by to asi mohlo být "překlad”).

Jak tedy funguje mRNA vakcína?

Tradiční očkovací látky využívají k navození imunity vůči mikroorganismům antigeny. Antigeny jsou součásti mikroorganismu, které jsou schopné indukovat imunitní odpověď, tedy tvorbu protilátek a imunitních buněk ("lymfocytů”). Forma antigenů je různá v jednotlivých vakcínách; mohou to být živé oslabené viry, usmrcené viry, jednotlivé proteiny z virů nebo bakterií, polysacharidy (cukry) z bakteriálního pouzdra, ... V případě SARS-COV-2 je dnes již zřejmé, že bílkovinou, která stimuluje náš imunitní systém a navozuje ochranu, je protein S (spike - hrot) z povrchu viru. Ve vývoji je mnoho kandidátních vakcín, které využívají tuto tradiční technologii (stimulace imunitního systému antigenem, tedy S proteinem). mRNA na to jde malinko jinak. Po její aplikaci (injekci) se dostane do cytoplazmy buněk (ne do jádra) a naše buňky samy vytvoří protein S, který následně stimuluje imunitní systém a navodí ochranu vůči infekci. Jinými slovy, místo abychom do organismu dodali protein S, dodáme informaci k tomu, aby si ho samo vytvořilo.

Jak víme, že je tato technologie bezpečná, když je tak nová ?

mRNA technologie není úplně nová, její vývoj probíhá již desítky let. Myslím (a nemám teď čas to dohledávat v literatuře) od 90. let minulého století. Kromě vakcín se využívá též ve vývoji léčby onkologických onemocnění. O vývoj mRNA vakcíny před současnou pandemií klesl zájem a tedy i financování proto, že předchozí hrozící pandemie (SARS, MERS) byly zvládnuty jinými prostředky. Hlavními problémy při vývoji vakcíny v minulosti byla nestabilita molekuly mRNA, která po aplikaci byla velmi rychle degradována, aniž by stihla stimulovat imunitní systém. Dnešní nové očkovací látky umožnil vznik nanotechnologií - lipidových (tukových) nanočástic, které zvyšují stabilitu mRNA, tím prodlužují dobu její degradace (rozložení) a stimulaci imunitního systému k tvorbě protilátek a imunitních buněk.

Jak se zjišťuje bezpečnost očkovacích látek a jak bezpečné jsou dnešní COVIDové mRNA vakcíny (tedy zatím vakcíny od vývojářů/výrobců Pfizer/BioNTech a Moderna/NIH) si nechám na někdy jindy. Ale pokračování bude.

Ještě možná stručně proč nemohou mRNA vakcíny změnit genom člověka. mRNA ve vakcíně se vůbec nedostane do jádra našich buněk (ve kterých je DNA, tedy náš genom). A protože centrální dogma v našich buňkách funguje pouze jednosměrně. DNA - mRNA - bílkovina. Naopak to nejde, tedy z mRNA nemůže vzniknout DNA. K tomuto procesu, kterému se říká reverzní transkripce, je nutný enzym reverzní transkriptáza a ten v našich buňkách nemáme. Reverzní transkriptáza se vyskytuje pouze u skupiny virů, označovaných jako retroviry (HIV/AIDS).

Pro lepší pochopení jsem k tomu udělal dva obrázky. Oba vlastně říkají to samé, ale pro každého může být více srozumitelné něco jiného. K mRNA na obou obrázcích jsem udělal srdíčka, protože když to všichni pochopíme, bude nám zachraňovat životy:

K tomu ode mne: Proč jsem skeptický k možnostem řešení problému vakcinací

Běžně se uvažují dvě rizika vakcinace (pokud odhlédneme od konspiračních teorií, které zvažují ještě možnost jejich zneužití, ale to je přece jen trochu jiný problém):

- Nízká účinnost v důsledku rychlého mutování viru, tj. vakcinace po několika (možná i málo) měsících ztratí účinnost.

- Možnost dopadů na lidský organismus.

Ani jednoho ani druhého bych se příliš neobával. D. Dražan to vysvětlil poměrně dobře. Dokonce by mně ani tak z osobního hlediska nevadilo nechat se očkovat. Problém je v něčem jiném.

U parazitů nejrůznějšího druhu, včetně virů, se setkáváme s tím, že mají evolučně zabudovanou tendenci ke zklidnění. Pokud se nějakou "inovací" dostanou do replikačního prostoru lidské pospolitosti, nebo pokud u nich samotných dojde k "inovaci" (mutaci), mohou napáchat značné škody na životech i na zdraví, ale prostřednictvím několika evolučně zabudovaných mechanismů jejich nebezpečnost s časem klesá (vědomě hovořím o několika zabudovaných mechanismech, zpravidla to není jen jeden, působí v různých časových horizontech). Je to dáno docela jednoduše tím, že příliš agresivní parazité zničí či v konkurenci o přežití oslabí svého hostitele natolik, že s jeho zánikem sami zaniknou. A tak dlouhodobě přežívají jen ti parazité, kteří mají toto "know-how".

Podle mých pozorování jsme se však u našeho viru ("našeho" ve smyslu, že se jim nyní zabýváme) setkali ještě s jedním evolucí zabudovaným jevem, který také podporuje evolučně stabilní strategii trvalého přežití a odolnosti vůči mutacím, které by chtěly krátkodobě zneužít výhody rychlé replikace proti původnímu kmeni. (Doufám, že čtenář ví, co mám na mysli – virus pochopitelně nemůže "chtít", k volním aktům není vybaven, ale rychlejší replikace mu poskytuje krátkodobou výhodu, což ohrožuje přežití základního kmene v daném replikačním prostoru.) V podmínkách, kdy je vystaven tlaku na přežití, se spouští obranný mechanismus zrychlení vlastní replikace.

Jak k tomu dochází? Mechanismů může být celá řada. Například původní kmen nevyvolával imunitní reakci; buňky, které napadal, jevily atributy zániku apoptózou (je to jen jedna z možností, vybral jsem ji jako nejjednodušší a pro ilustraci). A najednou dochází k reakci imunitního systému i vůči němu. Tu vyvolala přítomnost mutace, která porušila některá "tabu" (evolučně zabudované "brzdy" rychlé replikace). Proto náš virus přechází rovněž do modu rychlé replikace, aby se nenechal vytlačit z replikačního prostoru, ale naopak, aby sám vytlačil nebezpečnou mutaci. Tento proces může být velmi efektivní a velmi krátký, takže k vytlačení nebezpečné mutace dojde tak rychle, že celé drama hostitel ani nepocítí. Problém nastává jen tehdy, když je invaze nebezpečné mutace silná, opakovaná či nějak podobně. (Víme toho o našem viru stále ještě velmi málo.)

Co se nyní stane, když dáme do těla vakcínu, která má vyvolat imunitní reakci proti některé součásti našeho viru? Imunitní systém může původnímu kmeni našeho viru "nechtěně podstrčit" stejnou informaci jako v případě, že je organismus napaden nebezpečnou mutací. A náš virus se podle toho začne chovat. Nedisponuje totiž mechanismy, které by mu umožnili zjistit, že situace je odlišná, a podle toho reagovat. Mj. právě takové jevy se při testování vakcíny vyskytly.

Proto jsem skeptický a současně jsem také velmi zvědavý, jak proběhne masová vakcinace. Může být účinná, ale může vyvolat i falešný poplach a obrannou reakci našeho viru. Budeme mít možnost to pozorovat ve velkém rozsahu a v různých podmínkách. Velmi mnoho také napoví odlišná skladba vakcín. Budeme tak trochu pokusní králíci, ale myslím, že se to v určitém smyslu vyplatí. Navíc je to i svým způsobem politické a ekonomické soupeření velmocí, takže konkurence uvnitř lidské pospolitosti, která svou evolučně stabilní strategii stále hledá a momentálně ztrácí...

Trápí mě trochu jiné věci:

1. To, že nemáme svobodnější výběr jako jednotlivci a zejména jako celá naše země, pokud jde o typ vakcíny. Potlačení konkurence je vždy špatné.

2. S tím pak souvisí to, že kolem efektivnosti a širších dopadů jednotlivých typů vakcín bude "umělá mlha" dezinformací řízených "nadstátem" (v našem případě jádrem současné globální moci, nejinak tomu bude v Rusku či Číně, kde také mocenské centra sehrají svoji roli). Ale při pečlivé sledování i cinknutých čísel se bude dát hodně vyčíst. (Mj. ne náhodou naše země připravována na mediální narkózu svých občanů změnami metodik a snižováním frekvence zveřejňovaných údajů.)

Tak se připravte. Jdeme do velkého experimentu. Experimentuje se s námi a celými národy. Bude snaha provádět tento experiment ve stavu naší celkové mediální narkózy. Ale tomu můžeme účinně vzdorovat, pokud budeme používat rozum.