Smutný osud učení Karla Marxe

Jako každý rok (už po 23.) připravuji na konec listopadu vědeckou konferenci "Lidský kapitál a investice do vzdělání". Tentokráte zaměřenou na kritéria rozvoje teorie (co je a co není rozvoj teorie). Klademe si například tyto otázky:

- Jakou podobu může mít posun v rozvoji teorie?

- Která z forem posunu teorie je nejdůležitější z hlediska rozvoje společenských věd?

- Jak odlišit posun v rozvoji teorie od aplikace teorie?

- Může být aplikace teorie také formou jejího rozvoje?

- Která z kritérií současného hodnocení výzkumné činnosti lze splnit i bez posunu teorie?

- Která kritéria chybí a stálo by za to je doplnit?

- Jak se pozná, že se rodí nová teorie?

- Jakou podobu má přesah stávajícího poznání při rozvoji teorie?

- Lze identifikovat dílčí prvky i kroky přesahu stávajícího poznání?

Jedním z průběžných poznatků, který vznikl při přípravě konference, je, že současná kritéria hodnocení výzkumné činnosti oceňuji a tím i podporují spíše aplikaci již hotové teorie, omezují tak rozvoj teorie jako takové. V mnoha disciplínách patřících do oblasti společenských věd. To způsobuje stagnaci jejich rozvoje, přitom v přelomové doby prosycené problémy, které bez dalšího a významného rozvoje teorie řešit nelze.

Výživné téma. Konferenci organizujeme tak, aby odborná diskuse proběhla již v rámci její přípravy, vyvrcholila denním online setkáním a pokračovala ještě po ní formou reakce na přednesené příspěvky.

Když jsem sumarizoval některé podklady, uvědomil jsem si, že existuje přímo učebnicový příklad toho, jak zahynula teorie, která si spletla svůj vlastní rozvoj z jednou ze svých aplikací. Marxovo učení, které se změnilo v tzv. marxismus.

K čemu vlastně došlo? Místo souboru metod umožňujících pochopení vývoje společnosti jako přírodně historického procesu byla za základ tzv. marxismu položena interpretace dobové aplikace. To je smrt teorie. Vyšumí z ní metodologie, schémata se stanou mrtvými, předmětem víry a uctívání, nefunkční při výkladu nových jevů. Toporná snaha udělat ze smrti teorie, tj. z uctívání mrtvoly ideologickou přednost pak vede k zapouzdření typu: "My jsme ti jediní praví, kteří pochopili, že kapitalismus je příčinou veškerého zla."

Většinou však ti, kteří to takto vidí či spíše cítí, nejsou schopni pojmově vyjádřit, co to současný kapitalismus je. Oni dokonce nejsou schopni ani říci, co je to komunismus. Vlastně vůbec nedokážou "pracovat s pojmy" tak, aby vyjádřili realitu funkčním způsobem. O tom, co k tomu říká Leninovo "Ještě jednou o odborech, současné situaci a chybách soudruha Trockého a Bucharina", nemají – až na výjimky – ani tušení, viz:

https://www.ksm.cz/marxismus/b.7.2.-principy-dialekticke-logiky.html

Jak dopadá hnutí, které bez rozvoje teorie a teprve následně její aplikace na měnící se podmínky, nemůže být úspěšné, vidíme na jeho současném stavu.

Z toho by se měli poučit i ti, kteří zodpovídají za hodnocení výsledků výzkumné činnosti. Aby náhodou celý systém společenských věd nečekal podobný osud. Přesněji – je nejvyšší čas odvrátit vývoj společenských věd od nebezpečí záměny rozvoje a aplikace teorie.