Jen málo měst na světě má tolik přírodních lokalit, jako Praha. Některé jsou více známé, některé méně. Některé jsou přímo v centru (Petřín, Letná, moje oblíbená Ztracenka, Vítkov atd.), některé kousek od centra a některé na okraji.
K několika procházkám jsem si vybral lesopark u Hodkoviček a ty, které na něj navazují směrem k Bráníku. Vytvářejí ojedinělé soužití vilových čtvrtí a nádherné přírody. Začal jsem na Belárii, procházkou kolem jedné z větších pražských vinic, pokračoval lesoparkem u Hodkoviček a pak lesoparky nad Bráníkem. Prostor kousek od centra nabízí velké množství nejrůznějších kratších i delších procházek či výletů k posílení dobré nálady i fyzické kondice. Netušil jsem, kolik zajímavostí uvidím.
Foto 1: Pohled ze skály nad bránickým tunelem. Mě nejvíc potěšil objev velmi vzácných kamenných růžic, které zde jsou. V předcházejícím díle jsem uvedl foto jedné z nich. V tomto pokračování v posledním foto uvádím další.
Foto 2: Mimořádně zajímavá až hrůzostrašná vila. Trochu zanedbaná. Má pohnutý osud. Postavil ji v roce 1929 Žid, kterému se včas podařilo utéct před Hitlerem. Za války mateřská školka pro děti SS. Po válce ji dostala rodina celníka ze zrušené hranice mezi protektorátem a Slovenským štátem. Pak ji dostal nějaký papaláš z ministerstva financí. A dnes? Neuhodnete.
Foto 3: Tady je pohled na vilu z druhé strany. Původně byla mnohem menší. Dnes se v ní usídlil režisét Jakubisko.
Foto 4: Tady je slíbená impozantní růžice nad bránickým tunelem. Kolik jich tam je? Neměl jsem čas všechny zmapovat. Až přístě.
(Pokračování)